Písmák Někdy potom
"červený oči a černá láska v běhu".
Na srdci půlnoc a v duši tygří zuby
a paměť provždy, mý slzy zrezly
Dřevotočí průvod v pokoji plném ztuhlých masek
Taková jedna noc
Stooké nebe se šeplavě tře o kočičí hřbety, voní ke karafiátům a máchá flegmatický měsíc v požární nádrži uprostřed horské dědiny.
V našem pokoji cinkají karabiny, od stropu visí lana ještě vlhká od mokrých skal, v kamnech praskají poslední polena, myslím na tvé rozzářené oči v červeném lese a Zdenda mne drží za ruku a tiše říká Mám tě rád. A zatím venku po sněhu běhají bělounké vločky a netají - víš, to jen na mých tvářích se rozpouští jejich třpyt ve slanou vodu, kdepak slzy - ty ani neznám, kde by se u mne vzaly. Šeptám ti po hvězdách :"Mám tě ráda.
Hádka
ZTRnulé okno a umlčená NOC něKDO jí skoČil do řeči
Hluchý a Slepý oKOVANÉ boty neZUL to JSOU ale vtipy
tak SMĚJ Se - jedna dvě tři PRÁSK taratata jak se TI
umíráá bílé zvony malátně HOUpavým KROkem ZPÍvají VLtavě
Jak umírá déšť
Okno přes celou užší stěnu pokoje.
Sedím v tureckém sedu na stole pod oknem a dívám se ven na svět, který náhle zkapalněl.
Cink. Kapka deště uvízla na skle a pomalu klouže dolů.
Vzdorná
Nálada mnou třískla o zem. LEŽ. A ani se nehni.
Slunce táhne od zimy k jaru - kryj si hlavu.
Žakruarů aneb Mé malé zatmění Slunce
Po poli plném plamenů plazí se ještěrka žakruarů. Žakruarů. Známe se. Podávám jí žížalu a ona si mne zklamaně prohlíží.
Proč mne nemáš milovat
Hranatá světla ve tmě. Hvězdy se vzdaly, neónově bledé město triumfuje. Dvojitý odraz bílé tváře v deštěm rozvlněném okenním skle. Podrážděné, rozhádané hlasy členů kolejní rady v prskajícím dráťáku nade dveřmi.
Zamčeno na slzy
Padají na mne slova
zelená a rudá
bolí mne srdce
zůstala jsem chudá
Ztráta
Řekli mi, že to nejsem já.
A tak se vracím. Pro sebe.
Dobře jsem si rozuměla.
Takový běžný večer
Růžové vzpomínky - nejsmutnější. Nejtrpčí.
Slabika . STOP.
Taková normální horečka
A zase mi vesmír bere mozek do dlaní.
Skořápku hlavy svazuje tmavomodrým šátkem s bílými puntíky.
Pokládá mne na postel s nebesy a polévá horkým čajem s citrónem.
Něžná pusa na čelo, rtuť v teploměru leze pod sálavým pohledem k čtyřicítce.
Výzva
Tak rychle, kdo dá víc.
Utkána jsem z hořkosladkých svic
A duše má je z modra mlžných rán
A v srdci mém - nic netušící pán
Noc pod kůží
Prší tvůj pláč do zavřených dveří,všechny hroty stolů tázavě a tvrdě do mne vráží. Znám tu noc. Je namíchaná ze všech písní,které k srdci vzány, mrtvě v lískách sliní. Ze všech stránek, které vepsí dány, počítají z houslí svoje rány.
Poslední schůzka
Podávám ti, němá, chleba a ty víš, proč se ptám.
Tiše klopíš hlavu a s vážným smíchem říkáš: "Dobře, zítra ve tři. " A oba víme, že SBOHEM nemusí znít vždycky na šest písmen.
Zatímco ty spíš
Zatímco spíš, z tvého okna skočil motýl. Po hlavě, se spjatými křídly.
Noc jen tiše vydechla, vítr s černým šátkem přes oči přepečlivě uhladil pomačkaná křídla (a hrstku barevného pelu tajmo schoval do kapsy děravého pláště).
Zatímco spím, vybrala mi plachá, podlá nedůvěra hubenými, špinavými prstíky tu trochu zbylé lásky z oddechujícího srdce.
Klepání na dveře
Zmateně koukám a tápu lehce
vymýšlím báseň a jí se nechce
Bylo mi úzko a bylo mi temně
až Písmák k večeru vyved mne ze mě.
Poslední ohlédnutí
Pomalu, váhavě, s taseným drápkem
tanečně uhýbám před tímhle chlápkem
Straší mne za bdění a straší mne ve snu
těším se nadějí, že bez hlesu zesnu