Písmák Jeden z druhů samoty + čas jít domů
Pozoruji dětinské objímání - bez sebemenšího střípku elegance - dvou přerostlých kluků, provázené bujarým smíchem, vytřeštěnými pohledy dědků před barem a hostinského za ním a rušivým, i když oproti povyku kolem nepatrným, zvukem větráku, hučícího nad naším stolem a nejspíše právě pod vlivem všech těchto elementů, očividně znásilňujících můj klid, se už konečně zeptám: Co tady, Bože, dělám. Ta otázka zapůsobí jako vysvobození; příliš krátké vysvobození, než aby mě dokázalo vytrhnout z mohutných okovů jakéhosi neanalyzovatelného utrpení, zpět do přijatelného života. No, nejsem si vlastně ani jistý, zda-li mohu svůj předchozí život označit za přijatelný. Pokud jsem zrovna nepracoval, potloukal jsem se ulicemi a chodil do kaváren pozorovat šťastné lidi.
Mlhaplausmogeochelonegiganteamputace
mlha Poddal se tajům denního světa - byl svržen na svět s povinností poddajnosti, ale tu vždy za každou cenu před ostatními skrýval - světa, bez starých samozřejmostí a součástí. Oči, jenž doposud užíval především k pozorování životních radostí a automatickému odsuzování na první pohled průměrnějších jedinců, musel zanechat pouze ve snech o krásách ženských těl. Oči - ještě jednou si je protřel pro případ, že by se jeho smysly zmýlily. Šlo ovšem jen o poslední svitek naděje, který dokázal vyprodukovat před tím, než odevzdal zbylou funkčnost svého těla slzám - stékaly po tváři, dokonce cítil jejich nenaléhavou vůni.
Dělej!
Otevřel oči a nechal procitnout k životu stupňovanou bolest spodní části páteře. Posadil se na okraj postele a ulevil si zmučenou grimasou. ,,Je ti něco. '' zeptala se mladá dívka, ležící na odvrácené straně postele.
Oko
1/2V ulicích špinavého města a ve spárech zdivočelých davů napodobuje své bratry. Jejich osudy jsou již delší dobu rozehrávány za zdmi věznice a on je jediným členem rodiny, který ještě stále nezapomněl na světlejší časy. Nyní ovšem při myšlence na další návštěvu pociťuje úzkost. Před svým domem nahmatá v bundě namísto klíčů malou kudlu, kterou si se zaujetím prohlédne.
Nový domov
Za postel s tvrdou matrací dopadl nažloutlý červ, který do této chvíle přežíval v úkrytu blízko stropu. Nyní ovšem musel zvážit obsah svého života a vytvarovat nový cíl. Vlasy míval svázané ostnatou gumičkou a oči bez víček nosil stále otevřené. Pracoval jako milovník bolesti v ulitě ztrápeného šneka.
° a O
U stolu obdélníkového tvaru sedělo celkem pět lidí:strana A - dospívající chlapec, jenž upřeně pozoroval prázdno před sebou, vysněné prázdno, nikoli členy rodiny. strana B - muž středního věku - v jeho výrazu byla ukryta nenávist (seděl přímo proti chlapci), dvě malé holčičky - dvojčata - připomínající panenky bez živé vody (jedna seděla po pravici a druhá po levici nepříjemného muže) a tlustý chlapec, přibližně stejně starý jako chlapec sedící na protější straně stolu. Před tlustým chlapcem ležel talíř s chlebem. Z jeho očí šel snadno vyčíst pocit znechucení, dokonce se mohlo zdát, že skutečně trpí nechutenstvím k jídlu.
Dvě mluvící housenky
Dvě housenky se jen tak potulovaly lesem, a přitom si povídaly. Přes svůj klid a bezproblémovost zapomněly dávat pozor, za což byly svrženy do pasti v podobně lidské ruky. O pár minut později je přivítala úzká, průhledná nádoba. Nejspíše na okurky.
Oči
Sešel po stočených schodech dolů do haly a dlouze se zadíval na dámu, která měla na pomyslném očním víčku vytetovaného komára. Ten vzlétl k jeho ústům v okamžiku, kdy otevřeným oknem propadla dovnitř oranžová růže. Nesmělý chlapec, držící dámu po celou dobu za ruku, se pro ni sklonil. Pohladil blýskavé hrdlo a bez prstu se vrátil na původní místo.