Písmák Nicolin svět 2
Klepání na dveře se už neozývalo. Její matka to nejspíš už vzdala a vrátila se do jídelny,
aby sklidila ze stolu a umyla nádobí. Mezi Nicol a matkou se po smrti jejího otce vytvořila
velká propast, kterou Nicol stále prohlubovala a netoužila ji překonat. Žila ve svém vlastním
Nicolin svět
"Nicol, no tak neblázni. Nebudeš se přece po sebemenší roztržce zavírat ve svém pokoji. " zoufale křičela Nicolina máma přes
zavřené dveře pokoje své dcery. Nicol ji však nevnímala.
neposedná slova
Neposedná slova
Osm hodin odbylo…
Já nad papírem se skláním
růžové brýle
Růžové brýle
Dívám se do noci
Do ulic spoře osvětlených
Podzimní lenora
Podzimní lenora
V setmělém pokoji
Lampa svítí
Jakýsi smutek nadhodí
Zápal hněvu
Zápal hněvu
Do tmy koukám
Hledám nějakou příčinu
Něco co vysvětlí nám
...ách...
Sedím u okna. Koukám na stroze osvětlenou ulici. Přemýšlím, proč je tak pustá, proč neslyším žádné kroky, ani auto v zatáčce. Vždyť všední je den, sice hodina pokročilá, ale co noční ruch, co lidi, jež v noci ožívají, kam schovali se dnes, kde své životy utápí.
Kapitulace
kapitulace
Když únava na člověka se snáší
Když víčka už mu padají
V hlavě většinou už sny mu raší
listopad
listopad
Proč podzim na psychiku tolik působí, proč nevole v nás v tuto dobu roste. Je to snad tím, jak je vše omšelé a ospalé,
nebo tím, že blíží se zima, chlad, jež nevěstí nic dobrého, pole zahalené bílou peřinou a kaluže, jež mění se v zrcadla.
To nás děsí. Teď když barev přibývá.
Střípky vzpomínek
Vzpomínám na ty chvíle,
kdy spolu jsme ještě byli,
kdy oslovila mne tvá píle,
abychom se pobavili.
Dešťové kapky
Bloudím ulicí
Kapky deště omývají mou tvář
Ač nejsem věřící
kdesi v dáli vidím zář
Procitnutí
Co se se mnou stalo,
co změnilo mne rázem,
kde se to ve mě vzalo,
kde leželo to ladem.
Posledni rozmluva
Poslední rozmluva
Ležím na posteli,o životě přemýšlím,přesvědčuji se,že je skvělý,i když tomu nevěřím.
Kdybys ty tu byl,svým tělem mne hřál,určitě bys mi to potvrdil,se mnou by sis hrál.
Proč tu nejsi,vedle mě je prázdné místo,tak kde jsi, mám snad prohledat celé město.
Promarnena sance
Promarněná šance
Mám pocit osamění,
kdepak tě mám,
tvá slova mi v uchu znějí,