Písmák Hlubina - 4. část
Profesor Carvalo si přál, aby se mohl podívat na své kapesní hodinky. Vnaprosté tmě, do které se halil celý interiér ponorky, to bylo ale jen zbožné přání. Na místo toho se rozhodl po chvíli otravného mlčení a napjatého dýchání odkašlat si. Jedinou reakcí bylo: „Pšt.
Hlubina - 3. část
Už několikrát si profesor Carvalo zkontroloval své malé kapesní hodinky, které dostal při své poslední cestě do Unie. Stále ho nepřestávala udivovat důmyslnost onoho vynálezu. Tak malé a tak užitečné. Podle hodinek bylo asi půl páté ráno a profesor se nemohl zbavit dojmu, že se ponorka nepohybuje.
Hlubina - 2. část
Teprve, když ucítil dotek čísi ruky na svém rameni, opustil profesor snové světy vykreslující mu cíl jeho cesty vtěch nejroztodivnějších barvách a dimenzích, jaké jen mohla jeho lidská představivost stvořit. Čítával o nekonečných sloupořadích, rozlehlých chrámech a palácích, městech s obrovskými hradbami vytesanými zjednoho kusu kamene. To vše obývané jeho prapředky, kteří po sobě nechali jen mýty a legendy, podle kterých je nakonec zčásti vzalo moře a zčásti prý odešli někam, do zcela jiných končin nebo je snad vyhubily nemoci. Tady se zdroje lišily a profesor to moc dobře věděl – jen si musel vybrat, čemu sám bude věřit.
Hlubina - 1. část
„Proč se tak mračíte, profesore. “ zeptala se mladá dívka, jejíž tmavé kadeře se třpytily ve slunečních paprscích. Zplných plic nasávala osvěžující vánek vanoucí od moře, což do jejího vytříbeného nosu vnášelo nejen slanou vůni moře, ale také o něco méně líbivou vůni rybího trhu, který byl nedílnou součástí nábřeží. Své hnědé oči neustále upírala na staršího muže sedícího vodkrytém kočáře přímo naproti ní, i když se tu a tam nechala unést překrásnými domy lemujícími širokou ulici přístavního města Camberetta.
Otázka víry - 1. část
„Jak dlouho ještě půjdeme. Koně to už dlouho nevydrží,“ křičel asi šestnáctiletý chlapec zplných plic vnaději, že jeho hlas překoná silný horský vítr, který vál přímo proti němu. Obličej, ruce ani nohy skoro necítil. Každý krok byl těžší a zdálo se mu, jako by se bořil do sněhu čím dál hlouběji.
Otázka víry - 2. část
Ani po mrazivé noci u skomírajícího ohně a dalším směšném přídělu sušeného masa a ztvrdlého kousíčku chleba otec Mitroff neprojevoval potřebu jíst. Ani pít.
„Nejedl jste už třetí ten, otče. Určitě je vám dobře.
Otázka víry - 3. část
Celá skupinka vyrazila ke světlům smodlitbami na rtech. Otec Mitroff se včele div nezalykal, jeho učedník spolu srytířovým pážetem byli uneseni neuvěřitelnou podívanou. Za nimi kráčel dvojice vesničanů, Ratko sBajkem, na kterých byl poprvé vidět stejný fanatismus, jako u otce Mitroffa. Kráčeli bok po boku a prozpěvovali si modlitby.
Otázka víry - 4. část
„Já se nebudu opakovat, Mitroffe. Chci vědět, co se to tady děje,“ řekl důrazněji rytíř Janiusz a nepřestával mířit revolverem přímo na knězovu hlavu. Mezitím se zkněžiště přiřítili oba chlapci. Leslaw vypadal, že začne zvracet zpachu, který vydávalo Ratimovo hořící tělo.
Otázka víry - 5. část
Rytíř Janiusz se několikrát během noci probudil, ale neodvažoval se otevírat oči. Pokaždé se jen zaposlouchal do klidného oddychování svých společníků, které jednou nebo dvakrát doprovázelo něco vzdáleného, zvláštně mlaskavého. Něco, co nedokázal přesně popsat. Pokaždé ale došel kzávěru, že to musí být jen myš nebo něco, co vtěch prapodivných zdech přežívá.
