Viktor
Dnes jsem se procházela vPraze na náplavce. Srpnové slunce už nemělo takovou sílu, na jakou jsem si během července zvykla. Posadila jsem se na jednu zlaviček systematicky rozmístěných podél Vltavy sbezvadným výhledem na hrad. Dneska je krásný den na to, zamilovat se, napadlo mě bezděčně.
Můj neutrální výraz
Ne, opravdu se nemračím. Vážně, opravdu se takhle tvářím normálně.
Venku svítí sluníčko a já procházím městem plným lidí, kteří spěchají do práce. Myslím na to, jak je hezky.
Tajemství
Jedno malé tajemství
Dva šálky nedopité kávy
Jenom ty víš a já vím
Jak pálí dotek lávy
Zpověď
Tak mi ještě dolej.
Možná mi už nemůže být hůř
Po třetí opakuju stejnou větu
Tak dobře Bože, klidně kuř
Hříšná duše
Srazili jsme se ve dveřích
Úlekem jsem zaječela a rozbušilo se mi srdce.
Odněkud jsem uslyšela své jméno
Trhla jsem sebou, jak mi přejel mráz po zádech.
Za hranice
Až pochopím,
že svět je větší než starost sousedů o má neumytá okna na Vánoce
Pak půjdu nahá zpívat před dveře kostela
A tančit mezi kapkami deště uprostřed silnice
Pro pár jiných pocitů
Projíždí mnou vlna vzrušení
Když si chci ukousnout ze zakázaného ovoce
Prý chutná nejlépe
Ale mně ta chuť hořkne na jazyku
zlo mezi námi
Rvát se semnou
A nechat mě naříkat
Servat ze mě kůži
I smými posledními pocity
Zlobivá holka
Chci dělat hloupé věci
bez přemýšlení
bez následků
Být svobodná
Poblouznění
Nechci se narodit z vyhaslých pocitů,
probrat se s myšlenkou, že jsi tady.
Mé tělo nebrání se tým dotykům,
jsi sám s chladnou hlavou, bez výčitek, bez výhrady.
Letní
V tu chvíli jak smyslů zbaveni,
omámený snad žárem Slunce a vůní trávy,
Tvé rty jsou horké jako by hořely,
Tvůj dotek pálí jako dotek lávy.
Co jediné mi připadá krásné
V kabátu tkaném z nenávisti,
v kleci z marnosti,
zavírám oči před celým světem,
je to bláznovství.
Okamžiky
Tvé oči co štěstím září
cosi šeptaj srdci mému,
šťastný úsměv na mé tváři,
smutno by bylo člověku samotnému.
Pro tebe, ač bych ti básně psát neměla..
Omotávaj se kol těla mého
myšlenky plné marnosti
Dotkl ses mého místa citlivého
a já mám teď pocit, že tě chci
Spoután bezmocí
Jak Slunce za černými mraky se ztrácí
Jak zpívaj ti ze všech nejsmutnější ptáci
Jak slzy princezen, co vyšly bosé zlesa
Jak sestřelená holubice, co rychle kzemi klesá
Když vadlo přátelství...
Deset písmen, jedno slovo,
Říká toho víc než mnoho.
Jedna síla, jedna nekonečná cesta.
Jedna slouží pro druhou, jak tonoucím záchraná vesta.
Naše hvězda
Na louce v noci pod širým nebem,
tiše smě za rukuvzal.
Na celém světě, jsi jenom jeden,
kdo by svůj život, za ten můj dal.
Jak to bude dál?
Jsou věci, co se nezmění.
Vedne vyjde Slunce, v noci Měsíc bude věrný.
My však můžem žít v pouhém domění,
že i náš dlouhý život, bude stále stejný.