Hrana

Koukám na hranu toho kovovýho stolu už dobrou hodinu a nic tam nevidim. Abych to vysvětlil, vhranách kovových stolů jsou ukryty brány, když dost dlouho koukáš upřeně na určitý místo hrany, bránu zahlídneš, pak stačí strčit dovnitř jeden, dva prsty, roztáhnout, a můžeš přejít na druhou stranu. Je to cesta jedni směrem, není možný se vrátit, aspoň se to říká. No, důkazem je hlavně to, že se odsud opravdu nikdo nevrátil.

21. 07. 2011
1
2
1830
Pohádky

Vtip

Tak já nevim. Už tady trčim určitě tak dvě hodiny a ještě mě nikdo nezavolal. Ono, číst si ty prospekty o tom jak máš jíst a proti čemu se máš očkovat, abys předešel smrti, tě na chvíli zabaví, ale moc zábavný čtení to teda není. Kdyby to mělo aspoň nějakej děj.

29. 05. 2011
0
0
530
Pohádky

Nesnášim tyhle situace!

Měl bych si dát další dávku, nebo ne. Strašně mě svědí vuchu, ale když se tam chci malíčkem poškrábat, tak mám pocit, že se můj prst změní velkýho tlustýho červa, zaleze mi přímo do mozku a tam se živí šedou kůrou. Já potřebuju šedou kůru. Asi si ještě jednu střelim.

17. 04. 2011
2
6
923
Povídky

U m

Zraňují jen sami sebe,
ti co se snaží celý život
chytit blesk letící zkrz nebe.
Jaká je šance že se jim to povede.

17. 11. 2010
4
4
552
Volné verše

Bů h

Bloudil jsem mlhou a rudé oči plné strachu mě stále pronásledovaly. Šel jsem v řekách z krve a střev. Brodil jsem se tou páchnoucí břečkoudvanáct let abych konečně zjistil pravdu. Hrůzostrašnou pravdu o mé vlastní identitě.

14. 11. 2010
1
1
737
Povídky

Se n

jedna hvězda v moři
tělo na klíč
vnitřní oheň stále hoří
mlha

06. 11. 2010
2
1
552
Volné verše

SCI-FI_Movie

Kdyby každej člověk dokázal říct nahlas to, co doopravdy chce, možná by to dostal. Všem by se splnilo jejich nejtajnější přání a každej by byl šťastnej. Jenže je tady ta věc o který nikdo pořádně neví, jestli doopravdy existuje, ale nazýváme jí časem. Tenhle čas má tendenci zavírat naše sny do akvária a čím víc se hromadí, stěny skleněný krabice sílí.

03. 11. 2010
4
3
697
Miniatury prozaické

Městečko

Procházím kouzelným městečkem v ranních sobotních
hodinách,
vidím uzoufané tváře starých synů rolníků, tesařů a
truhlářů

29. 10. 2010
2
4
848
Volné verše

BMovie

Drž hubu. Přemejšlim nad psychickým nátlakem nadnárodních korporací na jednoho jedinýho člověka, tlak středního proudu, zkaženýho mainstreamu, gelu ve vlasech, drahých obleků, zářivých úsměvů a magických černých zakódovaných (666) kufrů plných peněz kterej nejde ustát. Nejvíc má církev, pak média a po nich nikdo. Prachy hejbou světem.

28. 10. 2010
1
2
810
Povídky
Nahoru