Písmák Pravá láska
Prsten mi spadl do hlubin moře, lopatu lesklou hrobník si nese, náhrobní kámen patníkem dálnice, vymřelý jazyk. Kdo jím teď mluví.
Prsten či lesk, kámen či jazyk, vše je jen láska, ta pravá, co není.
Rosa
Rosa
(20. 11. 2008, all)
Žel, ztracen světa chaosu, bděl u jezera vrákosu. Vrat na petlici ze spásy, hrad zahalený, bez krásy.
Artušovy vzpomínky
Artušovy vzpomínky
(07. 07. 2008; Z) Poslední krůpěje zočí mi stéká, poslední salva se rozezní dál, hovořím na prahu poslední bitvy, poslední anglický chtěl bych být král.
Být, nebo nebýt – to je otázka.
Svatý grál
Svatý grál
Na dortu plápolá svíčka, po roku slehla se zem, nezebou již mě má líčka, nezebe již mě můj sen.
Svatý je, svatý je grál, pro mne jsi navždycky král.
Svět je mi nezkrotnou touhou, byť bych se kacířem zdál, láska však byla jen pouhou, panenkou, sníž jsem si hrál.
Jsi pro mne perla v moři
Jsi pro mne Perla vmoři
Jsi pro mne paprsek světla svítící na cestu. Jsi pro mne doušek chladivé vody vpouštích. Jsi pro mne hřejivý pocit vmrazivých nocích. Jsi pro mne pevná půda pod nohama.
Jsoucno dvojité duše
Jsoucno dvojité duše
Nejsem připraven kráčet, opravdu nejsem připraven, Cítím ten úděl anděla, jež byl vmém srdci popraven.
Dřevěný kříž politý krví, praví nám jméno golgotské.
Spím a chladnu ve tvé vášni, poroučíš temnotě. A tím mne uvrháš…navždy, k bezedné samotě.
Moje myšlenky pro potěchu duše
Báseň je jako zrcadlo, jednou je špinavé, jednou je čisté, záleží na tom, jaké pocity odráží.
Láska kženě dokáže zachránit život, ale bezpochyby ho dokáže i usmrtit.
Nikdy neříkej, co jsi mohl, ale radši si řekni, co můžeš.
Realita je samonaváděcí střela.
Magie, aneb smlouva s mocnostmi
Magie, aneb smlouva s mocnostmi
Magie je opravdu zvláštní téma kpřemýšlení. Jednou jsem se procházel po náměstí malého, českého městečka a promítal si vhlavě události zuplynulých hodin. Zvláštní záhadou se stala právě myšlenka směřující kmagii. Proč mě to napadlo.
Krátké úvahy o lásce
O lásce
Láska je zboží sprošlou zárukou.
Neznám tě, však přesto jsi mi tak blízko.
Prosil bych pronájem vetvém srdci.
Něžný dotek
Něžný dotek
Slunce září v plné síle, do mích zad se opírá. A já vím, že pomaličku, ztrácí plnost má víra.
Cítím, zdám se osamocen, i když kráčím v hojném davu, neb přemýšlím jak člověk mrtví, bez sebemenšího mravu.
Toužím jíti, oslovit jí, avšak s ní jde jiný muž.
Gothika
Gothika
Luna a její svit, v půlnoční dobu. Slyšet je tichý křik, z tajemného hrobu.
Podél kamenité cesty, kde stromy vrhají stín, já kráčím tiše, nerušíce řeč listí. Neboť oni šeptají, vyprávějí příběh, o hluboké zradě lásky, proměněné v slzy, vrásky, co na tváři mé vyskočili, když před pietou stál jsem já, a dal jsem sbohem strastem svým, pod chrličem, tím chřtánem lvím.
Nirvána smrti
Nirvána smrti
Se zatemnělou myslí a s pocitem viny, vcházím do dveří, kde šedé noviny, zobrazují poslední stránku života.
Nesmírný zápach, kralující v této místnosti, ukazuje na tu beznaděj, jež mi darovali mocnosti, velkého zla.
Odpadní roury jen naznačují, kde skončí má památka, až chladnými žilami začne proudit smrtelná látka, a já nevědomky přestanu vnímat.