Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJedna snová povídka
26. 11. 2003
6
0
6560
Autor
Seregil
Stál jsem před budovou General Electric. Bylo chladno. Stál jsem v dlouhém černém kabátu, šálou omotanou kolem krku a v levé ruce jsem třímal stříbrnou katanu. Pravou jsem si připaloval ubalenou cigaretu a čekal jsem. Věděl jsem, že jsou nablízku. Pomalu jsem potahoval z cigarety. Zabíjel jsem tím nervozitu způsobenou čekáním. Když jsem dokouřil a odhodil nedopalek, seskočil přímo přede mě. Byl v černém koženém kabátu. V levé ruce svíral stříbrnou katanu, stejnou, jakou jsem měl i já. Byl neuvěřitelně rychlý. Dvakrát švihnul katanou. Jenže nepočítal s mou rychlostí. Vykryl jsem obě rány a přemetem jsem ho přeskočil. Než se stačil otočit, vrazil jsem mu svou katanu do zad. Upír se bez hlesu svezl k zemi.
„Zatracení upíři,“ povzdychl jsem si a sebral katanu mrtvého upíra.
Tělo jsem si přehodil přes rameno a skočil jsem k lavičkám. V ten okamžik jsem prošel časoprostorovým vírem. Objevil jsem se na zasněžené pláni kousek od jakési vesnice. U paty blízkého stromu jsem odhrnul sníh. Vytáhl jsem sedlo a sedlové brašny. Z nich jsem vytáhl polní lopatku a vykopal hrob. Upírovo tělo jsem proklál dřevěným kůlem a zahrabal ho. Pak jsem hvízdnul a chvilku čekal. Uslyšel jsem dusot kopyt. Z nedalekého lesa přibíhal nádherný černý hřebec.
„Kesene,“ promluvil jsem a pohladil hřebce po nozdrách.
Hřebec zařehtal a hravě do mě strčil. Svalil jsem se s úsměvem na rtech. Pak jsem rychle Kesena osedlal, obě katany jsem si v pouzdrech přehodil přes ramena. Vyskočil jsem do sedla a pobídl Kesena směrem k vesnici. Byl to jen kousek. Nutně jsem potřeboval zajít za Mishou. Misha byla moje kamarádka původem z vesnice, ale už dávno ponořená do tajů druidského učení. Nenosila druidskou hůl, ale obouruční palici pobitou stříbrem. Misha věděla, že se děje něco, co ovlivňuje, jak království Wados, tak i moji realitu. Realitu světa zvaného Země.
„Zatracení upíři,“ povzdychl jsem si a sebral katanu mrtvého upíra.
Tělo jsem si přehodil přes rameno a skočil jsem k lavičkám. V ten okamžik jsem prošel časoprostorovým vírem. Objevil jsem se na zasněžené pláni kousek od jakési vesnice. U paty blízkého stromu jsem odhrnul sníh. Vytáhl jsem sedlo a sedlové brašny. Z nich jsem vytáhl polní lopatku a vykopal hrob. Upírovo tělo jsem proklál dřevěným kůlem a zahrabal ho. Pak jsem hvízdnul a chvilku čekal. Uslyšel jsem dusot kopyt. Z nedalekého lesa přibíhal nádherný černý hřebec.
„Kesene,“ promluvil jsem a pohladil hřebce po nozdrách.
Hřebec zařehtal a hravě do mě strčil. Svalil jsem se s úsměvem na rtech. Pak jsem rychle Kesena osedlal, obě katany jsem si v pouzdrech přehodil přes ramena. Vyskočil jsem do sedla a pobídl Kesena směrem k vesnici. Byl to jen kousek. Nutně jsem potřeboval zajít za Mishou. Misha byla moje kamarádka původem z vesnice, ale už dávno ponořená do tajů druidského učení. Nenosila druidskou hůl, ale obouruční palici pobitou stříbrem. Misha věděla, že se děje něco, co ovlivňuje, jak království Wados, tak i moji realitu. Realitu světa zvaného Země.
Co se týče dvou mečů, jakéhokoli typu, nevíte, kolik takový meč v tomto světě stojí a pokud by to bylo 20 000kč, tak bych se klidně tahal s deseti.. to víte, z něčeho hrdina musí žít..
