Písmák Tří čuníci
Žily, byly tři malá prasátka. Narodily se do toho světa mamince prasnici na kraji malinké vesničky vchlívku srozpadlou střechou. Prasátka byly šťastné a spokojené.
Krásně rostly, až maminka prasnice řekla: „Krásně rostete prasátka moje, ale náš domeček se pořád smrskává, až mám pocit, že zády strhnu slabé zdi našeho útulného domova.
Pěší kopiník II.
Osudný den starobylého města se blížil. Od špehů jsme věděli, že hradby brání jen hrst branců a pár stovek vycvičených kopiníků. Bylo nás deset na jednoho. Co by nás mohlo zastavit.
Pěší kopiník I.
Ležím vpolním lazaretu. Jednoduchá věta, která vsobě skrývá tolik bolesti a utrpení. Naštěstí zemřel kamarád u okna zvolských blán a mě přesunuli blíže ke slunci.
Leží nás tu slámě aspoň stovka.
Poutníče postůj
Poutniče postůj a pohleď na skvosty naší Země. Je to pouze náš kraj, naše milovaná Zem a Ty jsi pouze vřed co musí být bez milosti vypálen žhavým železem.
Probral zděsivých snů. Co na plat, zase je zde další zbytečné ráno.
Vězení
Sedím ve své cele už dost dlouho. Sám už nevím co jsem provedl a proč následoval tak krutý trest.
Chce se mi plakat, když kopu do stěn své plastické cely. Kdo proboha rozhodl o mém provinění a umístil mě sem na samotku do úzkého vaku.