Písmák Bůh ví co bude dál
Zavřel jsi mé dveře,
do snů,
bez naděje, ža naše stíny, najdou cestu zpět.
Relativní štěstí,
Strach z prostoru
Dnes bez naivních představ,
co vím, co znám,
už nemá smysl dál předstírat.
Ty jsi teď a tady,
Pocity k večeru
Ta propast mezi námi,
okrádá nás o lásku.
Ta, co nechala mi,
jen šňru z korálků.
Purpuroví draci
. Purpuroví draci.
A tak bloumám, a tak dýchám, s vědomím, že mě někdo praští v tmavé uličce se lépe žije.
A tak toužím, po domě, ve kterém by byl stín, po květině co neuvadá, po nekončících oslavách bláznivého mladí.
Má milá, hnědá, černá i bílá
… čokoláda vládne mému světu …
Jsi mou stálou milenkou. Šustí papír, vysvobodím tě z tvého těsného obalu, co obtahuje tvé ladné křivky. Smyslně se poddáváš mým prstům a víš, že to dělám vždycky něžně. Víš, že na tebe, má lásko, na tebe si čas udělám i kdyby se dělo cokoliv.
Přátelé, co mi rozumí
Jen kosmonaut bez dýchacího přístroje,
jen politik v kampani bez postoje.
Jen tihle lidí ví, jak mi je.
Loudání
JDEŠ PRÁZDNOU ULICÍ A VÍŠ, ŽE NIKDO NENÍ ZA ROHEM
ANI ON, ANI ONA, DOKONCE ANI VRAH.
TOULAVÉ KOČKY UTÍKAJÍ PŘED TVOU MELANCHOLIÍ
A TY PŘEMÝŠLÍŠ, . JAKÝ BUDE TVŮJ DALŠÍ TAH.
Nemůžu spát
Uvězněna v zrcadle,
jak malá dívka zamčená
v pokoji.
Bezmoc,
Jak je snění bláhové, ale přesto...
Bez utišení bloumám dálkami své mysli a hledám v nich útěchu, snad i pochopení pro naivní malou holku, která se ztratila v tvých očích.
Chci zpět svou bublinu, svůj maličký barevný svět, ve kterém není nikdo a nic, co by mi ublížilo. Chci se v ní houpat za jarního větříku, smát se a svačit čaj se sušenkama. Má představa ráje je jednoznačná.