Písmák bestie
Připadám si jako bych hrála hru, která nemá konce. Jako bych byla rozdělená na kousíčky a každý kousek ze mě, měl jinou tvář… Dokážu ještě někdy milovat. Co když se moje srdce uzavřelo, jenom kvůli tomu co jsi mi provedl. Stala jsem se provždycky bezcitnou.
Vždy když tě spatřím
Vždy, když tě spatřím, ty mé slunce na nebesích, je to jak sen,
sen který nikdy nesmí být pravdou a já se jen shloupou něžností probouzím,
ano, vždy když se probouzím umírám…umírám a prahnu po tvé lásce, která je tak nedosažitelná.
Vidět tě, je jak vidět tu nejkrásnější hvězdu na obloze, která jen zlásky té druhé září tou nejkrásnější barvou.
jak krásně je.....
Jak vždycky milujiten nádech chuti čokoládytu chůzi bosou nohou po ledukdy ty s úsměvem v srdcimi podáš chladem teplé rucea vezmeš mě do náruče. jak miluju ten slastný pocit když chuť kolovou rtů tvýchmám na svých chladných rtecha cítíš to dětské štěstíkdyž můžeš pohladit mé břichoa můj pupík je oceánský břechjak vždy se dívámkdy barva v tvých hlubokých očíchse změní na hnědo zelenoujako by se měnily vždy když se na mě podíváša ty se jen očima usměješže už zase bych u tebe zapomněla srdcejak hnusné jeráno se probudit na mořia zjistit že to byl jen bleskco srdce mi zasáhl a já teďmusím žít tady a ne snem.
Už je to čas.....
Je to již čas co mám útržky jak z filmu v hlavě kdy beznadějně stojím před zrcadlem a své triko mám oblečené obráceně Je to již čas co se slzama v očích vypouštím z pusy kouř ten šedivý oblak do prázdnotyUž je to dlouho co ve snech jsem viděla ty noční můry když vidím stékat z ruky krev jak tají se mi přitom záchvatu samoty dech Je to již čas a byla jsem donucena si vzpomenout na ty chvíle,kdy chtělo se mi umírat kdy všichni byli pryč a já stala ve tmě samaDost dlouho na to, abych zapomněla to někomu říct ten pocit bezbrannosti který už nesmim zažít Řekla jsem to a i přesto mám strach,že jsem tu na to sama a Ty mi nechceš uvěřit,že jsem tohle zažít nechtěla.
Pro vysvětlení,které si nikdy nepřečteš......
Kdybych tam nešla všechno by bylo jinak. Kamarád měl narozeniny,měla tam přijít celá třída a hlavně Ty. A já tam šla se svou jednou z nejlepších kamarádek. Když jsme tak přišly,zjistila jsem,že tam bude jen oslavenec,můj bývalí přítel,kamarád oslavence,moje nejlepší kamarádka a já.
Povídka v zapomnění
Jednou jsi mi vyprávěl,o lásce a všem hnusném okoloa já se Ti zhluboka dívala do očí. Netuším kde to bylo,ale vím,že jsme šli lesema Ty jsi měl ten svůj rozzářený úsměv na tváři. Tehdy jsem milovala ještě z rozmaru,či z dětské nevinnostia Ty jsi mi s ním plánoval svatbu. Říkal jsi,že si musím vzít muže hodného,srdci mi tolik rovného a já hltala každé Tvé slovíčko.
stačí jen jedna vteřina
je ráno
ať už dopoledne
či odpoledne
ale pro nás je to přesto ráno
chyba,která nejde vrátit zpět
Stála jsem na skále. podemnou 5 metrů a pak voda a říkala jsem si,co by se stalo,kdybych vrátila čas. Dopadlo by to stejně. Tak uboze.
někdo pochopí
Nemělo se to státne dneskane v tuhle chvíline v tento okamžikpřála jsem siabych to mohla vrátit zpěttak moc jsem chtělaaby to skončiloaby už bylo po všemstála jsem tamči klečelato už nevímjen vím,že jsem tak tiše trpělase svým srdcembolelotak strašně mě bolelo srdcea já si pořád přehrávala větuať už to skončí. ať už to skončíčekala jsem to kratšípřála jsem si,aby už bylo po všema já na to zapomnělaaby jsem tiše umíralabez toho všehoněkdo to pochopíněkdo kdo to zažilněkdo komu jsem to řeklaněkdo si to pouze domyslía já prozatím budu tiše plakatráno si vslíknu mikinutričko je narubya obráceněnenávidim to tričkonenávidim ten okamžiknenávidim tu vzpomínkunenávidim sebe i když vímže nenávist je zla.
