Písmák teď a tady.
pošlete pravidla do háje,
jen hodný se dostanou do Ráje,
sežeňte mi vstupenku nebo půjčte klíč,
já tam jen nahlídnu a nic víc. ,
můj Anděli.
jsi Anděl.
anděl bez křídel,
ztělesnění něhy.
chci se tě dotknout a obejmout tě
víš... mám tě ráda
dívám se ti do očí
do těch, které tolik miluju
a směju se, skáču štěstím
pláču, trpím
příliš těžké odpovědět
a tak jen sedím
s hlavou v dlaních
a ptám se sama sebe, proč nic nevidíš.
smutná a nechápající
sedíš
po tvářích ti stékají slzy
a nechápeš.
nic a nikoho.
myšlenková
sedíš, zase jen sám
a myšlenky hlavou se ti honí
zmatek velký mezi nimi máš
"co je to vlastně smutek,proč lidi slzy roní. "
sama
seděla na dřevěných parketách
zády se opírala o chladnou zeď
a připadala si tak malá
- menší než špendlíková hlavička.
Tma.
ztrácím se, padám do hlubin
tmy
jež mě obklopuje, nabádá
"pusť se, přestaň už se mnou bojovat"
světlo na konci tunelu uvnitř sebe?
vysoká dívka s bílou pletí
křehká, něžná, zranitelná
zranitelnější, než jak ji vidí
všichni ostatní
hodina zeměpisu
Hodina zeměpisu, Pepíček je zkoušen.
Učitel: ,,Tak nám, Josef, pověz, co je to mléčná dráha. "
Pepíček: ,,No, mléčná dráha vznikne, když před večerkou vyleju mlíko a to se za mnou táhne až domů. "
Učitel: nadzdvihne jedno obočí.
racek z Petřína
racek od Vltavy.
přiletěl na Petřín,sedl si na rozkvetlou třešeň
chvíli pozoroval lidi, radující se z jara.
zavzpomínal, a pak. hrdě zvedl zobák
srdce srdce v srdci nesoucí
1) srdce srdci chtělo srdce dát .
a navždy
pevně milovat
aby - mohlo
pampeliška
ranní rosa se třpytí na kolejích
mezi kterými roste
nádherná,žluťoučká a čerstvá
pampeliška
droga
v jemném letním vánku
své křehké tělo
ohýbáš
ztrácíš se v provazcích citů. svých, jejich
sněhově bílá, čistá květina - co se honí hlavou kopretinám
V lehkém jarním vánku pohybujese stonek tvůj tenkýodpočíváš, pozoruješlidský život nudný
. nezažijí nikdy pocit bolestikdyž vytrhne je kdosi z trávyu nich pouze hádky, lži a špínabýt musía po tvářích z očíjim stéká podivné tekuté cosijsi tanečnicetanečnice v sukních čistýcha krása tváspočíváv okamžicích prostýchjak stéká kapka ronní rosypo tvých listechjak natáčíš se ke sluncia ohříváš se.
V letním žáru prohýbáš sehorkem celá znavenápřemýšlíš si o životěa motýlech. a chceš mít křídlauletět pryč od květinových starostíhonit se vesele po oblozepít nektar, kuklit se.
Napadá mě...
proč nelítaj propiskya po zemi nechoděj jablečný ohryzky,proč neperou se záclony samya nedokážou mluvit lamy. proč nemůžeme žíti věčněa musíme vystupovat na konečné.
Popelka - trošku jinak...
1. scéna - Lenka se potká na dvoře s Popelkou, která je hrozně ušmudlaná, protože právě čistila komín.
L: Čau, ségra. P: .
voňavá pizza se sejrem a rajčátkama
Právě přinesla zásilková službapizzu, která hrozně krásně vypadáa voní.
Je tu jen taková větší hrozba,že má nemalá nadváhase mi po ní zdvyhne ještě výš,když jí sežeru celou naráz.
Ale kdo by odolal takové nádherné, voňavépizze posypané sýrem.
kosa.