Otázka víry - závěrečná část
Rytíř Janiusz se velice rychle oklepal zkrátké ztráty vědomí. Bohužel i ten krátký čas si vybral svoji daň, byť mohla být nesrovnatelně větší. Velkým překvapením bylo pro rytíře to, že vůbec žije. Sám by na knězově místě neváhal a zabil by se.
Důl - 2. díl
Posledních pár dní bylo náročných. Netuším proč, ale chodí nám sem dolů větší požadavky na rudu než obvykle. Kčemu tolik železa. Prosperuje snad Unie takovým způsobem, že je třeba víc kladiv, pil, seker nebo oradel.
Důl - 1. díl
Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy klidně spal. Většině zmých kolegů to očividně nedělá problém, ale já vtom neustálém hluku nedokážu spát. Chybí mi můj domov. Teď už ho ale vlastní někdo zFairlenských.
Lov - 6.díl
Ve chvíli, kdy se prvním ranním paprskům podařilo prorazit špinavé skleněné tabulky v oknech loveckého srubu, Ingvar si oddechnul a byl rád, že všichni přežili noc. Rozhlédl se po místnosti, všichni ostatní ještě klidně spali. Z počátku je nechtěl rušit, ale věděl, že ho pomalu začíná tlačit čas a tak se rozhodl posnídat a rychle se vydat na lov. Přešel srub a ze spíže pod podlahou si vzal kousek uzeného masa, půl bochníku postaršího chleba a džbán vody.
Lov - 7.díl
Ingvarovi se zdál sen. Byl to neuvěřitelně krásný sen. Byl ptákem, orlem. Snadšením vočích pozoroval svá mohutná křídla, jednotlivé letky, které načechrává vítr.
Lov - 3.díl
Ingvar společně s Ulfem mlčky procházeli zasněženým lesem. Bylo již dávno po poledni a čas neúprosně ubíhal. Ani jeden z mladých lovců neměl žádnou představu o tom, jak bude jejich hon za kořistí probíhat ani kdy vlastně odstartuje. Oběma bylo jasné, že pokud se brzy nerozdělí a nepůjdou si po svém, nemusí mít možnost vyhrát ani jeden.
Lov - 4.díl
Noc uběhla rychleji než si spící Ingvar myslel, takže když konečně otevřel po vydatném, byť nepohodlném, spánku oči, svítilo již slunce a les pokrytý sněhem celý zářil. Chvíli trvalo než se mladík dostatečně rozkoukal a detailně si vybavil události předešlého večera. Njal byl samozřejmě dávno pryč a oheň byl prakticky vyhaslý. Starost o kamaráda je jedna věc, vyhrát lov druhá, uvědomil si Ingvar a pochopil, že jeho přítel se zcela jistě tiše vytratil hned za svítání.
Lov - 5.díl
"Vstávej, vstávej, kurva, dělej. " hlas a cloumání vytrhlo Ingvara z klidného spánku. Byl to Lasse, v očích měl strach a druzí dva lovci zběsile pobíhali mezi okny a krbem a snažili se nakrmit skomírající oheň veškerým dřevem, které bylo po ruce.
"C-co se děje.
Lov - 2.díl
V místnosti to zašumělo zaujetím a nikdo se neodvažoval promluvit nahlas. Každý jen šeptem sděloval své nápady nejblíže sedícímu společníkovi. Když si i ten poslední mladík uvědomil, že se rozhostilo ticho a zaujetí tak silné, že bylo slyšet venku šumící les, kmet se rozhodl pokračovat:
"Je tomu tak odnepaměti. Traduje se, že všechno začalo s jedním mladým lovcem.
