Písmák Šifra vousů
Člověk i nečlověk jistě by se divil,
že vous prapouhý muž užije, aby se dohovořil.
Předně pohled dlouze krátký,
šifrovaně vyzývavý.
Posmrtná samota
Údolí hluboké po okraje je plno.
Tvářemi bez rysů – bez vůle – a i jinak pusto.
Jakoby smrti rej kdys všechny zde vylekal,
jsou bez bázně, beze cti, nikdo před ní by neklekal.
Z písku...
Koukejte na blázna.
Zpísku si staví hrad.
Prý je snad nezdolný,
již stavěl jej tolikrát.
Omezenost víry...
Víry tohoto lidstva jsou tak omezené, jak omezená je doba i duše. Nechci tisíce tisíců, netoužím po zlatém cokoliv ani po žáru nadpozemských pekel. Nepotřebuji střežit každý krok proti hříchu umělé stupnice. Nechci klekat, ruce spínat na povel, prozpěvovat a sahat sbázní na popel.
Odpovídající...
A tu On povstává a hledí v dál,
protahuje a narovnává tělo,
chladem podsvětním zkřehlé, celé své.
Jasně nese se,
Obzor v zrcadle cizím
Slovní hříčka,
mrzký led,
běžící děti,
osud v dílo se vplet
V jediném obé
Opojením mysli oné.
- vnitřně zmrzačené -
dochází kotevření sálu
muk duší zaplněného znenadálu.
Čas krátce dlouhý - dlouze krátký
Den za dnem ukrajuje se z bochníku života,
jak ale mám vědět, že ne sekyrou.
Pozvánka...
Na hladinách jezerních
zrcadlí se lidský smích.
Tajemný a příjemný,
jemňounce lazený.
Z radosti povstalá...
V den, kdy hlaholu trumpety stříbrné
vyluzovaly jistoty své,
průzračná nebesa jala se vzlínat
radostnou věků zvěst.
Asi tak
Zářivý a jasný prý život lidský je.
A on zatím prokletím obdařených jím jeví se.
Létat nad zemí
žít velkolepě
Slepá, ale i hluchá...
Okovy opuštěny hledí do mramorových paláců hrůz. Do držeb privilegovaných,kde jitřní vánky nesou hudbuplující vzdušnými kraji k uším Těch.
Oněch příkazů vydávajících,divadlo hrajících,nespokojeně šťastných,nevědomých tupě učených. K jejich uším, až tam se valí.
Z poklesného důlku života
Tu v kroku nebeském zříti bázeň duše,v kroku jediném, promluvit nechat, co hroušea dlít ve světě měňavém.
V pád poklesne milý kraj a v štít vyšší vyvstane náhle zem,aura podoby prohlédající v tok něžně se chystá. Proč na místě vpoklesném zůstávat a neobjímat zračivěi jiné vyvřeliny země, úžasné a neznalédoteku fluida uzavřeného ve mě.
Klikatící tvorové se plazící,různivší směr vymezovati mají,ale ti kreslící na dušizámky přírody jinaké znají.
Zla patricij
Stavy obklopení aurou vnitřní sílynad racionálnem tehdá zvítězily.
Pod náporem opojnýmměnila se mysl v dým, v dým plamene, jež skomírala oči všem vyplakal.
Oblouznění a nejástvíuštve vědomí k vyhnanství. V těle onom jen a pouzeněkdo jiný sídlí nedlouze.
Architekt obrany
Pustina, ostatním neznámá,vědomí mého je domovem.
Pustina, pouštěmi inspirována,je rovinou jdoucí za nosem.
Pustina, nemaje Slunce ni nebes,zářná je sama jako v poledne den.
Pustina, prachem v jíl udusána,je pevnosti osobnosti základem.
Častá návštěvnice duše
Častá návštěvnice duše
Nevítána, nezvána, oblíbena.
A je tu. Ta temná dáma světa.
Užij si to zde.
Místo je nepodstatné
Místo je nepodstatné
Tam stojí on, dlouho či krátce.
Co na tom sejde, vždyť je tam a paprsky těla jeho,
jako záře sluneční od kotouče nebeského se vzdalující,
Kdo?
Kdo.
Nalézá se v místech,
kterým vévodí již sama její existence.
Velké mocné síly vytvořily ono dílo
Elegie doby Bytí
ELEGIE DOBY BYTÍ
V dobách, kdy čas byl budoucností, se stvořila myšlenka pocházející.
Ona myšlenka byla vznik.
Tam, co nebylo kdekoli povstalo nejprve nic
PŘÍRODA
Příroda
Dvoje zelené oči stále upírající svůj pohled kamkoli.
Oči nesmírné moci, ale neuvědomující si ji.
To je ona, či on, nebo snad ono.
Poselství
Poselství
Ptám se tě proč, osude,
proč si tak zahráváš s mými nejkřehčími myšlenkami.
Nutíš mne k rozhodnutím, jež se nelehko konají
Kým je?
Kým je.
Záře noci. Jasná a přesto pro mnohé plná nicoty. Zničující černota.
Cesta
Cesta
Když už naděje není planým slovem, když se do duše vkrádá klid, když bezdůvodné štěstí má svůj důvod, tehdy je vše krásou.
Když nejistota opouští a je nahražena lehkým tušením stále podporovaným zvenčí, tehdy je vidět štěstí, ale stále nic neznamenající, jež se kdykoli může změnit v děs.
A když tušení je podporováno ze všech stran, pak se to stále nedá nazvat jistotou.