Písmák Najít člověka
Jako kluk jsem od otce dostal svázané časopisy Vpřed, které on četl, když byl vmém věku. Vjednom čísle jsem objevil povídku, která se jmenovala Najít člověka. Časopisy se ztratily ve víru různých stěhování, nebo jsem je někomu půjčil, to už nevím. Mnohem později jsem si na povídku opět vzpomněl a hledal ji všude možně.
Zpěv facebookových sirén
Když se den nachýlí ke konci, přichází šťastná chvíle, kdy usedám k počítači a zapínám Facebook. Tolik milých lidí. „Nech si tu ironii“, říká mé alter ego. Myslím to upřímně, přesvědčuji sám sebe.
Trpaslíkův azyl
Chalupa na Šumavě je prý nejlepší místo na práci i odpočinek. Venku pršelo jako by měla přijít na lidstvo zasloužená potopa, vítr zpíval svou žalostnou píseň a zdáli se ozývalo hřmění. Cosi přicházelo. Měl jsem dokončit korektury, ale místo toho jsem si četl detektivku od dnes již trochu zapomenuté Phyllis Dorothy Jamesové.
Anketa
Reportér nervózně popochází po náměstí. „Musím udělat tu anketu“, brblá si pod nos. „Aspoň s jedním člověkem, ostatní si vymyslím. Nemám na ty lidi vůbec náladu…“Vtom spatří naproti u cukrárny svoji oběť.
Čekání na Terminátora
Ozvala se mně kamarádka, že má potíže sinternetem od věhlasné firmy O2. Bydlí na odlehlém místě, tudíž internetové spojení je pro ni důležité. Už prý vyzkoušela všechno, restart modemu, připojovací kabely atd. Volala i na zákaznickou linku.
Nejsem paranoidní!
„Ty seš fakt paranoidní,“ řekla mi dnes ráno moje žena, když jsem si odkládal svoji noční přilbu zalobalu proti dezinformacím, které se šíří vzduchem. Vidí to moc zaujatě. No řekněte sami. Vždyť jsou to pouze nepatrná bezpečnostní opatření.
Když se štěstí unaví
Předvolební boj vrcholí. S veškerou urputností, nadějí a občas i podlostí. Naprosto vážná věc. Opravdu.
Muž z hlubokého lesa
Nikdy nezabíjím zbytečně, dokonce ani lidi ne, pomyslel si mladý muž, když na chodbě domu opatrně zvedal z podlahy Kobylku Bicolor neboli Lazebníka, která sem zabloudila neznámo odkud. „Běž starý brachu, tady by tě ještě někdo mohl zašlápnout,“ pronesl a opatrně položil hmyzího návštěvníka na venkovní rám okna. Poté zamířil směrem k dallaskému náměstí Dealey Plaza. Dnes měl nejdůležitější úkol své začínající kariéry.
Podložka pod myš a Harry
Potřeboval jsem podložku pod myš. Pod myš k PC. V práci mám sice taky myš, ale ta podložku nepotřebuje. Jmenuje se Harry a dávám mu do misky pravidelně sýr.
Čeští bankovní lupiči pana Fulghuma
Americký spisovatel Robert Fulghum ve své povídkové sbírce Ohňostrojení vypraví příběhy nejen z rodného Utahu, ale také z Kréty a. z České republiky. Historka Čeští bankovní lupiči je nejen vtipným vyprávěním, ale v jistém slova smyslu také poselstvím pro nás. Začíná cestou Roberta Fulghuma vlakem do Olomouce, kterou absolvoval v rámci svého turné po České republice.
Lyžař na kopci
Lyžař na kopci
Je to celkem nedávno, co se s námi zima rozloučila poslední dávkou sněhové pokrývky. Díval jsem se z okna, sněhové vločky dopadaly na chodník. Před očima se mi vybavilo, jak jsem před více jak rokem opět, po jisté odmlce, vstoupil na lyže.
Kdysi dávno, asi tak před stopadesáti lety, jsem lyžovat uměl.
Tajemství hradu Veveří
Hrad Veveří a jeho tajemství se již dlouho těší zájmu milovníků záhad. Snad i v dnešní napjaté době zbylo kousek místa pro témata méně závažná, než ta, která hýbou naší společností. Toto je jedno z nich.
Hrad Veveří leží zhruba dvanáct kilometrů severozápadně od centra Brna na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou.
Vzpomínka na Miroslava Horníčka
Miroslav Horníček byl Mistr humoru, který pozvolna upadá v zapomnění. Humoru hravého a snad i v jistém slova smyslu vznešeného.
Existuje tisíce definicí humoru. Všechny se shodují jen v jednom: Humor by měl vzbuzovat smích.
Kašpárek v kině
Je to už tak dvacet let. Tehdy v našem ještě klasickém kině dávali film Armageddon. Vynikající podívaná s nesmrtelnými hláškami.
Nesměle jsem manželce navrhl, že bychom mohli zajít do kina právě na tento film„Víš co,“ odpověděla, „mě sci-fi moc nebaví, ale když to chceš vidět, tak běž sám.
