O čem je ta kniha?

   Ten kdo občas jel autobusem č.217 z Dejvic na Knížecí asi bude vědět o čem chci psát.Osobně proti študákům nic nemám(taky jsem byla) ani proti důchodcům(taky budu),ale proč se všichni rozhodli jet včera stejným autobusem jako já je mi vážně záhadou.Chtěla jsem na Smíchov,ale nakonec jsem tam nedojela.Hned vysvětlím proč.

   Dav na zastávce mě nevyděsil.Nejsem srab a navíc mám lokty,tak to by bylo abych se do toho autobusu nedostala.Takže když jsme vyjížděli z Dejvické,byla jsem v něm.Záměrně píšu "byla jsem v něm",protože nemohu napsat,že bych seděla nebo stála.Prostě jsem tam byla.Držena masou těl jsem se kolébala na jedné noze nad pode mnou sedícím mladíkem,který svou nechuť "uvolnit místo k sezení starším spoluobčanům"(teď nemyslím sebe:-)),zdařile maskoval rozevřenou knihou,předstírajíc četbu.

   Takže jedeme.Já se kolíbám a houpám na jedné ruce,hlavou mi jdou myšlenky o kolik se asi moje pravice prodlouží během předpokládaných dvaceti minut jízdy a v tom se to stane.Nečekané,prudké přibrzdění a já už jen cítila,jak se moje prsty odlepují od tyče nad hlavou,jak najednou povoluje dusud tak pevné sevření teplých lidských těl a jak se mi podlamují kolena a já klesám,klesám...Což o to padnou a vstát by nebyl žádný problém,jenže já stála nad tím mladíkem!Takže při mé demonstraci zemské přitažlivosti jsem viděla,jak ke mě zvedl zrak,následně pak pozvedl knihu a přitiskl si ji na prsa a já tak mohla,ničím nerušena a ničím nebrzděna,odložit svou halavu do jeho klína.Respektive svůj obličej do jeho poklopce!Na nohou jsem byla snad ještě v tom samém okamžiku a nevěřili by jste kolik jsem náhle měla kolem sebe volného prostoru.Lidi se stáhli a mlčeli,já ustupovala ke dveřím rudá jako ten pověstný rak a mladík?Nevzrušeně vrátil knihu do původní polohy a zase předstíral čtení...ale uši ho prozrazovaly,svítily:-)

  No a tak se stalo,že jsem vystoupila o tři stanice dřív a místo na Smíchov jsem se raději vrátila domů.Tramvají!

P.S. Jen by mě zajímalo o čem byla ta kniha....