Oslizloň a jeho mník melancholičtí nad rodinnými alby
Já mníku takto prám:
Hle, můj děd; mužík to notně zatvrzelý
po dlouhá léta sázel za tvrz zelí
vídávám dodnes jeho lysou leb nad lávkou
Oslizloň a jeho mník zkoumají příšeří ve společných prostorách domu
Tak pravil mník:
Přinesl jsem si z cest svých sou
Ach, kdeže loňské sněhy jsou.
Nosíval jsem ji blíž těla
Oslizloň a jeho mník zvažují možnosti víkendového odpoledne
Můj mník tak dí:
Hor kost se k nebi vzpíná
mne horkost z toho jímá:
toužím se lehce osvlažit
Oslizloň a jeho mník jsou v romantickém rozpoložení
A pravil mník:
Toužím se změnit v intimníka
jak sova Antonín pak bloumat u rybníka
bledý a sklíčený výrat na plochu vodní
Oslizloň a jeho mník přemítají nad smyslem bytí
Tak pravil mník:
V neblahé žiji tuše.
Můj měchýřek, má duše
pobízí k práci duševní:
Oslizloň a jeho mník řeší ekonomickou situaci vlasti
A řek´ mi mník:
Našel jsem na poště váček.
Jak vdechly peně vůni žní
tak směšný obnos peněžní
Oslizloň a jeho mník smutní nad aprílovým počasím
Dí mník:
Kolkolem samý oblý kal
rád bych se letně oblíkal
Kdy jaro vzduchem zavoní. -
Oslizloň a jeho mník řeší "ženskou otázku"
A pravil mník:
Ničí mne pudy mníčí.
Družku bych toužil obeplout
v zahradním tichu touhu kout
Oslizloň a jeho mník nad šálkem kopřivového thé
A pravil mník:
Tak v toku vět
se včera zcela ztrácí
jak kámen kdesi ve studni
Oslizloň a jeho mník nad šálkem čekankové kávy
Dí mník:
Krátí se zimní dnové
veselí krášlí zem i břeh
nebe je smetanové
Oslizlí splín
Pryč loňský sliz
i loňský hmyz.
Podobám se mrtvé mouše
tiše sedě ve svém rouše