anglický synovec
Stál tam tiše,
tak tiše,že by jsem i špendlík
slyšela
spadnout na zem
znáš
Znáš ten pocit,zžírání uvnitř tebe,jako bys to nebyla ani ty. bolí to a ty víš,že plakat nesmíš,protože ostatní už to asi nebaví. bolí,tak moc to bolí,bát se vědět pravdu. bát se konce.
říkal jsi mi.......
říkával jsi,že naše láska trvala dlouho,říkal jsi,že naše city se nezmění a pauza nám prospějeříkal si,že to se stává,když já udělala tu největší chybu v našem životě. říkal jsi,že i přesto mi to časem odplatíšříkal jsi a psal jsi mi jak mě potřebuješ,jak jsi beze mě nic. říkal jsi,že i to se stává,že mi to odplacuješ. říkal jsi,že chceš jí,protože já nechci tebeale já Tě chtěla,to byl ten problém.
pláč
Tma pro mne znamená mocto co mě rozpláče je samota,tma a nocobčas si říkám co by bylo bez pláčesnad ticho a smutek co mé tělo vláčelidi mi radí,ať vše hodím za hlavuavšak při těchto slovech stejně v samotě plavuvždycky jsi viděla,že jestli zemřeš mladátak zabiješ se,protože to bude tvá psychická vadamiluješ život a přitom ho tak nenávidíškdyž v realitě svůj odraz smutku vidíšs žiletkou v ruce víš,že zabít se nedokážešale to rozhodnutí mezi žiletkou a životem už vzít do ruky dokážešavšak vím,že kdybys zemřela ničemu nepomůžešjen všem okolo k cestě ke smutnku pomůžešprý přála sis jeden čas zemřítpřestala jsi totiž sobě a osudu věřitavšak vím,že život máš před seboua toto je jen blbé hraní si s depkoumiluji život a děkuji Bohu,že mi ho dovolil dáttak proč bys měla si život brát.
chvíle pocitů
Každým svým krokem se blížim k domu a říkám si: co by se stalo,kdybych se otočila a utekla pryč.
úsměv
Vidím stále ty usměvavé tváře,
avšak v hloubi srdce citím,že je to
pouze maska. ta. co nás nutí
k úsměvu. bolest bolí,avšak pocity
vítr
Když podívám se na tmavé nebehned vzpomenu si na TebeNa hvězdu,která nás spojujejen hrozně daleko ode mě teď jeNa nebe podívám se uslzenýma očimaa hned vím co slzy mé je ta příčinaVyjdu ven a prudkému větru šeptám koho milujitoho,po kom tam dlouho smutno je miVítr šeptá mi do vlasů,ten povědomí zvuk hlasusnad jsi to ty,já otočím seavšak já sama tu jsem,jen vítr se neseLásko má,kdy zas Tě spatřímTy komu mé srdce patří.
Vánoční stromeček
ach jak krásně voníš když umírášty Vánoční stromečku. Pod tíhou ozdob pomalu usychášv nádherně provoněném domečkuJsou Vánoce a ty trpíš,i když Vánoce jsou svátky radostia ty štestí mé mi tvrdíš,že každý se má dobře v darostiAch jak jsou těžké ty ozdoby. břemeno žiovtaZůstanou na tobě do té doby,než zemřeš v náruči divokaJe smutné se radovata vědět,že umírášdárky radosti pod tebou darovattobě nic nemůžem dát,pouze ty nám sebe dášvždy,když tě vidím umírat,hned smutno je mii když tvou vůni mám tak rádaa tebe mi pouhá kapka a čas ze srdce smyje.
Zasnění a Ty
Na louce rozkvetlé pampeliškami,lehnu si do trávy,roztáhnu ruce,jako kdybych čekala,že mi narostou křídla.
