Písmák Les strachu
Cesta stínů stromů minulosti.
Drápaji se, chtěj mě trhat.
Prchám jim stále bez lítosti.
Nestíhám to, měl bych přidat.
AmnesiA
AmnesiA
Alfréd sešel schody vedoucí na promenádu plnou lidí a hlasité elektronické hudby. Zamířil rovnou k okraji promenády, kde se od klidné hladiny odrážely světla semaforů a neonů zářivých tabulí, která lákala koupit si plzeňské pivo. Předklonil se a plivl táhlou slinu chutnající po tabáku balených cigaret. Poté se rozhlédl a spatřil hezkou dívku s dlouhými vlasy hozenými jen na levou stranu.
Vandalsky
Po pár decích jdem
Uprostred ulice řvem
Neskáčem po autech
Máme problém s gravitací
ComebackZombie
Co mám, co můžu
To prokalim
Co všechno zmůžu
To utajim
Hluboká výška
Je ráno a vedle mě leží
nahá kocovina a deprese,
jsem mistr sebedestrukce,
proč mi v hlavě pořád ječí.
Metamorfóza
Poddávám se kouzlu večerní Prahy.
Všichni lidi kolem shání jen gramy.
Přijde mi, že celá Praha míchá umění.
Každej v tom jede, chlast, fet a hulení.
Marginální zkurf
Sedím sám v baru, už odbývá půlnoc.
Nevadí, holek je tu pořád dost.
Počet panáků. Nevim, vidim jen svůdnost.
Skutky
Ve skutečnosti neumim vůbec rýmovat,
natož třeba básničku napsat.
Ani už nevim, jak jsem se k tomu dostal.
Jenom jsem pár slov pod sebe napsal.
Polyamorie
Případ srdcového dilemata,
jak z dvouhlavého balíčku.
Padesát dva karet.
Ale není v tom žádná blonďatá.
Její
Jsem člověk zlej,
nesuď mě podle norem.
Skonči mě až pujdeš kolem,
nebo aspoň proklej.