Po letech zase znovu
Noc a poblázněná hlava
šeptají mi verše do ticha
Štěstí, to se občas stává
Čas si podle svého utíká.
Aby se neřeklo
Let it be.
Tak to těžko, Johne
To je to samé jako pít
namísto lihu Capri-Sonne.
Poslouchám
Libido infinitus 3
Nonsens 2
Domů už půjdu sám
Někde v dálce možná svítá
Dojezd
Deziluze, asi 7
Nonsens
Další ráno
Než si vyčistíš zuby
Filosofie veselého smutku
Tripl X a tři nuly
Tak trochu krize
V obláčcích kouře pod stolem
Nad ránem jen tak pro radost
Banálně o času
KLUB Tonyho BÍŠA
Za oknem padal sníh,
v lednu tak banální.
Čas stékal po kapkách
po stužkách infuze.
Metrotranz
Na béčku, Engel, čeká dav.
Stojím v něm, kufr u nohy.
Místo soupravy přijel dobytčák.
Dovnitř nás žene pokřik surový.
První
Jediná z mnoha.
Vybraná na ulici.
Blíží se velký den.
Trochu se bojím.
Vytočená miniatura
Odcházím.
Zbyl popel,
dvacka zašlápnutejch ptáků,
dehtový hemly
Deziluze 6
Procházím trosky
napůl splněného snu.
Okolo vidím
nekonečnou tmu.
Blues večerního chodníku
Jdu domů.
Přízvisku navzdory.
Uliční mátoha.
Odpadek společnosti.
Deziluze 5
Oba jsme rádi,
že pokoj ti dávám.
Až na můj pocit,
kolik prodělávám.
Noční bdění
Prach na stole plný cest.
Popsaný deník s listy od krve.
Ruka zatíná se v pěst.
Sen co nezklamal poprvé.
O cestování
Stále častěji se setkáváme s tím, že občané naší republiky překračují hranice snepochopitelným nadšením se vrhají do neprobádaných krajů. Houfy nervózních človíčků se pod přísným dozorem delegátů cestovních agentur tlačí do zájezdních autobusů a sfanatickým zápalem bojují o místa u okének. Ti nejšílenější dokonce odjíždí za poznáním na vlastní pěst, aby pak byli po několika týdnech na pokraji fyzického i psychického vyčerpání dovezeni do rodné země za asistence světaznalých zaměstnanců našich zahraničních ambasád.
Vskutku.
Šedá
Obloha otekla olovem.
Železný šál okolo krku.
Myšlenka klopýtla před slovem
a rtuť se hromadí v oku.
Obraz konce
Bezedný stařec s hlavou položenou
mezi dvě údolí na konci světa.
S ústy dokořán.
Čeká.
Nový vrak
Navigace selhala pro jednou.
Zlomený sextant, mapy lžou.
V mlze umírá loď.
Krysy až poslední utonou.
Loučení
Odjíždím.
Poslední dotyky na kůži hřejí.
Líbáš mě, jak by to bylo naposled.
Ještě se otočíš, ve tváři naději,
I.N.R.I.
Poslové bolesti.
Osobní tragédie.
Hřebíky do kosti.
Oko slzou hnije.
Pochod smrti
Poslední přesun.
VORWÄRTS.
Ubít slabé.
Municí neplýtvat.
Táhni pryč!
Co chceš ode mě, svědku.
Tobě to nedochází.
Nech si svou sektu
nebo ti dám šanci
Zmrzačený dlátem
Výraz se nezměnil.
Kamenné gesto.
Černá spirála rotuje čelem.
Oči v betonu.
Prvotiny 1
Deziluze 0
U mě odpuštění nehledej,
svět je místo prašivý.
Klidně si slepě doufej dál,
Prvotiny 2
Vánoce
Tak jsou tu zas ty nádherné Vánoce,
červi žerou cukroví a hnije ovoce.
Dusí se puštěný kapřík v potoce.
Černá mše
Svícny do šera jasně září,
nadchází doba hmotných snů.
Krev se červená v kalamáři,
stigmata na tělech andělů.
Zatvrzelá 2
Nemá smysl prát se s osudem.
- dětinské
Našel jsem doktrínu pro budoucnost.
- totální válka
Všehovíra
Kongregace morových mnichů.
Zástupy v syntetických kutnách.