Lov - 1.díl
Ve studeném zimním větru divoce poletovaly sněhové vločky, které se snažily najít svou cestu na promrzlou zem. Začínal Fros, období roku, ve kterém panovaly silné mrazy a sněhové bouře, které ztěžovaly život lidem ve vesnicích pod horami. Jednou takovou vesnicí byl i Skogen, který byl zahalen pod pokrývkou čistého bílého sněhu, který ve slábnoucí noci svítil namísto měsíce zahaleného mraky. Celá vesnice tiše spala až na jednoho mladíka, který byl probuzen závanem větru, který rozrazil okno v jeho pokoji a vmetl několik sněhových vloček na jeho tvář.
Proces - 7. díl
Jen zlomek vteřiny poté, co přišel Mykolas ksobě, znovu málem omdlel. Probrala jej sprška ledové vody znádrže za ním. Šok a především vzpomínky, které vněm pocit chladu vyvolal, byly příliš čerstvé a cihlář se snimi nedokázal vypořádat za ten krátký čas, který mohl jen stěží nazvat klidným spánkem. Když konečně přestal tikat očima po místnosti, vjejíchž útrobách byl zpečetěn jeho osud, zaměřil se na postavu strážce, který jej před tím držel pod ledem.
Proces - 6. díl
Ve chvíli, kdy Mykolas a jeho strážní prošli dveřmi do mučírny, naskytl se mu na chvíli pohled na celou místnost. Ona to nebyla ani tak místnost jako obří podzemní hala. Na několika místech viděl mohutné cihlové sloupy, které sloužily jako odvzdušňovací šachty, které ovšem nesplňovaly co měly a cihlář se po chvíli topil v potu. Tváře mu během pár vteřin začaly žhnout a oči štípat od kouře, který se jako jemná mlha táhnul po celé síni.
Proces - 3. díl
Jasně zelené oči silně podlité krví, které najednou upřeně zíraly na Mykolase, cihláře vyděsily k smrti. Jedovatě zelená barva duhovky obklopená rudými žilkami v oku nevypadala vůbec lidsky a ženin úsměv, který se jí objevil na tváři obklopené slepenými pramínky havraních vlasů, na démonickém zjevu nikterak neubíral, právě naopak. Dlouho měřila cihláře tázavým pohledem, ale úsměv se jí ze tváře nevytrácel. Po chvíli se pokusila protáhnout jak jen jí to tělo vsazené v kládě umožňovalo, a pak konečně promluvila:
„Ty budeš asi cihlář, co.
Proces - 2. díl
Když se vůz sMykolasem rozjel, nikdo už nemluvil. Žádné výčitky, žádné oznámení jeho prohřešku, žádné modlitby za jeho duši. Jeden ze strážných šel hned vedle vozu a Aleksei se sdruhým strážným pohupovali na kozlíku. Museli usnout rychleji než si Mykolas myslel.
Proces - 4. díl
Byly to tři dny od chvíle, co Mykolas opustil ve svém pojízdném vězení Tsehlu. Další dvě noci strávené vnepříjemných podmínkách. Druhou noc cesty zůstal opět uvězněný vkládě vjednom zdalších měst, do kterého na cestě do Svyatilu dorazil se svým doprovodem. Třetí noc byla ale snad ještě horší.
Proces - 5. díl
První, druhá, třetí postava, počítal vduchu Mykolas. Zchodby na druhé straně postupně vystoupili tři kněží, všichni odění do těch nejdražších rób, které kdy cihlář viděl. Bíločervené, zlatem vyšívané a padající až na zem. Všem třem se na krku houpal zlatý přívěsek ve tvaru Stvořitelova vševidoucího oka, tak jak bylo u nejvyšších církevních hodnostářů zvykem.
Proces - 1.díl
Proces
Nocí se rozléhalo skřehotání žab. Nad jejich zašifrovanými zprávami držel strážnou ruku samotný Měsíc, který byl tu noc vúplňku a svým stříbrným světlem osvětloval celý močál. Pryskyřice na stromech, stíny stromů vtůňkách, všechno dostávalo zvláštní, až kouzelný, lesk. A přece byla tato harmonie přírody narušena něčím tak prostým a zároveň nečekaným.