Písmák Tak to jsme my!
Sedím zády opřená o čelo postele a čtu si knihu. Vedle levého boku mám položený hrnek s čajem. Mohla bych ho mít na nočním stolku a neriskovala bych, že když se špatně pohnu, vyleju ho a budu spát na mokré matraci. Znamenalo by to však také, že bych pokaždé, když se chci napít, musela odložit knihu a mírně se naklonit do strany, abych na něj dosáhla.
Nejsi sama
Diana nepřítomně zírala do dálky a mimoděk položila své dlaně na vypouklé bříško. Ze všech sil se snažila poslední týdny mateřskému gestu, které by ji prozradilo, vyvarovat. Zpráva, kterou přinesla Jess, roztříštila Dianino srdce na tisíce drobných úlomků, které se jí s každým úderem srdce zarývaly hlouběji do vnitřností.
“Tady jsi.
Oslava lásky
“Mercy. Mercy, kdepak jsi. ” zavolala na svou přítelkyni Diana a rozhlédla se kolem sebe. Hledala ji už dobrou půlhodinu.
Povolávací rozkaz
Valanthe se zatajeným dechem pozorovala svůj odraz v zrcadle. Krásná tvář spanilé elfky jí opětovala laskavý úsměv. Ženu v zrcadle znala. Vlasy připomínající stříbrný vodopád a půvab zastiňující i hvězdy.
Srdce zakázaného lesa
Našla je. Zatracené čmuchaly, nezvané návštěvníky. Sibele si olízla popraskané rty. Stopování si vybralo svou daň, i když pro elfy čas plynul odlišně.