Rány modifikovaných flagelantů.
Sepse víry.
Vlk s dutou hlavou
Tak dlouho si vlk lízal rány,až z toho byl vylízaný.
O jednom setkání...
Padaly hvězdy, když večer jsem jel.
Za oknem kupé oči nespící.
Čekání až vlak najde stanici.
A pak jsem tě konečně uviděl.
Arbor mundi
Co hledáš, človíčku.
Přistup a obejmi mě.
Poslouchej.
Příběhy bez konce v letokruzích.
Nový začátek
Stačilo pár dní a svět se točí naopak.
Barvy se vrátily.
Černá chybí - je postradatelná.
Ztrácím se v naší sounáležitosti.
Usínám
Cítím, že v srdci mi roztály závěje.
Budeš mi Múzou i přístavem naděje.
Je smutno mi bez tebe, přesto se směji,
když usínám s tvou fotkou na displeji.
Pokání
Až ztratím tvář, najdu sám sebe.
U cesty stavím smírčí kříž
z kamenů otesaných svědomím.
Lepím ho bahnem přiznaných vin.
Nebudu riskovat
Radši vykašlu se na haiku.
Bašó předvedl mi nahajku.
Sídlištní lovec
Úplněk veřejného osvětlení.
Žádná magie - čistá bionika.
Syntetická kůže chladí.
Instinkt v programu.
Zatvrzelý optimista
Možná jsem blázen,
ale dál hledám perly
v kupkách hnoje.
Někdo je těm sviním
Osudný omyl
To byl zas jednou hovězí nápad.
Neznámou ženu domů si lákat.
Já vážně nevím, proč takhle jančím:
Chlubit se na schůzce libidem kančím.
Ranní optimismus
Kouřící taktovkou cigarety
klepu na pultík rána.
Přede mnou ladí si den.
Bude v D Dur, zdá se.
Černý optismus
Odešly dny, kdy zdechnout bylo málo.
Ale i ty, za které dýchat stálo.
Podivná astrologie
Hovoříš ke hvězdám.
Odpověď nepřichází.
Rozumíš vidinám.
Odmítáš realitu.
Virus
Klidně mi říkej tichý vrahu.
Já jsem tvůj kámoš, vážně.
Bačkory oklepej na smrti prahu
a zbav se veškeré strázně.
Dobrá rada
Tak už víš, že se tady nedá žít.
Na posteli sedíš, brečíš a máš depku.
Zbraň vlastníš - neváhej ji použít:
Do ruky ji vezmi a prostřel si lebku.
Nečekaný objev
Život mě zas kopnul do prdele.
Pro změnu v lepším slova smyslu.
U díry stojím a čučím jako tele,
co krásy ukrývá se v syslu.
Lobotomie
Trhám hlavou uprostřed místnosti,
rukávy za zády na pevný uzel.
Myšlenky víří v rytmu premedikace.
Obrazy, pocity, vzpomínky, vize.
Pojď se mnou...
Vezmu tě do krajů, kde nikdy nesvítá.
Za obzor naděje, horizont sebeklamu.
Na místo, kde večer nikdo mě nevítá
a prázdnota černou otevírá tlamu.
Tempus fugit?
Rez v soukolí orloje doby.
Minuty pomalu skřípou.
Myšlenky tečou na papír,
vzdálené potřebám paměti.
Deziluze 4
Účel ten prostředky světí
a dělá z nich nové ideály.
A proto umřely v nás děti
a hoří lidskosti katedrály.
Černá, červená a bílá
Za soumraku hledej na předměstí
starý lunapark pro umírající snílky.
S žiletkou v ruce bez obav vejdi
a najdeš, co tak dlouho hledáš.
Pro babi
To bylo tenkrát, když přijely tanky.
Moloďci ryli si za vsí zemljanky
a děda v roští sprostě řval
o pomoci, které se nenadál.
Začarovaný kruh
Trháš si masku i s kusem tváře.
Vrháš ji proti vlastnímu odrazu.
Pak hladíš rozbité zrcadlo lží.
Krvácíš pravdou ze stigmat upřímnosti.
Libido infinitus 2
Zmítáš se pode mnou,
jak smyslů zbavená.
Nehty v mých ramenou,
noční hrou zmámená.
Rückkehr unerwünscht
Konečně koupel.
