Písmák Podzimní ráno
Podzimní ráno.
Slunce si mne oči
Skrz nebe zatěžkané deštěm
Pomalu se sune.
Kdo, co.
Scházím z cesty, abych věděl kam vede.
Přeřvávám bouři, abych se zhluboka nadechl ticha, které z ní vzejde.
Vracím se do samoty, abych si připomněl, kdo jsem.
Uléhám pod svíci.
Na procházce
Medový vzduch s bzukotem včel do luk se rozletěl.
Cestičkou blátivou, památka zimních pohlazení
ťapáme svodou podél břehu.
Lehni se mnou do trávy, co se zrovna probouzí.
Hlas- V osamění
Oči kmitající.
Pohled bloudící po místnosti.
Hlasy hází přede mne otázky
jako zlaťáky zděravého měšce.
Na Ostrově
Léta sedím pod stínem seschlých větví.
Šeptají si se mnou. Má smyšlená společnost.
Léta šeptám do lahví vzkaz.
Hrobník
Rukama vykopal jsem Ti hrob.
Prsty od hlíny utírám slzy.
Pohled do prázdna.
Ten Démon vmojí hlavě neodpoví nám na otázky.
Loučení
Vpletencích těl pláčeš mi na rty.
Slané kapky slz.
Vbílém závoji Tvých vlasů
dýchal jsem vůně, leč byl suchý mráz.
Beznoc
Sklíčka slz tříští se o dlaždice
prameny vlasů spletené krví
na rtech chuť soli, když lapám po dechu.
Nehty na zeď rýhy
Samosrdce
Na kolenou, shlavou svěšenou, oči kalí se do ruda.
Krev stéká po tváři, šeptám přání a chutnám její sladkou chuť.
Bez citu posmívám se, když zahrabávám tlukoucí srdce do hlíny.
Šeptám slova loučení a nikdo kolem nestojí.
Luny paprsek
Luny paprsek.
Svítí do kouta pokoje, kde klečí můj stín.
Prsty neprotrhám její pavučinu, nechám se jen hladit. Nechám světlo plout, nechám se unášet šeptem múz.
Podzim
Hledím do dáli jak blesky nebe roztínají.
Rozsvěcují obzor.
Hromy burácí nad hlavou a se sklopenou hlavou na sebe nechávám dopadat kapky deště.
Bubnují mi na hlavu, proplétají vlasy.
Ráno- včera, dnes, zítra ...
Po oknech plazí se paprsky
Proplouvají pokojem
Otevírají mi víčka a potichu šeptají pozvání do dalšího dne.
Nebráním se, jen se chvíli pozdržím ve svém snu, cítím ještě jeho chuť.
Alej
Alej ztěl oběšených
Vítr lehce pohupuje
Praskot lan šeptá …
… Dívají se …
Polovina
Zrcadlo zledu rozbiju pěstí
Vem zněj střep a rozpul mě ve dví
Jedna bude má, druhá Tvá
Vytahej mi ztěla žíly a vdechni do nich svůj život.
Jizva
Zprázdného kouta křičíš do tmy
Vřetězech zpavučin nedá se hnout
Po stěnách stéká růž
Topíš se
Hledám cit
Každý můj sen
Vhlavě přehrávám
Vypadá skutečně
To si jen nalhávám
stesk
Sedím a slepě hledím,
čekám a poslouchám.
Křídel šum.
Vstanu, můrám se ukloním a odejdu do hlubin.
u vody (letní podvečer)
U hladiny paprsek, prosvítá pavučina
Kudrnatá zrzka
Prsty trhá hladinu
Teplý vánek křídla ptákům nadnáší
Na konci jsme všichni sami
Jsem nad popelem žhář, větrem rozfoukán
Schoulený do sebe jako vlůně
Rukama zakrývám svět
Každý se otočí kdruhému zády, když utíká
Poprava
Mráz rozdrtí kosti, supům hostina.
než mě červi vyžerou v prach
čeká mě poslední hodina
v kole z růží duši lámat
Spolu v trávě
Pletence zprstů
Těla v trávě
Zdáli zvony víří krajem
Šeptáš mi do ucha
Heli(o)
Polibky krmíš oheň vmých očích
Ve Tvémobjetí snažím se brzdit čas
Súsměvem hledíš do mě, dýchám Tvůj dech
Vduši to co nespálíš
Zpět
Stojíme
Kam půjdeme.
Na scestí osudu hlavně když spolu
Pohledy
Nad propastí
Nad propastí
co jest vyhloubená strastí
hlodám kosti.
Propadám zlosti
Tuláčí ráno
Melodie drátů line se krajem
Východ slunce pálí do očí
Slza zrosy klouže vlasem
Zmraků tvořím hlavy dračí
Víla múz
Na trůně víla
oči zavřené
šepot ji uspává.
Před vodopádem zkřišťálů
Venku
Prosolená ulice
skaždým nádechem hovoří mi do duše
zmrzlá, bílá tma hořkosti
tlačí mě dolů
okamžik
Pozoruju smutný úsměv
Pod vlasy, odraz vody. Modř.
Nebe
zTebe
post mortem
Rozdrápanou kůži z tváře schovává pod nehty.
Křičelo na stíny, když nemohlo se vzbudit.
Krvácelo do očí, když plakalo.
Připoutáno k židli, přes šátek koukalo do tmy a křičelo do ticha.
Bál
Tóny smyčců plní sál.
Šedé paruky korzetům klaní se.
,,Madam, smím prosit,,.
Skryté tváře ze škrabošek.
Slova a cit
Pár slov.
