Písmák Právo na smrt
„Já to tedy kategoricky odmítám. Je to bezduchý akt sociální oplzlosti, vulgarity a prachsprostého barbarství. “ oznámil starý generál, bohatě ověšený medailemi, sčepicí vpodpaží. Houpal se přitom na židli a vobličeji čím dál tím více brunátněl.
Neznámí
Muž sšedivějícími vlasy se vyskytoval vjakési maloměstské panelákové čtvrti, vruce třímal vodítko, vodítko třímalo psa a páníček jen stěží věděl, jak se na tohle zpropadené místo dostal. Vzal si prášky, aby si vzpomněl. To věděl že má udělat. To jediné tušil.
Nic
Paprsky ranního slunce jemně olizovaly střechy všech domů a staveb celého městečka, odrážely se do všech světových stran od oken a od kapot aut, způsobovaly výrazný lesk lehké námrazy na ztvrdlém trávníku a sem tam se na prázdnotou zejících ulicích zjevil nějaký člověk, jehož oslnily. Končící podzim dal lidem záminky kdepresím. Možná i proto se jim zpostelí dnes chtělo o něco méně, než doposud. Masy zůstaly doma a hřály se u televizorů přikryti dekou, na stole hrnky kávy či čaje, ovladač po ruce.
Korespondence přes Atlantik
Milý Pedo.
Děkuji za Tvůj dopis, mzí mě, že Ti zemřel otec, to je mzuté. Píšu Ti, potože se to tady nedá vydžet. Vážně, hozný.
Švihlá revue
Ale zpět koněm slepicím. Vroce 1721, sto let po založení prvních osad na území dnešního východního pobřeží Spojených států amerických, žil jeden indián, který měl ve svém vigvamu dvanáct a půl lebky jednoho muflona a čtyřicet čtyři skalpů. Na svou sbírku byl velmi pyšný a často se jí chlubil. Ztéto věty však není přesně patrné, jestli se chlubil tou sbírkou svým případným soukmenovcům, nebo svými případnými soukmenovci té sbírce.
Několik málo slov o závislosti
Kouření je vysoce návykové, nezačínejte sním. Jeden zvejšplechtů, které se píší na krabičky se zbraní hromadného ničení, proti které pořád ještě vláda Spojených Států amerických nic nemá. Je ale vlastně kouření návykové. Podle čeho se taková návykovost měří.
Teorie času
Čas je určený, uzavřený, diferenciovaný a již nekonečně mnohokrát vrácený. Realizovala jej budoucnost a její zásahy jsou již uzavřené do kruhu a konce času. Proběhly všechny retuše, které budoucnost již dala, ale teprve dá a zároveň každým okamžikem dává. Žijeme tedy definitivní, konečnou a výslednou variantu času a prostoru, vzniklou mnoha nesčetnými ohýbáními budoucími generacemi.