Společná.
Nevadí.
Hlavně smýt špínu a zbavit se vší.
Svět agonie
Les pláče hořící smůlou.
Zlomené větve na zemi.
Co poťouchle nepodržely
méně šťastným oběšencům.
Veverka á la Overkill
V pelíšku veverka šťastně si brouká,
když na své oříšky ve špajzu kouká.
Nakonec nesnese muka očekávání,
oříšek první louskne bez zaváhání.
Androgyn schizofrenik
Chtěla jsem zas odejít pryč,
ale nakonec jsem se přinutil zůstat.
S nasazenou maskou hledáme
pomíjivou pravdu sebeurčení.
O naději?
S vyraženým dechem padám.
I propasti mívají dno.
Ta moje ne.
Není od čeho se odrazit.
Vize
Probuzen náhlým dotekem mrazu.
Hrůzou z neznáma.
Pohybem ve tmě.
Za oknam tvář.
Pouhá terminologie
Negativní
Úzkost
Smutek Beznaděj
Neúčinné změny. Zamýšlím být. Nechovám se
Postávat a žvanit
"Pane nesvítí vám levý heligón. "
"Snad halogen. "
"Vy asi budete pěknej suterén. "
Citlivá záležitost
Naraženým pozadím vrtím u stolu.
Vědom si té směšné skutečnosti.
Polštářek posouvám dolů i nahoru.
Je kostrč ocáskou zbytečnosti.
Hrdost elfů
Sedíš v místnosti bez oken.
Poslední svého druhu.
Listuješ knihou nespočetných křivd.
Duše přetéká hořkostí.
Léta Páně 1349
Tlumený nářek ze zazděných oken.
Ptačí masky s kafrem v zobáku.
Umrlčí káry křižují městem
a drtí těla zkroucených nuzáků.
Víc než vrba
Mlčím jako hrob.
Přísloví povýšené na smysl života.
S hlavou plnou tvých traumat.
Dál naslouchám s klidem,
Chápu tě, nenávistný kritiku
Co jiného ti vlastně zbývá
než kritická diktatura.
Když v trenkách unuděna zívá
prozaická miniatura.
Vzkaz
Vznáším se v tobě
a tvůj smích poslouchám.
Občas tě pohladím,
někdy si zabroukám.
Kruciáta
Vzpomínáš.
Když v Aigues-Mortes zněly zvony.
Zpěv ku slávě boží.
Gloria in excelsis Deo.
Vlčí hlas
Slyšíš je, když se vracíš.
Zpívají, chrání, pláčou.
Volají do tmy pro duši zatoulanou.
Pod stromem,
Odraz
Řekni mi, zrcadlo.
Lesklý skleněný lháři.
Kdo s tebou mluví.
Kdo hledá sám sebe.
Běs!
Ten idiot přejel bratry Karamazovy. Po zločinu trest - já svému slovu Dostojím.
Polední kabaret
Jednání u konce, tečka za větou.
Čas je na poklidný polední fajront.
Přede mnou se dáví kotletou,
plešatý blahobytný mastodont.
Povzdech knihomola
Jsou knihy, které si zaslouží být vázány v té nejkvalitnější kůži.
Bohužel existují také svazky, pro které by i předkožky byla škoda.
Miluji svoji domovnici
Vážně se divím, paní správcová,
že vřelé city nikdo k vám nechová.
Ženy jak vy se dnes už nerodí:
víte kam jdem, kdy přijdem,
Podruhé...
Kometa řeže oblohu na kusy.
Z oblaků snáší se krvavé vločky
na hlavy slepých proroků.
Beránek choulí se v chlévě
Bublina vlídná
Bublám si jablečnou mlhou
v síti nad kamínky.
Jen tak se houpám.
Svět v paži. Dlaň za hlavou.
Poslední zpověď
Klečím ti u nohou s tváří na dřevě.
Jsi jediný komu teď věřím, vážně.
Vyslechneš viníky mých myšlenek.
Nejsi slepý čtenář staré knihy.
Cynická 2
Kreslíš pro mě srdce. Symbol lásky.
Počkej. Obrátím ti ho vzhůru nohama.
Pohádka pro (čistotné) děti
Bylo nebylo, či jak se to říká,
když dětem před spaním děd pohádku čítá.
