Písmák útržek z trojky
Křičící ticho a sníh všude kolem tebe. Ty ale můžeš šeptat a ticho přehlušit tím, co máš vhlavě. Šeptej a sdílej se sněhem svoje myšlenky. Dokáže ti poradit, když ho budeš poslouchat.
Louvre
Klid. Je nepostradatelný, když ve středu večer bloumáš ve sklenici se studenou mattonkou a nevíš jak dál. Neboj se. Pak totiž můžeš zavřít oči a ve tmě vidět žlutou skvrnu ve tvaru ležícího medvěda.
Jak to známe...
Bolí to nahoře na hrudníku.
Bolí to tak, že se přes to skoro nedá dýchat, jen pomalu a těžce.
Bolí to tak, jako by měl přijít moment, kdy se celá hruď roztrhne, rozlítne se okolo a pocáká stěny. Bolí to tak, že se člověku chce umřít.
učím se chtít.
Chci se mít ráda, mít klid a vlastní diář. Chci koukat na moře, cejtit kapky deště na obličeji a držet za ruku někoho koho miluju. Chci hladit malý jehně co ještě ani neumí stát na nohách a nahlas se smát. Chci papriku pečenou na olivovym oleji a číst dobrou knížku.
čajovej útržek
Sedíš vzakouřený kavárně a rozhlížíš se. Za oknem vidíš stromy posypaný moučkovým cukrem a mezi nima pobíhaj černý veverky. Tvář se ti zkroutí do úsměvu, ale vočích máš slzy. Na stole plnej popelník, obaly od čaje, medu, mlíka a prázdná krabička zlatejch Marlborek.
třeba to maj lepší než my
Tak jak to cítíš ty je to správně. Nic jinýho neexistuje. Dej na svoje sny, který ti ukazujou cestu. Tu správnou cestu.
Ona
Přitančila do mýho života potichu, jako královna ve Vanskách. V mý hlavě pulsovala žárlivost a nejistota, pár nevraživejch pocitů nemohlo zůstat v hlavě a proměnily se ve zlý pohledy, za který bych si teď usekla klidně obě uši, né proto, že je nemám ráda, ale prostě za trest. Už od začátku jsem jí chtěla vidět do hlavy, pod kůži a prohlídnout si její srdce. Přišla, svázala si vlasy, svoje krásný zrzavý vlasy a pomalu kouřila ubalenou cigaretu, pozorovala kouř a já chtěla vědět na co myslí a tak jsem si to alespoň představovala.
černej pes
Zase to buší jak blázen a žíly se kroutěj.
Vhlavě obrovskej špinavej chuchvalec viny a hnusu.
Stejně vten moment vždycky uděláš to, co ti říká ta rudá, tepající věc ve tvým hrudníku.
Pak je ti do nekonečna blbě a jen kroutíš hlavou nad tim, co jsi to za člověka.
častej boj
Je to ten moment večera kdy všechno ztichne, pomalu se setmí a tvoje hlava přechází do jinýho světa, jinýho myšlení. Všechno venku i vevnitř se zpomalí a ty víš co přichází.
A pak se objeví.
Stejně tak, jako psi štěkaj před bouřkou i ty víš co přijde.