Co se týče příběhu, není nic moc, čekal, zabil, zmizel, cestoval..
Raději se pusť do něčeho jiného, máš talent.
A co se týče časoprostorového víru, moc ho nepoužívej,
1) ztráci se dějová linie
2)Dokážou ho vytvořit jen experti a výš (nekoukej na filmy, kde čarodějka začatečnic nedokáže vytvořit ani pitomý blesk či firebolt a místotoho si otevře portál)
Navždy_Tvůj
01. 12. 2003
Tak to jo, dva samurajské meče se vždycky šiknou. Teď se divím, že si hrdina dva takové meče nepořídil hned, protože pak by kolem sebe jimi mohl mávat neohroženě a téměř nezranitelně. Tak díky Erin, že jsi mne radši hned vyvedla z omylu. ;-)
Díky Erin, teď už si tu zbraň dovedu představit lépe. Tím spíše se mi zdá hloupé vláčet se se dvěma halapartnami všude kam se hnu. ;-)
Fantasy sice nemám moc v oblibě, ale tohle se mi líbí. Určitě pokračuj. T*
Tohle už tu bylo mockrát a vzhledem k tomu, že nám nedáváš nic navíc, tak bych pokračování i oželel, ale stejně na něj kouknu.
Ten začátek je dost hloupě napsanej. Samé jsem.
hups... přijde mi to ... vlastně mi to ale vůbec nepřijde jako povídka... je to takové obyčejnější vyprávění... no nic :)
to si děláš srandu ne?
doufám, že jo! jinak je to smutný, taková slátanina
pokračování ne!
neměls ani začínat
bože! taková blbina
určitě pokračuj!!!! ale uveřejni to celé najednou... nemám ráda čtení na části, když už pomalu zapomínám předešlý děj... tip
Zajímavé... moc mě nebere "fantazie" či něco na ten způsob, ale tohle je dobrý:)
No...podle toho, jaxe cítíš:) Jestli tě zajo zajímá, jestli mě zajímá, jak to může dopadnout či dál se vyvíjet, tak myslím, že ne. Stačí to takhle. Ale pokud to píšeš proto, aby si čtenáře "napnul", tak určitě, protože je jistě spousta takových, co maj tenhle žánr psaní jako oblíbený, takže je bude zajímat každá další věc:) Rozumíme si?:)))) (pokud si něco z tohohle pochopil tak, že to vyznělo v tvůj neprospěch, tak se to snaž pochopit z té úplně opačné stránky, oukej?:)))))
No, nechci být za každou cenu nějak todlenc, negativní nebo tak, ale já myslím spíš pokračovat ne. O upírech už toho bylo napsáno dost a dost. Jen detail, katana mohla být maximálně postříbřená. Jinak by se po prvním seku zdeformovala:o)
Co třeba něco o nouplízácích?
Nevím co je katana? Na můj vkus to bylo ale nějak málo vtahující do děje. Takové nic neříkající, někde někdo stál, vletěl na něj upír a on ho zapíchl, žádné napětí, žádné překvapení. Jedině mne zaujal ten časoprostorový vír, ten svědčil o tom, že by to mohlo být nakonec zajímavé. Jako úvod k něčemu většímu poměrně nudné a krátké, aby se člověk netrpělivě těšil na další díl. Nahoď sem tedy pokračování a pak se uvidí, jestli to bude o něčem nebo o ničem.
PS: Kolik těch katan ten Tvůj hrdina potřebuje, myslím že jedna mu postačí a druhou pořád sebou vláčet nemusí, spíš bych si jí někde na velmi strategickém místě zahrabala pro strýčka příhodu, kdyby náhodou o tu první přišel. ;-)
upiri a scifi, nejsou zrovna moje pole...:-)...nevim co je to katana a pak bylo pro me tezke si predstavit muzskyho v kabate a na koni....:-)..jinak je fajn, ze je to jednoduche, srozumitelne a ctive napsane...:-)*
Tak hlubší kritiku, jo?
-zbytečně mnoho krátkých vět
-zbytečně mnoho "jsem"
-zbytečně rychlý děj
---jinak - upíři rulez (právě jsem dočetl Noční klub, tak mě hned napadl Kulhánek:-))
---jsem pro pokračování