Děsnej mejdan

Seděla jsem v kavárně a čekala na kamarádku, měla tradiční zpoždění a tak jsem poklepávala lžičkou o podšálek a koukala na hodinky co dvě vteřiny. Včera mi volala, vlastně dneska ráno v půl čtvrtý a vlastně mi nic neřekla, jen byla šíleně vyděšená. Ani vhodně volenými otázkami jsem z ní nic nedostala, jen pořád opakovala, že to je hrozný a že se zabije a pak že zabije jeho a nakonec, že zabije sebe i jeho, čekala jsem na poslední verzi, že zabije sebe, jeho i děti, ale na tu nedošlo, rozvzlykala se a položila sluchátko. Tak jsem jí brnkla před hodinou, jestli se nechce sejít v kavárně. Byla jsem zvědavá, to dá rozum. Něco se stalo a já chtěla vědět, co. Viděla jsem ji, jak letí kolem oken ke vchodu, vždycky takhle utíkala, bodeť ne, když vždycky chodila pozdě. Kdyby chodila pozdě a ještě se courala, naštvala by o hodně lidí víc. Zhroutila se do křesílka, jen tak plápolala přes opěradla, vypadala fakt děsně. Servírce jsem ukázala, že prosím ještě jednu kávu a zapálila jsem si cigaretu.

      „Tak co se stalo? Vypadáš příšerně.“

      „Byli jsme včera na tom mejdanu u Dany a Vlastíka, víš, jak jsi tam nechtěla jít.“

      „Vim, Danu nesnášim a její kamarády ještě víc. Jedinej Vlastík mi nevadí, ale on je do tý svojí Danušky tak zahleděnej, že se mi z toho chce zvracet“ zasmála jsem se a vyfoukla jsem kroužek. Jak to, že se mi to nikdy nepovede, když chci?

      „Nebo po tobě vyjel? No to by byl fór! Já se snažila tak dlouho a nic!“ zasmála jsem se.

      „Bylo to tam děsný, všichni strašně pili, Láďa asi nejvíc.“

      „No a co? Jednou se napil, no. Stejně leze každýmu na nervy, jak si hraje na abstinenta.“ Láďa je její manžel, je to blb a nikdy nepije. Je to pan ředitel a mohl by se zkompromitovat. Je děsnej, ale Lenka ho miluje. Je do něj stejně zahleděná, jako Vlastík do Danušky a chová se stejně hloupě. Copak jí asi proved. Řekla bych, že pokukoval po nějaký ženský, to Lenka blbě snáší, ale Láďa to dělá poměrně často. No a možná si střihnul nějakej kompliment, to bych se pak nedivila, že je Lenka na špagát.

      „No právě. Není zvyklej pít a pil hodně. Byli tam takový dva mladý lidi, ani je neznám. Ona dělá s Lenkou v práci. Taková ta krásná dvacítka, černý vlasy, černý oči, bílá pleť a čtyřicet kilo. Byla tam s klukem, nějakejch pětadvacet, blond, takovej ten plejboj.“ Jo aha, tak to je vono. Lenka nesnáší mladý hubený holky, protože si připadá stará a tlustá. Má mindráky ze dvou dětí a z čokolád na nervy. A Láďa jí pokukuje po ještě starších a ještě tlustších.

      „Zlatíčko, ty přece strčíš každou blbou dvacítku do kapsy, vůbec nemusíš mít strach, fakt.“ Řekla jsem úplně upřimně. Lenka je fakt krásná ženská, jen škoda, že si to neuvědomuje, byla by ještě mnohem krásnější.

      „Hele, vykašli se na mejdan, už skončil, hoď to za hlavu a dáme si panáčka!“ otočila jsem se na servírku a objednala dva citrusy a minerálky.

      „Jak jsi mi v noci volala, beruško, tak jsem myslela, že zvoní budík a zaklapla jsem ho a zaspala jsem do práce. Byla jsem na koberci, takže toho panáka platíš ty.“ Usmála jsem se na ní. Nebavilo mě už z ní něco tahat.

      „Načapala jsem ho.“

      „Koho?“

      „Láďu“

      „Při čem?“

      „Při tom…“ No páni! Tak tohle byla bomba! Ctnostnej Ládínek a ohne dvacítku na mejdanu, kde je se svou ženou. Vážně by neměl pít, debil.

      „Jako úplně při tom?“

      „No to ne…úplně ne…“

      „Tak vidíš. Třeba ses špatně koukala. Třeba si jenom povídali a ty si hned myslíš bůhvíco.“

      „Koukala jsem se dobře. Bylo to hnusný. Bylo to strašný.“ Rozbrečela se. No jo, ona je citlivka a ještě nepochopila o čem je manželství.

      „Leni, no tak, to bude dobrý, hele, dvacítka je jenom na chvilku, Láďa miluje tebe, byl to úlet, opil se, není na to zvyklej, nedělej z toho tragédii. Určitě ho to teď mrzí víc, než tebe.“ Zapálila jsem dvě cigarety a jednu dala Lence. Přestala kouřit přede dvěma lety a teď cigaretu vyloženě potřebovala, celá se klepala.

      „Viděla jsem je“  Lenka típla cigaretu v půlce, jak já nesnášim tohle plejtvání!

      „Díval se tak…tak vzrušeně! Na mě se takhle nikdy nedíval. A pak mu zasunul ruku do slipů…“ Rozkašlala jsem se: „Cože? Jak MU? Jak do slipů?“

      „No do slipů. Tomu klukovi. A vypadal tak nadrženě. Však víš, jak je to u nás se sexem.“ Jo, to jsem věděla, dvakrát do roka a ještě nic moc. Kolikrát Lenka kvůli tomu brečela, bylo mi jí líto, ale v tomhle nejde poradit, když na to někdo není, tak na to prostě není, Láďa vypadal chladně, prostě studenej chlap.

      „A já byla taky dost opilá, tak jak jsem tam stála, nic lepšího mě nenapadlo, než se zeptat, jestli nechtěj pomoct. Jak jsem promluvila, tak si mě teprve všimli, Láďa se zarazil, ale jen na chvilku a pak se otočil na toho chlapečka a zeptal se ho, jestli ano. Chápeš to?“ Zase se rozklepala a slzy jak hrachy kapaly na stolek a slívaly se to loužiček. Utřela jsem je a pořád jsem nevěděla, co na to říct. A to bych ukecala i tiskovýho mluvčího prezidenta republiky. Tak jsem jí jen trapně hladila ruku.

      „Leni, tohle je fakt asi strašný. Co budeš dělat?“ Podívala se na mě, asi poprve za tu dobu, co tu sedí. Možná až teď zaregistrovala, že tu jsem. Nepoznala jsem její oči a její pohled byl tak prázdnej.

     „Nevim…..“