Písmák Migrace myšlenek
přemýšlím
o hrdých koních za plotem
jak jim tuhnou hřívy
v tomhle mrazivém ránu
Náruč podzimu
v lesích se hřiby dmou svou pýchou
pýchavky blednou závistí
šumí mechy…
opilí sudí míjí lichou
Palm Beach
Palmovka
slyším rozvrzané knihovny
se spoustou tajných vchodů
zaplavená ztrátami
Podzimní rock'n'rolly
duše se v barvách snáší dolů
a kůra chladem praská
to zní
intro podzimních rock'n'rollů
Almanach milování
lásko
máš výraz duhy
a hbitost střel
zvláštní hloubku má tvé pohrdání
Listopadový blues
sklízí se měkká lenost sadů
říjen se ztrácí v listopadu
někam šel
a něco vzal
Harukiho mezisvět
co mi tu chybí, v mezisvětu.
a kam se poděl starý mráz.
přikládá včelí vůni k létu
a v muškáty mění zimostráz.
Vítání jara
Nebe je klidné, bez mraku,
naději skřivan v zobáku
mísí se všemi slastmi jara.
Duše je čistá, bez hříchu,
Výjev z pekla
Šachová partie plná pýchy a zlosti,
pyšný aligátor versus kobylka vzteklá,
vroucí krev kolem čpí, vyvřívá z jater pekla,
tříští se o stůl z masa, obrázek sytosti.
Večerní obrazy
Mou jezerní hladinu pokryl svalnatý stín,
jen oči světlušek hrají si s medvědicí,
vítr si brnká sólo, skrz hrdla kapradin
ta píseň probouzí kolouchy v lese spící
Závislost
Plastická panenka svíjí se v křeči,rodiče v záplavě neslušné řeči,nevšímají si těch hlasitých vzlyků,nezbývá panence, než jet na piku. Dnes už si říká ztracená slečna,s bolestí v žaludku, jež je neskutečná,jízdu si užíváv háčku i piku,nespočet dávek a pohlavních styků. Proklíná světáky, rodiče, druhy,ruce má protkané, pod očima kruhy,zarudlé zorničky, zbytku se jevíjak žena bez peněz s pověstí děvy. Bledá abeztvará tvář němě zírána noční oblohu - souhvězdí štíra,přemýšlí o tom, co zkazilo se,slzičky na tvářích a prášek v nose.
Když se setmí
když
zasklívá rámy noc
svou temnou polovinou
a život
Životní pouť
Vzal mílové boty, na záda krosny,šel zatemnit mozek všem, co žijí pro sny,tik, tak, tik, tak, čas je neúprosný. Hodiny - mění nás a barví oblohu. Průvodci životem v budoucnu nezdárném,odolné vůči dnům, z nás každý zestárne,po čase zrodí se umění výtvarné,šlépěje - obálky vsunuté pod nohu. Na stromě dětičky, pod ním jen syrota,na jaře, na podzim - veselí, dřímota,barvami najednou celý svět zamotálistí - snáší se poselství od bohů.
Cesta za poznáním
,,Dobrý den, pane Herman. "
,,Zdravíčko, paní Leitnerová, co si budete přát. "
,,Venku je psí počasí, dejte mi punč na zahřátí. A pane Herman.
Zahraj, živote
Zahraj ještě jednousvou krásnou píseň, živote,zahraj ještě jednousvou píseň neposednou. Zahraj znovu tóny,covzpomínají, živote,zahraj znovu tónyna zvony, na klaxony. Zahraj naposledy,konejši mne, živote,zahraj naposledya roztav ve mně ledy. Zahraj, ať se strhne plenta,splň mé přání, živote,zahraj, ať se strhne plentaa já zbavím tě dirigenta.
Proud
Spletitá cestička sbližuje k ramenukolem skal z vyprahlých stromů a kamenů,plačící korouhev na jezu zapiští,když vlnka za vlnkou o mech se roztříští. Když hlásek medový zvolává radost všema cvrček na břehu cvrliká sonátu,uprostřed ztuhlých plic, tvoří je lesa lem,uprostřed náramku z třpytivých brokátů. Tam, kde je slyšet jen bzukot a bublání,tam laškovně přelétá pěnkava po stráni,tam, kam chci po smrti složit svou těžkou pěst,do sna, jenž stáčí se podél všech lesních cest. Bohatý přeliv přes bujnou lysinu,vzorný graf krásy ze sinů a cosinů,v sobě se odráží, za sebe neschová,barevná zátoka od palet venkova.
Ona neví
Řekni jí, že při našem setkání to ve mě vřelo,ona to ví,ale neví, že jsem se smažil v pekle. Teď i pro ni se otevřelo.
Řekni jí, že jsem se za ni před bohem klanělona to ví,ale neví, že jsem byl bez vyznání. Její bůh byl v mé vesnici Španěl.
Hudba je...
DOdatek k ústavě o žití člověka,REklama na zázrak - potěší, poleká,MIlostné šeptání do oušek snících víl,FAmfára na počest lásky a šťastných chvil,SOLný sloup v období válek a tyranů,LAmpión po nocích a slunce po ránu,SIlové pole v těch, co věří na spásu,DOlíček ve tváři stvořený pro krásu.
Poleť si pro mne
Kéž by se vznesla tvoje vůle,
jak bílá paní s bílou pletí
a vytryskla sílu nad kopule,
kam se k ní racci bílí sletí,
Zatmění měsíce
Průkopník noční černě sestoupil z prken slávy,aby své oko upřel na mosty kamenné,na děti, na starce i, jak jejich tvář popelaví,na vlasy, jež se času dál řinou z temene. Plakala něžná loutna, když zněla při nočních hrách,plakala usedavě, až hvězdám bledly lícea potom styděla se, slzy - toť hvězdný prach,schovala svou mokrou tvář za mraky, v letmé skice.
Óda na obyčejnost
Nebe se stydí, v karmínu
dává znát svůj stud z výše,
kde nespočet chrabrých hrdinů
chvástá se. V jejich tahu klišé
Vlastenectví
Za lípou srdčitou naslouchám tlukotu
jejího srdce, co má radost z žití,
to píseň je mého snu a myšlenka pro notu,
co vyhrává nočním lvům, pak chytá je do svých sítí
Láska má...
Barevná při odrazu, dřevěná paže v triku,
okov jen cinkne křídly a letí za potravou,
něžná je jako pírko v hedvábném nátělníku,
průsvitná, prozáří, rosa, když lehce trávou
Dopis
Posílám dopis,
který má popis:
Slečna krásná jako květ
Stivínská 325
Kráska před orlojem
Dva důlky za mléčnou dráhou
z vrásek dní a nocí zlých,
vlasy zplihlé voní Prahou,
v hnědi vločky, déšť a klih.
Sbohem
Lásko má, ty to víš,
že jsem byl léta sám,
proto teď před tebou
své rukávy nekasám.