Stála kupka hnoje a u ní jabloň.
Pod kterou chrápal sám Nechuta Páchoň.
82 361
Jako malý kluk jsem tě zlobil.
S úsměvem jsi říkal, že jsem číslo.
Tehdy jsem netušil,
že i tobě tak říkali.
Zatvrzelá
Prošel krajinu nenaplněných vztahů,
svět prázdných duší, ráj sebevrahů.
Cestu si dláždil lebkami nočních můr
za svitu pohřebních hranic šťastných bláznů.
Rozjímání s nožem v ruce
Na světě rozeznávám dva typy lidí: Pro jedny bych se rozkrájel a ty druhé bych vyřezal.
Až budeš větší
Občas očima vyčítáš,
když odbíhám pryč z našich her.
A počítač mi vypínáš,
Dáváš mi kostku. "Táto, ber. "
Cyber goth
Nekonečná smrt, poslední boj.
Už nejsem člověk, nedýchám.
Titan pod kůží, navěky stroj.
Procesor v mozku, nevnímám.
Zpověď gladiátora
Odcházím z klece.
Provázen řevem nadšeného stáda.
Roztřesen prožitkem předešlých chvil.
V očích euforie i strach.
Konec
Mozkový kolaps po lebečním moru,
šílenství posledních chvilek příčetnosti.
Už blíží se příď Cháronova voru,
snad poznáš klid tam na věčnosti.
Tichý společník
Roste ve mně bez pomoci,
tichý přítel na hypotalamu.
Jen pár let a bude po nemoci
- nádor nepodléhá klamu.
Všední den
Svítá
Kamenní chrliči zpět na střeše katedrály.
Stíny odráží pouhou realitu dne.
Čekají tiše, až slunce zapadne.
Tohle nevymyslíš
Vrátil se domů v půlnočním tichu,
dvě promile v krvi, gulášek v břichu.
V tom jídlo chce ven - dlouho tam leží.
Jen jedno ho trápí, když na WC běží.
Zamyšlená
Klečím ve tmě, zabrán do meditací,
myšlenky pádí jedna za druhou.
Poslouchám hlasy dávných generací,
které už s námi nikdy nebudou.
Dneska jen pokecáme
Zase na mě máváš,
chmurná dámo s kosou.
Když po noci se léčím
a kloužu ranní rosou.
Kdo vlastně jsem
Nesnadné říci jedním slovem.
Jsem pilný čtenář směšných lásek.
Démon za zády křehkých krásek.
"Anděl", co létá v noci kolem.
Libido infinitus
Vkrádáš se ke mně nenápadně.
Jak mírný příliv,
vánek půlnočního času.
Nad hlavou ti tančí sukuba
Jsme s tebou
Stojíme spolu v zahradě ticha.
Smutný obr s nezbedným skřítkem.
Díváš se do nebe, já do propasti.
Když zažínám další vzpomínku.
Odium
Pouštím svou bestii ze řetězu.
Trhám na kusy závoj příčetnosti.
Ženu se vpřed za černým sluncem nenávisti.
Vlčí chór v uších, smečka po boku.
Sestřička v temnotách
Jdeš noční oblohou.
Nevrháš stín.
Ten v srdci máš ukrytý,
když na černo barví okvětní lístky tvé duše.
Noční dělník
Vykradač hrobů na plný úvazek.
Exkomunikovaný ze společnosti.
Oběti bez hnutí, bez otázek.
Když páchá na nich své oplzlosti.
Seznamka
Každá postel je moc malá pro jednoho.
Tak ničeho se neboj a skoč do toho.
Vykopni komplexy, co ti bydlí v hlavě.
Jinak se utopíš ve své vlastní šťávě.
To snad ne!
Ten doktor se snad zbláznil.
Třikrát denně užívat per orálně.
Quiz
Tak dlouho jsem jim vyplňoval chlívky,
až mi nakonec řekli, že jsem čuně.
Den poté
posledního
Blitzkrieg milénia
sluncí pak nukleární
Šedesát zima.
Směješ se...
Každé ráno mě probouzíš v šest.
Nekompromisní budík na vratkých nožkách.
Taháš mě za nos, plácáš po tváři.
A já vstávám po dvou hodinách spánku.
Skříň na sny
Vybírám si z něj každý den.
