Písmák Zapomenutá taška
Ráno je ošklivé a den se nejeví být nikterak hezčím. Dnes je ale ten den, kdy vzorně splním všechny povinnosti.
Taky že jo. Všechno jsem oběhala pěšky, v hlavě mi střídavě šrotuje a střídavě jenom tiše šumí prázdnota.
Výlet
Skvělej den, ten včerejší. Plnej nabídek.
První byla skvělá. Pravděpodobně budu mít konečně auto.
Nemocnice na mém konci
Už pár dní mi nebylo dobře. Konečně jsem souhlasila s blbým endoskopováním, v krátkodobé narkóze sice, ale stejně. 3 dny nejíst a užívat projímadla,no, nic moc.
-Promiň, musím na vécko, říkám tiše šéfovi.
Ach, to kafe !
Kafe .
To věčný, nekonečný vábení . Co by jenom lidi dělali, kdyby ho na světě nebylo . No, patrně by se slejzali pod nějakou jinou záminkou, že .
Žádné skutky
Všechno už bylo milionkrát řečeno. Vysvětleno a snad i pochopeno. Přísahám, že jsem nemyslela na nic jiného než na jídlo, které jsme si donesli do kanclu a pak se na to lačně vrhli, nedbaje na dobré způsoby. Jenom 20 minut, než se odebereme k svým povinnostem a životům.
Sub signo veneni
Pršalo. Už celé týždne. Lialo, mrholilo, kropilo, striekalo, tieklo, padalo avlhlo. Nacucané, špongiovité mraky mali také isté priehlbiny, ako Móricova tvár, keď na seba žmúril do zrkadla .