Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrdce z kamene
20. 02. 2004
4
4
2199
Autor
Morganna
Chci mít srdce z kamene
- necítit bolest -
je to jediné
- o co prosím.
Nestačí mi slova,
jak moc to bolí
- už dnes vím -
že pláčem srdce neukojím.
Já stále prosím...prosím...prosím
- zbavte mě citu,
zapomenout - jediné po čem
toužím v skrytu.
4 názory
Když ono je těké psát básně bez inspirace, bez extrémních nálad a pocitů. Nemám tu potřebu psát a mrzí mě to.
jéžiš lidi.... to jsou takový starý záležitosti, divím se že to někdo čte, ani nevím proč to tu etě pořát mám. Snad abych se někdy příště zasmála etě víc nad svou roztomilou naivitou. dík za návštěvu..:o)
citu se rozhodně nezbavovat... to co bolí, umí tvořit krásný věci... co nebolí, aspoň někdy a trošku, jako by nebylo...
simon a garfunkel jsou fajn ale je i spousta jiných krásných písniček plných citu... NEZBAVOVAT SE HO!!!
:o)
Navždy_Tvůj
24. 06. 2004
Milá vesuvanko, je to trošku delší dobu, kdy ta básnička byla aktuální, ale jak si řekla, potom mi chvilku svítilo sluníčko a teď zase přestalo...Tak to asi bude pořád. Zvykám si, protože kdybych nevěděla, co je to smutek, tak bych si nevážila chvílí, kdy je mi krásně. Tobě moc děkuji za zájen a Tip, moc mě to potěšilo...:o))
Tak to je moc krásné, báseň mi někdy mluví ze srdce.
Jednou, to už je několik let, jsem napsala v básni Smutek::
Být tak kamenem,
co necítí bolest....
Tvoje báseň mě moc zaujala a dávám velký TIP
a přeji Ti, aby zase vysvitlo sluníčko
Není to dobré..Jenže já to ze sebe potřebovala dostat a tohle bylo nejschůdnější řešení...
Děkuji za upřímnost! Polepším se :o)
Obdivuji lidičky, kteří se ze svého smutku a žalu dokáži vypsat. Ne, teď to myslím naprosto upřímně, protože mám hodně kamarádů nebo spíš (-ek), které jsou snad 100% melancholičky. Nezazlívám jim to, jsou užasní, mám je moc rád, ale když dojde k nějakému problému, tak ho neřeší, jen pláčou... Chápu jejich smutek, chápu i tvůj, ale vždyť přece k životu také patří, tak proč svádět vinu na sebe či dokonce na někoho jiného? Kdybychom neměli city, tak asi nevíme co je to láska, nenávist ani přátelství. Asi by ani neexistoval náš Písmáček... Tak hlavu vzhůru a vyjdi vstříc životu, takovému jaký je!
Já vím, bolí to, ale srdce z kamene není řešení...
Jinak moc pěkné, TIP