Ze sarkofágu vědění i nesmyslů.
Příběhy vedle strohých fakt.
Lego se záložkami.
1917
Tu noc pršelo.
Červenožlutá duha přes obzor.
Zpívala hlasem Valkýry.
Vyšel jsem ven a naslouchal
Bylo by to trapné...
Bylo by to trapné.
Napsat, že pramen
definitivně vyschnul.
Prostě neteče voda.
Robotická poluce
Ztopořený kabel, ejakulace drátu.
Dráždivé napětí cítí transformátor.
Elektrony běsní v slastné křeči zkratu.
Olejem je lesklý třífázový motor.
Spaceman
Ztuhlý mrazivou vášní kosmu
Ve společnosti římských bohů
Kochám se nádherou nekonečna
Ještě kdyby mi tak těsnil skafandr.
Svědomí noci
Chodník krájí můj noční stín,
když kráčím alejí starých vil.
U okna zklamaný cherubín,
po lásce náhle zatoužil.
Divíš se, Sněhurko?
Úkosem hledí, teď už bez lásky.
Zklamaný, že Tě políbil.
Přiznejme si bez nadsázky:
Tvůj princ je asi nekrofil.
Co s tebou?
Co po mně chceš.
Jméno nemáš.
O pohlaví můžeme diskutovat.
Žilo jsi napůl.
Myslíš to vážně?
Pozor na volbu výrazů, když nevládneš svou klávesnicí.
Že jsem tvůj malý čumáček, jsi (doufám) chtěla říci.
Někde dole
Žiješ tu se mnou.
Občas mě ovládáš.
Jindy skromně mlčíš.
Vzpomínáš.
No remorse
Heretik, sociopat, vrah.
Černé neurony ti řídí myšlení.
Pomsta co nezná strach.
Vztek a smrt v jednom balení.
Nejbližší příbuzný
Hned svůj první den ses celý topil v krvi.
Vyřízli tě ven do agónie světa.
Křičel jsi šokem, když přišel nádech prvý.
Pod tebou tvá matka a zároveň teta.
Deziluze 3
Nikdy nevíš, co na hlavu ti spadne.
Lejno, vyzvracený olovrant.
Nikdo ti netvrdí, že žít tady je snadné.
Obzvlášť když jsi existenční diletant.
Nehybný ve tmě
S tlamou dokořán přijal mě hrob.
Když ji pak zavřel, byl morbidně tichý.
Seru na lidi, nejsem filantrop.
Jsem mistr popravčí po úrazu míchy
Flám
Humor opouští mě s alkoholem
Melancholický dým cigarety
Spánek zaháním rohypnolem
V hlavě groteskní siluety.
Exit
Zhasla i poslední naděje,
Smrt jediná družka věrná.
Žiletka vstupuje do děje.
Je moje krev vážně černá
Nic ve zlém
Že kupce hnoje zdám se být podoben.
Pověz mi příteli: " Ty sereš bez hoven. "
Silvestr
Sám ve veselé společnosti
snažím se netvářit sklesle.
Před útoky falešné srdečnosti
úkryt hledám si v křesle.
R.I.P.
Spi sladce.
Jak falešně to zní.
Další vtip na můj účet.
Naštěstí poslední
Poslední přání
Chci umřít tak jak jsem žil:
rychle a z posledních sil
Patetické poučení pro naivního snílka
Říkáš, že hledáš lásku, štěstí, klid.
Že bez těch věcí nemůžeš dál žít.
Blázne, teď nenávist se nosí,
když po střepinách lebek se procházíme bosí.
Deziluze
Jsme jenom loutky sešité z cárů masa,
Osud nás vodí na nitích z našich střev.
Z našeho světa zmizela všechna krása,
modlitby změnily se v bohapustý řev.
Poslední
"Miluji tě. " je nejupřímnější fráze,
když do očí se smrti díváš.
V krvi máš jed a v plicích metastáze,
studený pot už ani neutíráš.
300
V nemocničním pokoji
nemocí svou jsi si jistá.
Eutanázie nebolí
a do konce jen minut tři sta.
Deziluze 2
Hnijeme zaživa v rakvích života.
Pouštíme si žilou, když hledáme štěstí.
V srdcích i hlavách zbyl smutek a prázdnota.
Nirvána i Ráj, to jsou jen zvěsti.