V každém slově cítíme víc než tvrdíme.
Říkám věci, na ketré bych neměl ani myslet.
Cítíš to stejně.
Dokud/vysvětlení
Na spadaných listech pluji krajem
mhouřím oči pod náporem větru
unáší mě mezi stožáry topolů
výš nad bouřkový mrak mých myšlenek.
Všechno nej. (klaun)
Dlouhá chodba blikajících světel.
Vede tě klaun od krve, rozteklé líčení
sfoukni plamen a život si přej,
praskni balonek a duši.
Padlý anděl
Po cestě ze střepů nese si kříž
v odrazu sklíček jeho pošetilý smích
mezi Nebem a Peklem, prochází se na Zemi
přes zuby cedí krev, v otrhaném kabátě cíleně bloudí
Zrcadlo
Odraz tvojí tváře rozbíjím pěstí na hladině zkřišťálu.
Studna plná slz.
Nejsem první, ani poslední co se napil jedu ztvých očí.
Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.
Návštěva
Poslouchám smutek strun.
Pohled z okna do tmy
radí mi přestat myslet.
Posezení s Andělem,
Chyba
Pozoruju listů pád
když je listopad.
Padá ticho, krátí se čas,
s větrem vane mezi nás.
Oceán
Plavím se v oceánu noci
v troskách mysli unášen proudem
z pletitých řas ztahován do hlubin
žilnaté ruce po mně se sápou
Hlouposti
Snad mě paměť nezklame,
až budu chtít vzpomenout si
zapomenout co dělám za hlouposti.
Radši mlčky sedět, jen koukat,
Do pekla
Po schodišti ztěl co bolestí jsou zkřivená,
scházím dál do žáru lží.
Tisíce slov co nedokážou říct kdo jsem,
šeptají tiše, protínají vzduch, jako střepy do uší.
Vzpomínky co nemáme
Po schodech scházejí stíny lidí, kolem běhají děti vozvěnách času.
Přes keře na trávník skáče míč, skáče za křikem od nás pryč.
Sedíme a vzpomínáme na věci co stali se, než jsme žili.
Vtemném větrném ránusedíme a čekáme,
Mimo
Koukám a jsem slepý
vidím jen v představách
ztrácím se z tohoto světa
maluju obraz reality
Kapka
Odešli jsme, ale voláš mě ve snech.
Studným pohledem prosíš, můžu se jen smát.
Zkruhu tvých obětí odcházím pryč.
Zvětru, noci, deště sebral jsem sílu,
Plamen
Vločkami cukrován v zimní noci,
procházím pod okny.
Poslouchám šepot přání.
V krbech praská života strážce, avšak je pánem.
Mlha
Za okny déšť, slzy. Máčí nás do smutku.
Po cestě z listí kráčim do závoje mlh.
Střípky vzpomínek skládám k sobě, o Tobě pro mě.
čas odejít
Kaluž krve ostří odráží
ztuhlá pěst jej jemně svírá
o rudý dlaždice co bývaj bílý
je hlava opřená
Válka
Pro neznámé zvony bijou,
oznamují do světa,
za rakví nikdo nepláče,
nikoho nezajímá jich skon.
Ledovec
Úsměvem prosekáš ledy, očima prozřeš tmu.
Až podíváš se na mě, roztaju.
Byl jsem ledovec, co proťal moře.
Rozťal pro Tvoje srdce zem.
Mrtvá nevěsta
Pod černým, děravým závojem
Jsi Ty, má mrtvá nevěsta.
Kůži jako alabastr mrtvé ticho objímá.
Zahrabeme se do hlíny
Poutník
U břehu sedím v roztrhaných šatech,
Vše co mám je vítr vdlaních,
Na konci téhle cesty,
Nechal jsem za sebou měsíční prach.
Pírko
Bylo součástí větru, těla.
Křídel ptačích, možná anděla.
Pod sluncem, pod mrakem,
Nad vodou, nad zemí,
Noční nebe
Prstem píšu do nočního nebe,
Nad ničím už nebloumám.
Palcem maluju hvězdy.
Za otázkami vykřičník,
Chrlič
Pláče s deštěm, mračí se.
Křídly nebe halí.
Je sám, i když nade všemi,
hledí s hůry, s pusou dokořán tiše mlčí.
Ráno-trest
Ráno je mým trestem
Když zvečera vzpomínám
Byli jsme to my. Ty proudy slov, otázek
Syndrom a střep vhlavě žene mě do kouta,
Informace
Ztracen vpředměstí svých úvah
Mozek zkroucený v okovech
Synapsí zasypán pod tíhou informačního šumu
Kolem krku se axon omotává
V drogách
Utíkáš přes trní, pohledy zabodávaj se do tebe
něco tě žene dopředu, něco tě žere uvnitř
utíkej, už cítíš teplej dech na zádech, utíkej.
Není to sen, krysy, co běhaj okolo tebe,
Blázen
Malý dítě s nevinnym úsměvem, tiše si hraje.
To malý dítě ve mně, hraje si s démonem,
moje vědomí se tiše rozpadá, je jako kostky spadlýna zem.
Malý dítě hraje si rádo s kostkama , s demonem - s mojí duší.
Stereotyp
Každej den jsem sám a každej den to samý,
snažim se jít dál, ale nemůžu se hnout.
Nechci žít jen stereotyp, když jsem dostal život, abych žil,
potřebuju pryč.
Chmury
Hltám bolest a tlumim pláč,
Chci spát a nemůžu.
Můry a tma plují za mnou,
když uléhám, drží mě.