-a jakpak to, že některé slečinky tolika nyjí?

První pokradmé po schodech k milenci

kolena tlačenka a sulcíky a láska

no jo, vole, no přece láska

Milí návštěvníci, spím

a proto dlouze zvoňte

napsal mi na dveře, tak nevšímavý

taková nóblesa, prosím v závorkách

zvonila jsem silně

a taky chvějivě, můj prst je trylek

můj prst je jistrocel

pro duši kraba

a pak objetí, číhal jsi za dveřmi

zbabělý lháři, úžas dcerky havířské

z té drzé elegance

bílých přehozů

těch alpských panorámat

panorámata prosím proloženě

všude po stěně, dívka handicap

dívka zrzyzrzycotěmrzí, dívka

kolouch, knoflík, dívka divočák

zuby zakřivené, jen kousnout

a rvát, trhat a sát

taky krystapána děvuška plachá

uplakaná ze Steinbecka

zasažená Jeffersem

okouzlená Faulknerem

Bezruče po kapsách

kabátku blázna

točila jsem se, točila, slova básnivá

létala jako vodopád, od hlavy k patám

a zase naopak, v srdci mi drhla

krajkoví tkala, sukničku vykasala

kurňa, kurňa, kurňa na stokrát

já všechno přece

spolykám ke snídani

a večer budu zase hlady řvát

další nášup písmenek

prosím, jsem celá zpovykaná

takový úhledný vzkaz, takový úhledný

fešák, takový úhledný omrzelec

co to čteš?, ukaž, jo, Faulkner

ten jižan, ten věčný problém

severu a jihu

a já hledala své vlastní hranice

své vlastní vášně, své vlastní boje

ač černá, do haldy zarostlá

jedna noha tu druhou schovává

ať neciví na tu óbrelaganci

galoše trapná

jsem potutelně ukazovala

někdy v noci

štíhlounký kotník

těsně před spolykáním

hubeného

čupr pána

já, naruby divná

Scarlett O´Harová.