Písmák vlaky a tramvaje
rád čekam na tramvajový zastávce
a docela rád jezdim v tramvaji
stejně jako ve vlaku
kolik knížek já přečet ve vlaku
dvoubarevný
dneska ráno na zastávce
zkřížil se mi stín se stínem nějaký paní
úplně náhodná paní ve středních letech
náhodná jako vypadnutý vlas
málo hlíny roste v můj hrob
vyslal jsem před lety démony
na dalekou pouť do světa
aby posbírali zkušenosti
a teď se mi vrací a zdá se
duše na háku
zjistil jsem že nemůžu psát
bez kouzelnýho džina v lahvi
nebo bez vodky, rumu.
když už se přiznávam
jak asi vypadáš
pro nedostatek něžných doteků
stala ses přední modelkou
pánského časopisu pro nevidomé
jak asi vypadáš
ze sobotního večera
dámy a pánové
až se rozsvítí světla diskoték
a stroboskopy
nebudete o nic pomalejší
jediný krok
nech nekonečnost spolknout tě
jako vteřinu všedního rána
aby jediný okamžik
pohledu mezi mužem a ženou
Únor
mám tušení, že byl únor
cítil jsem tvůj ledový dotyk
pohled figuríny za výlohou
ověšenou hadry za mou lásku
Píseň na rozloučenou
Poslední, co si pamatuji je, jak se mě máma ptá, zda jsem nezapomněl na svou pravidelnou dávku léků. Vzpomínám si, že jsem zalhal a upustil jsem od svých záměrů a vydal se do kuchyně napravit svou chybu.
Teď jsem zavřený v rakvi. Jen já sám se strachem a pudy.
vlaštovka na elektickém vedení
Na eletrických drátech se rozhlížela vlaštovka vlevo i v pravo. Zaskřehotala a trošku zamávala křídly. Neměla tušení, jakou energii svírá ve svých nožkách. Pod sloupy elektrického vedení se táhla rozbitá silnice od bagrů a těžkých vozů, jež zde pracovaly na kanalizaci.
pád do reality
snad jen sekyra
v dlaních osudu
zpřetrhá nás v
kapky a vrhne
Kde jsou tvoje víly?
Vždycky jsi snil, že v náručí víl, chytat budeš květů pyl, všech neznámých světů. Teď řve ti doma dítě, v jedna plus jedna bytě, kde jsou teď tvoje víly. Vždycky jsi pěl, o tom cos chtěl, ale tíhneš k nevěře, vždyť tu běháš v zástěře. Kde jsou teď ty tvoje víly.
Lehkost muší
Krášlený stuhou je tvůj vlas, nad čelem spousty zlatých klasů, ve žmolky uplétáš zpěv konipasů. . vím, jak ti sluší lehkost muší. Tepané nebem jsou tvé oči, pod víčka jsem se nebál vkročit, bez klepání, klíčem pootočit.
Zastávka
ZASTÁVKA
ROZTMÍVAČKA
1 EXT. AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA – DEN
HUGO a spousta dalších dětí zaplňují tradiční autobusovou zastávku, která se nijak neliší od spousty ostatních ve městě.
Pohádková
Perníková chaloupka, cukruješ se bílým zlatem, gram po gramu. Chtěl ses jen bavit, snít o velkých snech, jenomže už ti ujel vlak. A strháváš ze střechy další injekci plněnou létáním do oblak.
Žalozpěv
V temném koutě chlopně klečím nahý, zády k tobě. Pumpa pěje žalozpěvy, pro struny utkané z tvých vlasů skládá symfonie. Jsem tak sám.
Neboj se, holčičko
Neboj se, holčičko,
i ryby pochopily,
že bez lásky by
se jistě utopily.
Po špičkách
Býval jsem člověkem.
Volil jsem cesty,
však teď jsem jen
klíčem bez dveří.