Je prosinecprávě prosineca brzo budou Vánoce
sněžía děcka choděj sáňkovat na kopeca je strašná fujavice
a nemůžu jen tak sedět doma u topeníjdu ven a pozoruju, co s lidma dělá zimajak ve vánici ztrácej rukavice
od toho sezení az těch výzkumůuž mě docela bolí zádek, je mi kosaa dostala jsem z toho všeho chuť
duhová
Pršía slunce svítía kvete kvítía všechno vadnea krása tvá chabnea dělá se duhaa zlomila se mi u tužky tuhaa pak ta tuha spadnea tvá krása dál vadnea tvý srdce už ti nikdo neukradne
a tvý srdce zuřivě bušía připadáš si jak ztracen v bušia máš chuť na palačinkya nechceš teď zvedat činky,vždyť proč si hrát na borce, chodit několik kiláků do kopce,
KVŮLI MNĚ. Máš smůlu.
jednadvoják pádový slonovitý
Kdo má rád pádydá mi jistě za pravduže ty číslase prostě nespletou (a ty pády už vůbec ne. )
Protože
První pád, kdo co - moje houskaDruhý pád, bez koho čeho - bez meduKomu, čemu, třetí pád - mně, dala mi ji maminkaBez koho, čeho - beze smyslu pro odhad, protože netuší, že med já miluju nejvíc na světě (jak jinak, když se jmenuju Včelová)
Vraťme se ještěk druhému pádu.
školní
Sedím v lavicia nevnímám nic z nudný hodinychemie
snažím se rozluštit škrabopisem psaný nápisve vnitřku lavicečernou fixou
když to přečtu, málem mam mrtvicimozkovouprotože
(cituji): ten, kdo sedí v týhle lavicia nevnímá hodinu tak krásného předmětu, jakožto chemieje de*il.
medová
Sundal si rukama umazanýma od medusvou temnou, ošklivoumasku
hodného člověka, který bynikdy neublížila nezranil
a potom vzal krajíc chleba medem namazanýa svou rukou s nehty žlutýmispustil gramofonovou desku
smuteční píseň táhla se z cédéčkanikdo by nemohl tvrdit,že to byla veselá písnička
Polibek do vlasů
Na ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Jelikož byl víkend a on u mne spal, byli jsme stále spolu. V neděli odpoledne jsme se rozhodli, že bychom se mohli jít projít. A taky že ano.
Krmení holubů
Krmení holubů
Až jednou budete babičky a dědečci, určitě budete rádi, že máte rodinu, která vám vždy pomůže a poradí, ochotně si vás vezme ksobě domů. Budete si toho vážit. Tenhle příběh totiž nekončí vesele – takový je ale život.
Jednoho zimního dne seděl starý, šedovlasý muž vtenké, modré bundě na lavičce městského parčíku.
Prázdniny
Prázdniny se blíží,je to doba volnosti;každý dokáže jen stěžípotlačit ten pocit radosti.
Váleti se u mořea na nic nemyslet,nebo běhat po hořea v potu se utápět.
Vytáhněte skejty, brusle,konec června už je tua kdo nerad odpočíváať nám vleze na záda -
Prázdniny jsou paráda.
Borůvky
Zrají pěkně v lesíkua mají rády světlo -
matou ale plody rulíku,na ty dávej pozor.
Zbarvení mají fialové,původy jsou mnohorodé;
kanadské i české,každopádně hezké.
Apríl
Když pes venčí pána,když zachrochtá vrána,
když ze země prší,když vítr se suší
když stěhuje se nábytek,když začne mluvit dobytek
je APRÍL.
podzimní příběh...
Stojím na břehu jezera. Je tak hluboké, a přeci. je mi tak blízké. Znovu si pokládám otázku: PROČ.
svit Slunce prolamující ledy
Svit Slunce, prolemující ledy
táhne se okolo lesů a hor,
dnes už to je možná naposledy -
co když nám Slunce zatím klesne za obzor.
I přátelství může bolet..
,,Kde jen ta veverka může být. " zabědoval do ticha. Ano, vždy tu byla. Tedy vlastně ne, vždy ne.