Ach,ten nádech jara,vůně nového života,vůně pro každý rok stejná,ale přesto záhadná a nepoznatelná
Počítám mráček po mráčkua hledám v nich komplikované tvary,jako kdybych v nich Tebe hledala
Odolávám zasnění,které mě celou pohltí,Nesmím,nesmím zase snít nad Tebou,avšak zákazům nepodléhám. Je to jako droga,na který je člověk závislý,jako omamná látka,která dostává tělo do stavu nevědomí,ale snění nad Tebou mne nezabíjí
Podzimní čas
Vítr foukal a déšť hrál si tu píseň svou,já stála jsem tiše a věděla,že anděl je tu semnou Listí zbarvené a chvílemi padalo ze stromů, já stála tam tiše a nechtěla domů Občas mi kapka spadla do tváře, občas viděla jsem slabou sluníčka záře když slunce jde spát já dívám se do nebe, nos červený mám a zima mě zebe.
vždy před spaním
Každý den,když usínám,jen jeho jméno na rtech mám
Zašeptám si před spaním, miluji ho a chci být zase s ním
Přemýšlím vždy před spáním, o čem právě on teď sní
Snad se mu dobře usíná, když noc ho objímá
anděl
Ve snech zdává se mi,zdává se mi o třepotu křídlechVe snech zdává se mi,jak pod tou krásou zadržuji dechZadržuji a dýchat se nesnažím,tu krásu andělů,tu krásu, co když už nespatřím. Snad sním, či spím,to světlo je krásné,avšak oči otevřít nesmím,,Dívko, ty nevíš pro zde jsi. ´´Hlas se mě ptá v mysli. ,,Můžeš být ta, co je jednou z nás,žít tam kde člověk zřidka vidí nás.
přátelství na které se nezapomíná
Na jeden zážitek nikdy nezapomenu.
Měla jsem kamaráda ze školy,byla jsem pro něj jediná komu se svěřoval…říkal mi,že pro něj znamenám moc. on pro mě znamenal taky moc…byl to výjimečný člověk,který se jen tak někde nenajde. byl to moc hodný a ze života utrápený kluk.
Láska k příteli
Když jsem Tě viděla,bylo to,jako bych viděla anděla. Byla to láska,jak na první pohleda já nad svou hlavou ztratila dohled. Byla jsem,jak v sedmém nebia hned u srdce lépe bylo mi. Ale teď jsi jenom můj přítela to mě občas u srdce trochu píchneAsi Tě nemiluji,jen nechci,aby jiná Tě měla,ta ať si najde toho,kterého dřív chtělaBudu v pořádku,tak neptej a neboj se,jen přejdu tmou a snad zamiluji seDo jinýho blázna,který mi zahojené srdce zase taky zlomí,tak jak každý druhý to umíUžije si a pak řekne:,,Holčičko Bye.
stránka....
Vytrhneš stránku,když se ti něco nepovede a dál se tím nezabýváš,vždyť je to jen stránka,ale to není jen stránka,to co ty vytrhneš. Je to tvá myšlenka,která se ti nepovedla dát na papír. Máš totiž milion myšlenek a hodně papíru. ale představ si.
Zapomenout
Chci zapomenout a nemyslet pořád na Tebe,Chci pryč z toho kruhu,kruhu vzpomínek a myšlenekChci se zamilovat,ale ne zase do TebeStavim zeď,zeď k lásce k Tobě ale,srdce jí bourá,je silnější,čím dál tím víca já už nemůžu dál bojovat sama proti sobězapomenu,ale jen na chvíli,potom se vše vrátíjak nedobytný beránek. Všichni říkají:,, Časem zapomeneš. ´´Vždy mi to vyšlo,ale ne u TebeChci pryč,chci pryč od Tebe,od tvé krásy a hodnosti,od celé své minulostiChci pryč,začít znovu,ale bez Tebe.
tma a ticho
Tma je kolem mě,ne jen tma,ale i ticho,Tma a srdce mébije jen v rytmu tichaMá snad strach ze tmy mé,či snu co přijde,ach ty můj sne,snad příběh v něm dobře vyjdeTicho ničí,ničí mě,zavřené oči mám stále,zavřené v té tměa srdce mé chce být nadále,,Proč v té tmě stojíš. ´´ptá se mě hlas,,Ty se snad nebojíš,že slyšíš i když na zem spadne vlas. Co když přijde. přijde ten,na koho čekášsnad čekáš na smrt až do tebe vejde,cožpak se od ní zabít necháš.