Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJarní tání
14. 01. 2004
26
3
7120
Autor
Sandra
... Odpusť mi, milý, tu bolest loučení, každému jiný sen se nám zdál ... (Markéta Procházková)
V potůčcích tajícího sněhu
odplouvá má láska...
... skáče v kaskádách
po kamíncích,
aby se nakonec
rozpustila
u kořínku sasanky,
která o ní bude
celé jaro
svým bílým květem
vyprávět...
3 názory
..Věř mi, že nechci vzdálit Tě od léta,
být Tvoje poslední princezna zakletá
na zámku bez dveří,
třebaže z křišťálu,
co září, rozkvétá,
jak světlo v krystalu...,
nežli je podetne stín.
Vždyť jaro dala bych
za Tvoje svírání,
Ty však jsi dál a dál
při každém setkání.
sorrow: vybavil semi po přečtení závěr té básně z prologu- opíšu ji pak celou asi...... .-)
Tohle vypadá zajímavě docela..., i když mě úplně neuchvátilo..
"Odplouvá" mi tam nesedne úplně- představuju si ji jako vodu- a ne jako loď.....
Blaznivkaaa
06. 06. 2005Navždy_Tvůj
14. 01. 2004
...moc krásné, jemné a výstižné...
...jen choď jinudy...než kolem sasanky, ať to nemáš pořád na očích... :o) *T
:-)) Je to krásné, jako báseňka. Ale jestli je to pravda, nedovolil bych
aby mi tak něžná láska odplula v jakémkoli potůčku ! TIP !