Písmák Kdo jsi?
Já utopil se vTvých očích,
nemaje stébla, neznaje břehu,
vzáři paprsků slunečních
já poznával tvoji něhu.
Deník pomátlého filozofa (Den druhý - Pardon, vážení řečtí matematikové!)
Záhy po svém nástupu na základní školu jsem zjistil, že matematika jaksi není můj obor. Po následujících 9 let byla mojí noční můrou. Na střední škole se to změnilo - o tom si však povíme až později. Samozřejmě že jsem chápal základní matematické zásady, například, že tři plus dvě je pět, malou a velkou násobilku, atd.
Deník pomátlého filozofa (Den první - Spatřil jsem světlo světa.)
Dnes jsem asi vstal špatnou nohou - levou přední, páč nohy mám čtyři. Cosik se při mém narození porouchalo, a taky podle toho vypadám. Ovšem kdybych tenkrát, to jest před dvaceti lety, věděl co mě čeká, tak na ten svět snad ani nelezu. Jenomže jsem blíženec, tvor přirozeně zvědavý a hravý, tudíž jsem lezl nu, dokonce i o něco dříve než bylo nutné.
Kamenná
Už nejsem sám,
potrhlý básník co psal chvalozpěvy na tvou lásku,
teď už jdu životem, obklopen svými lidmi,
potkám sice lecjakou povrchní pouliční krásku,
Poslední slova
Nechci být zemí, po které kráčíš,
do snů už se mi nevracíš,
A já jsem rád,
že svou cestou kráčíš.
Krabice
Málokomu se poštěstí náhodně najít finanční obnos v krabici od bot. Mám teď docela chuť zvednout se od monitoru, zajít na zahradu a prohledat krtiny, při jejich množství budu mít třebas taky štěstí a to malé slepé stvořeníčko mi tam taky nějaký ten milion nechá. Pak přijdu zpátky domů a taťulda mi s rozzářenou tváří sdělí, že mi pro přilepšení k těm 7 miliónům z krtiny přidá dalších 10. Po krátkém zamyšlení musím přiznat, že mi ona krabice přijde poněkud zázračná.
Zatmění Středozemě
Tak jako ztracený elfův šíp
svítí poslední hvězda na nebi,
co říká poutníkům, kam jít,
němý to svědek přítelovy zrady,
Vadnoucí růže
Jediná, pro něčí srdce nejhezčí na světě,
Smích i pláč ty rozdáváš.
Nikdo teď neutrhne Tě.
Ty v zamilovaných srdcích rozkvétáš.
Nevyřčená slova
Chtěl bych vidět Slunce západ.
Vidět zapadat hvězdu nejjasnější.
Dostal jsem jeden nápad.
Vidět zapadat slunce ve dvou je nejkrásnější.
Sen
Já utopil se v tvých očích.
Nemaje stébla, neznaje břehu.
V záři paprsků slunečních
poznávám Tvoji něhu.
Bludný kruh - Druhý život
Zůstal jsem ležet na zemi v nekontrolovatelném třesu. Nebyl jsem schopný postavit se znovu na nohy, palčivá bolest projížděla v návalech celým mým tělem, Před očima se mi třikrát zatočil velký černý kruh a já začínal mít pocit, že mě postupně vtahuje.
Až jsem se nakonec ponořil do úplné tmy. Věděl jsem, že teď putuji do neznáma a svoji tělesnou schránku nechávám ležet v zapadlé ulici na Longebrinském náměstí před popisným číslem 34.