Písmák Jen jednou
Jen jednou se zamiluješ celým srdcem,jen jednou políbíš smrt na tvář. Jen jednou jsi na prknech života hercemjen jednou se z tebe stane lhář.
Jen jednou vstoupíš do rozbouřené řeky,jen jednou uchopíš anděla za ruku. Jen jednou můžeš puknout vzteky,jen jednou podlehneš Siréninu zvuku.
Prší slzy
Déšť bubnuje na mou střechu,vyťukává tvoje jméno. A já v zatajeném dechu,poslouchám jeho pléno.
Kapky tančí po okapech,mazlí se s komíny střech. Mlčky kráčíš v nočních šatech,slyším tvůj tichý dech.
Propadám se životem
Padám do bezedné propasti, země se za mnou zavírá. Umřely všechny mé radosti, bol mi v hlavě místo zabírá.
Steskem křičím při to pádu, však hrdlo hlásku nevydá. Pořád si jednu otázku kladu, jak se s duší povídá.
Dokonalý květ - část druhá
Hledal jsem dokonalý květ,poupě spící celý den. Chtěl jsem jen přivonět,vypustit duši ven.
Hledal jsem první jarní květ,plný naděje a života. Prošel za ním celý svět,v patách mi byla nicota.
Ztracená cesta
Noc se potkala s dnem,zdání je jen pouhým snem. Život je strmý jak zmrzlá stráň,rozehřívá ho tvá horká dlaň. Po cestě lesní kráčím za tebou,tvůj stín tichý skrývám za sebou. V závěji hříchu se brodím stále.
Dokonalý květ - část první
Hledal jsem dokonalý květ,prošel za ním celý svět.
Spatřil mnoho krásy, mamu,svým činy druhé klamu.
Ten květ jsem našel znenadání,byl krutý a pln proklínání.
Jeho krása uvnitř dlí,k Bohu se za mne modlí.
Adventní stesk
Vánoce déšť halí, po sněhu ani mátky,
trest hříchů krásy to je, smutné jsou svátky.
Naděje odpuštění se vzduchem vznáší,
nový rok odčinění snad přináší.
Hvězda má
Tak nádherná a zranitelná,obláčku noci na tmavé obloze,jasná hvězda za tmy vyditelnázáří třpytivou v měsíční poloze.
Stoupá výš a ztrácí se ve tmě noci,možná je již dávno v cizí moci. Je volná jako pták, anděl s křídly bílími,svůdná, veselá, půvabná s očima vlídnými.
Co to je...
Myšlenky na tebe, když v noci usínám, vzpomínka na tvou něžnou tvář. Touha sevřít tvé boky, soutězku mezi horami, dotek tvých dlaní, které stírají mé slzy na tváři. Pohled do očí tvých, studánek průzračných. Láska je cítit tvůj dech, když se otočíš,láska je bolest, když vím, že jsi s jiným a nejsi se mnou hvězdičko má.
Modrá
Čas je zlý, bere světlo zítřků,slovům mým dává pevnou mřížku. Odkrývá tajemství nás dvou,jenže naše pravdy obě strašně zebou.
Tak proč žít pro tvou duši,sny jen snít, všichni asi tuší,že zrazen byl jsem tebou, uvnitř nitra svého,podveden sám sebou, pro cit srdce tvého.
Tak dost.
To co jsi
Prameníš mezi skalami,svou vodou hladíš kameny. Jsi pramen života.
Posezení...
Sedí kousek ode mne,já chvěji se vzrušením. Tváří se tak tajemně,snad nemá žádné tušení.
Je tak něžná, půvabná,má hebkou kůži rosy. Mne láká k ní chuť náramná,pro ni běhal bych bos i.
Andělská
Mrzí mne tedy,že tají ti ledy. S city si nehraji,otevři oči raději. Bodáš mne do srdce.
Pod vlivem emocí,já jsem vždy bez moci.
Prosba
Obláčku noci,máš mne ve své moci. Můj anděl tiše spí,já tuším o čem ona sní.
Touží po štěstí,dny bez bolestí. Prahne po lásce,život bez lasce.
My dva..
Znám loďky tak spolu spoutané,že se odnaučily dívat se na sebe. Znám loďky, které stále šplouchají,aby měly opravdu jistotu, že se nevzdaluje jedna od druhé. Znám loďky, které vyplouvají po dvoua čelý bouřlivému počasí, kdy je moře ohrožuje,a které se někdy nebojí vzdálit se na chvíli jedna od druhé,aby se tím radostněji shledaly.
