Myš
„Pozor, myš. "Ozvalo se jí za zády. Ve zlomku vteřiny ji hlavou proběhlo asi následující: on promluvil, kde by se v kupé spěšného vlaku vzala myš, jak má reagovat, co když mu špatně rozuměla. „Prosim.
Pěna
Před vchodem do hospody ne příliš vysoké cenové skupiny se trochu zarazila: "Musíme jít zrovna sem. "
"Je to nejblíž a mně se tu líbí, " rozhodl a bez pochyb sešel několik schůdků do lokálu.
Byly asi dvě hodiny odpoledne a na ní to byla stále hodně rychlá situace. Neviděli se skoro rok a najednou volá, že má čas právě teď a právě jen na půl hodiny.
Soumarský most
Seděla na břehu čůrku shrdým jménem Vltava vedle několika kánoí. Rukou si clonila oči od odlesků vody a pozorovala vodáky kolem. Zdálo se jí, že všechno trvá strašně dlouho a přála si už jet. Jenže každý začátek se musí zapít.
Krustička ledu
Špičkami bot kopali kousky štěrku do říčky, kterou pokrývala tenká vrstva ledu, spíš jen námrazy. Bylo spodivem, že při dopadu drobných kamínků nepopraská žilnatinou puklin. Lokty se opírali o zábradlí a spíš mlčeli, než mluvili. Zadívala se na jeho vojenské boty.
Olomoucký mikuláš
"Nad ránem se vyzvánění rolniček polehýnku vytratilo. Mikuláš se potácivě opíral o pozlátkovou berlu, plášť u špiček trochu urousaný blátem, protože sníh si zatím poletoval příliš vysoko. Čert mezi zíváním chrupkal poslední oříšky a občas s malinkou nadějí chmátnul do Andělova košíčku mezi blýskavé papírky, zda nezbyla nějaká pokroutka. Andělovi splihla křídla, hvězda se po čele svezla na tvář a zdálo se, že tahle nebesky pozemská bytost pláče.
Neumím číst dopisy
Seděla na lavičce a nohou proplouvala zlatavým listím, až vytvořila Suezský průplav. Koukala do dopisu z Větrníku a přišla si hloupě, protože tomu filozofování nerozuměla. Znamená úryvek z Mišíka ano nebo ne. A nejvíc ji dralo, že s dávkou zdravého rozumu věděla, že on nad psaním rozhodně nepřemýšlel tak, jako ona nad čtením.
Jeden den na konci milénia
Bylo horko, vasfaltu na silničce se dělaly bubliny a jemu se lesklo čelo. Obloha byla modrá až do běla a vpolích kvetly máky. Šli jen tak, trhalirozpukané třešněa měli spoustu času. Až do večera, kdy je čekal další festivalový koncert.
Nečekaná
Zaklapla knihu i sešity, zhoupla se na židli. Poohlédla se po Klarise a zamířila ke dveřím.
„Kam jdeš. “ Vynořila se zcela samozřejmá otázka.
Úča
Skončila velká přestávka, zvoní. "Už zase. " napadlo ji automaticky a hned se musela pousmát. Zjistila, že tenhle údiv nad rychle běžícím časem mezi vyučovacími hodinami nezažívají jen studenti.
Zasněžené štěstí
Kluci jí vyzvedli na rohu, kde se neuvěřitelně špatně stopuje, protože auta většinou končí v prvním městečku pod kopcem, i když . to platilo asi před šesti lety. Cesta byla trochu jako návrat po vlastní paměti: tadyna prvním táboře trhali třešně, plivali pecky do rozehřátého asfaltu a pak jim bylo dost špatně, o kus dál rostlo máků a chrp, že až přecházel zrak, na Blaníku byla prvně v únoru 2000 a ve městě s čínským pavilonem nedávno, má to ale jisté ale.
Na Hrádku běhal někdo ze školy na faru, někdo opačně, párpostav postávalo před kostelem, ženich měl svého tradičního baziliška.
Olomoucké koleje
Cítila se nesvá. Věděla, že Magdaléna sedí o patro níž ve studovně a brečí. Vojta stál ve dveřích pokoje a tázavě se na ní díval. Protáhla se beze slova kolem něj, proběhla dlouhou chodbou, z kuchyňky se táhla šňůrka pachu z připáleného lunchmeatu, a seběhla po schodech.