Opilá

Tak to někdy bývá

Těsně u srdce
flaška od vína
roztřepená
na kusy.

Rána s Tebou

„Co by sis dnes dala k snídani. "
„Prosím jeden milý úsměv
s kouskem Tvého srdce na dlani. “
„A na zapití hlt šťastného pláče. “

Protože

Protože se mé rty dotkly Tvojí plné číše,
protože jsem Tvou tvář bral často do dlaní,
protože nejednou jsem po slepu a tiše
zaháněl vůněmi Tvých vlasů zoufání.

Stojí to za to?

Do války kráčí ten,
komu za to stojí
riskovat fakt, že
po neúspěšném boji

Lhářka

Měla to být láska. Měla.
Jako láska cupitala,
v dlaních se mi chvěla.
Dělala, co láska dělá,

Moje dnešní přání

Chci spát,
zbrousit ostré hrany.
Tělounavené rzí,
střechy od sazí,

Barikáda

Na mých
barikádách
směj se nahlas,
skrze smích

Co bys se mnou dělal?

A co bys večer dělal rád.
Do linie tvých nahých zad
psal o nočních modlitbách
za ranní přelet černých řas

Vánoční slib

Přicházejí po roce
rozjařené Vánoce,
v obýváku jedlička,
u jedličky holčička

Zamyšlení v troubě

"dneska na to peču
vždyť se sotva vleču"

Klaun

Ve tmě prší
černá z nebe,
courám v sobě po ulici.
Tuším,

Přitažená

Snad tě neodradí
moje móresy
a to že přicházím,
jenkdyž nejsem zvána

Neklidná dušička

Má
neklidná dušička
mezi komíny skáče,
padá, chytá se

V propast

Modlitbou bičoval zmučenou duši
sypanou pozlátkem, jež dává tušit
údolí z pohádek. Ozvěnou hromů
nesla se šepotem na křídlech stromů.

Přezevšechno

Přes bitky, výčitky i vážný svár,
stálevoní žena muži,
každou noc, když po ní touží.
Dva spolu skrze všechno tvoří pár.

Tanec po těle

Přijal jsem svolení zlíbat tvoje ústa,
mé rty přimkly se k těm Tvým jen s touhou zůstat.
Deset tanečníků, myslím tím své prsty,
tančí.

Konečná

Tak jsem odešla.
S vědomím, že nezůstanu do rána,
že Ty to víš,
jsem Ti na rameni plakala

Opravář snů

Na 5. ulici opravář snů
rozbité sny Vám za levno spraví,
jen za úsměv na tváři - za pár dnů
a za milé slůvko - na počkání.

Z druhé strany

Odešla jsi.
Vprostřed noci,
párminut po půlnoci,
když´s mohla počkat do rána.

Nedokonale

Do dlaně vzal
pohladil
pošimral
ptáčka

Co večer děláš

Příšera
za dveřmi
nehty skřípe
o omítku

Vina

Po noci probdělé
testament
z kamene
mých

Navěky

V našem malém pražském bytě,
konečně
společně,
kráčíme vstříc senilitě.

Odtržená

Má význam
skrytý
melodrama
první hádky,

Zítra

Až zítra vstanu,budu zase jiná.
Tak jak už stokrát jsem si předsevzala.
Už žádné lhaní, v dlaních zaschlá špína.
A zkusím sama vstát, být zase jiná.

Zamilovaná

A kdyby tu teď
šuměl
Šrámkův splav,
přetekla bych

Deprimovaná

Zkusíš najít samu sebe,
zůstat a naslouchat
křiku ptáků,
které jsi kdysi

Chtěl jsi na mě hrát

Chtěl jsi na mě hrát
po mém těle
směle
vzrušující prstoklad

Tak trochu rozzlobená

Mám Tě po krk,
kousek nad ramena.
ROZZLOBENÁ,
napůl nechtěná,

Knížka snů

Číst si v Tobě popaměti,
knížko s ohmataným hřbetem.
Listyněžně udýchané opatrně obracet.
Číst si v Tobě popaměti,

Jen tak

Pane, jmenuji se Marie.
Pierre napsal by:
vrýmu má, že miluje.
Pane, chcete ke mně domů.

O duši

Nahlížím skrz žaluzie.
Kdybych chtěla, položila bych si hlavu na stůl a dlouze přemítala o smyslu bytí nebo o tom, co si koupím kobědu. Vzpomněla bych si na všechny bolesti, které mě vživotě potkaly včetně rozbitého kolena, které mi táta drhnul benzínem. Na vyražený dech tenkrát pod třešní vzadu na zahradě.

Pocity

Jako flaška piva pohozená v prvním spadlém listí,
tulák bez rozcestníku na rozcestí,
neví kam jít dál.
Jako promočená cigareta napůl dokouřená,

Uvnitř

Chtěls jít se mnou ven.
Jít jsem nemusela, ale chtěla.
Poslal jsi mi dopis.
Copak tohle ještě někdo dělá.

Dialog

Chtěl jsem být básníkem,
leč neměl jsem slov,
chtěl jsem být životním kritikem.
Chtěl jsem Tě malovat v zátiší slunečnic

Zůstaň

Vyšlo slunce zpoza deště,
popojdi ten kousek ještě,
sama být už nemohu.
Udělal jsi ten krok ke mě,