Prožil, snad přežil...
Prožil jsem sen,byl plný zdání. Prožil jsem den,splněných přání.
Prožil jsem lásku,co v duši mi leží. Viděl jsem krásku,co život osvěží.
Andělé
Květy dnes kvetly,pro mé čtyři anděly. Hlavu jim spletly,to však ony nechtěly.
Klanět se půvabuto jim teď náleží. Berte však v úvahu,na kom teď záleží.
jen tak...
Hlavou mi prolétl jeden malý nápad,bojím se však velmi, že nikdo nebude to chápat. Chtěl bych létat oblaky,vzádech cítit vítr jarní. Vynést se vzhůru nad mraky,dát si třeba lázeň parní.
Šílenec jsem, já to vím,však nad štěstím druhých já pořád dlím.
červená
Napsala mi slova něžná,mi vzalo to dech zcela. Tváří se jak milá kněžna,však netuším, co tím říci chtěla.
Teď váhám nad upřímností její,snad jen špatně si to vykládám. Oddávám se ale snění,že za pravdivé to pokládám.
Andělé
Jsem šťasten, i když mne život svírá. Vzal mi dech i křidla, která mne držela nad zemí. Prosil jsem Boha, ať slitování jeho se mi dostane. Tiše přihlížel mému trápení.
nevím...
Ó jak krásný je den,slunce svítí, květy raší. Asi je to jen sen,však od nohou se mi práší.
Při každém mém krokumne doprovází slova její. V mírném kofeinovém toku,mi andělé stále pějí.
Jsi můj den
Ráno, když se probudím, vidím nebe.
Slunce, ptáky, oblaka. Je to kousek tebe.
Slavík zvýšin šeptá slůvka něžná,
jak půvabná a spanilá jsi kněžna.
Srdce
Srdce srdce milovalo,
srdce srdci srdce dalo
ato srdce srdce prosi,
ať to srdce vsrdci nosi.
Překrásná a krutá
Láska je krásná, je jako květina, láska je trouba hlásná co zvukem srdce protíná. Láska je krutá a pálí živé kolem, voní jak propečená krůta a kostmi hází pod stolem. Láska je touha něhy, ach převeliký cit, jak křišťál a kol jen sněhy, tak křehká zdá se být. Láska je pouhá hra a těžko je s ní bojovat, když ostře bodne, je tu prohra a Ty nechceš se s ní vyrovnat.
žlutá
Obláčku noci,máš mne ve své moci. Tvé rudé vlasy,jak tiché hlasy,šeptají mi za zády,jak je život proradný. Hledím do tvých očí,hlava se mi točí,slzy kanou po tváři,prolévám je v polštáři.
Přátelství
Přátelství je jako oheň, zahřeje i spálí.
Přátelství je jako vítr, pohladí i zazebe.
Přátelství je jako voda, nechytneš ho, ale cítíš ho.
Přátelství je jako země, pevné, ale když budeš špatně kráčet, rozdrtíš ho.
přání k narozeninám
Andělé nám zjevili,
že jsi o rok starší,
ktvé životní dospělosti,
je to krůček další.
Vyznání
Lásku jsem získal,šťastem jsem byl. Život mi pískal,že už jen krůček mi zbyl.
Krůček ke štěstí,pramen života. Zbaven neštěstí,v srdci dobrota.
Večer
Proud řeky ticha,čas života tiká. Odnáší naději,přijmi smrt raději. Sny končí život tvůj,berou i nádech můj. Beznaděj hltí nás.
Noc
Když přišla smrt, potkala život,zažila žití a vzala dech živím. Když přišel život, potkal utrpení,nenávist a zlobu lidí.
Zkouškové
Šťasten ten, kdo zkoušky zvládne,neboť on už navždy moudrým vládne. Moudrostí svou stále mládne,strasti života jsou pro něj snadné.
Myšlenka
Šťasten ten jenž poznal krásu, bohat ten co ve svém hlasu, krásu druhým rozdává.
Loučení
Hlava mi padá, oči se klíží, celé mé tělo, únava tíží. Propadnu snění, lehnu do mechu, dnes večer po mne nebude slechu.
Barvička
Dlouho jsem nespatřil tvou tvář,snažím se zapomenout, zbavit se touhy. Chybí mi však tvoje zář,jsi pomalu už jen přelud pouhý. Já vzdal se víry pro tvou duši,odevzdal se zatracení. Tvůj anděl v tobě ale tuší,že navěky jsme v tom pohlceni.