(J)ELITA
Blíží se čas rozhodnutí. 3. listopadu to vypukne. Tak zavzpomínejme jak to před čtyřmi roky bylo.
Noc na zámku
Naše rodina, sestávající z mé maličkosti, manželky Olgy a fenky Daisy, se rozhodla vyrazit na třídenní cestu po naší Jižní Moravě. Letos jsme z pracovních důvodů nejeli na žádnou dovolenou, tak to bude taková malá náhrada. Pečlivě jsem prozkoumal internet, průvodce a mapy, aby naše cesta měla pestrý průběh. Náhle jsem dostal nápad.
Planeta opic
V roce 1968 natočil režisér Franklin J. Schaffner kultovní film podle stejnojmenné knihy Pierra Boulle. Filmová verze se od knižní předlohy liší především závěrem. Ale v obou případech se jedná o velkolepé finále.
Sedm statečných v nových sedlech
Dlouho jsem se nemohl přinutit, abych se podíval na novou verzi slavného westernu. Promítal se v kinech, objevil se na DVD i v televizi. Bez mé účasti. Nakonec jsem se také stal statečným a film shlédl.
Laurel a Hardy, Olga a já
Kdo by neznal dvojici Laurel a Hardy. Hardy se vždycky snaží, aby vše proběhlo decentně a na úrovni. To by ovšem s sebou nesměl mít svého společníka Laurela. A tak je to vždy jen Hardy, kdo končí po krk v jámě, nebo s vylitým kýblem barvy na hlavě.
Libušina věštba
Dávno tomu již. V těch dobách pásli muži svoje stáda, hájili je proti šelmám, pracovali na polích a v lese honili divou zvěř. Nikde, kam až oko pohlédlo, žádný politik, či poslanec nebo nedej bože přerozdělovač úplatků, kterého lobistou vznešeně zoveme. Z pastvin se rozléhal zvuk píšťaly nebo dlouhé pastýřské trouby.
Kašpárkův sen
Následující sen není příliš fabulace. Skutečně se mi zdál. Dokonce beze všech zmatků a bizarních smyček. Jen některé momenty jsou moje neumělecká licence.
Strašná generace aneb pošli to dál
Jsou fakt hrozní, ta mladá generace, pořád jen datlují do telefonu a poslouchají nemožnou muziku ducduc. Někteří pak sprejují po fasádách domů nesmyslné klikyháky. Jenomže pozor, totéž o naší muzice říkali naši rodiče. Ovšem datlovat jsme mohli akorát tak do kalkulaček, nebo do tehdy posledního výkřiku techniky - do digitálních hodinek.
Na lavičce
Rád se někdy procházím vdešti. Nesmí to ovšem být lijavec, který člověka srazí na zem, ale takový ten deštík, kdy obloha trochu pláče a trochu se směje. Potkávám lidi a říkám si „třeba se také rádi prochází vtom nečase, máme tedy něco společného, cosi nás spojuje vtom osamoceném světě. “ Ale možná jen někam spěchají a jsou nabručení, že jim voda teče po zádech.
Utajené rozhovory
Prezident Spojených států amerických vztekle mrštil Rubikovou kostkou o zeď. Pěstí rázně praštil do desky starožitného stolu. „Ten krám se nedá složit,“ zařval. Jeho pohled zamířil ke krbu, nad kterým visel obraz Hillary Clintonové.
Redaktorova řeč
Stanislav Brána otevřel dopisní schránku a vyjmul její obsah. Upomínka… reklama…upomínka…. ale ale, tady to je. Dopis, na který čekal už několik měsíců.
Včely v klobouku
Vminulém roce jsem oslavil šedesátiny. Nechlubím se, konstatuji. Vzpomínám si, že někdy vosmé třídě základní školy jsme vypočítávali, kdy nám bude šedesát, kdy půjdeme do důchodu a přestaneme pracovat. Žádnou práci jsme sice ještě nezahájili, ale už jsme plánovali její konec.
Trampoty s kritikou
Seděl jsem u psacího stolu a mluvil skaktusem Vilémem na okně. „Tak takhle teda ne,“ pravil jsem důrazně a zamával mu prstem před bodlinami. „Ty nebudeš psát, že moje úvaha je plochá. Plochá je deska nebo prkno, ale ne moje dílo…“
Do pokoje nahlédla manželka Olga: „Telefonuješ nebo mluvíš sVilémem.
Operace pro záchranu světa
Zvlaku jsem vystoupil vmalém skotském městečku Milngavie, kde začíná známá trasa West Highland Way. Vseverních etapách tato trasa začíná stoupat do Skotské vysočiny, aby pak procházela pustými náhorními planinami a odlehlými údolími. Mým cílem byla bohem zapomenutá část Skotska.
Nepatřím mezi nadšené turisty, kteří vidí smysl života ve spolykaných mílích.
Prezident, popelář, Robin Hood a kosmonaut
Byli jsme čtyři. Roku 1970 nám bylo 12 let. Mě, Petrovi, Lubošovi a Laďovi, čtyřem klukům, řečeno slovy Karla Poláčka, co spolu chodili. Nerozluční kamarádi, kteří nechyběli nikde, kde se něco dělo.