S hudbou v posteli

Hynek teď ležel na zádech a díval se své partnerce do očí. Měl takový scénář rád - zpočátku mít navrch, pak se podřídit. Nechával na ní, aby si určovala rytmus. A ona se jen zlehka pohupovala v bocích. Nebylo to špatné, ale po hodině skotačení by zřejmě potřeboval rychlejší tempo Už si říkal, že vlastně ani nemusí být, že to tak možná bude lepší. Bude méně výčitek, méně počítání dnů v měsíci mezi měsíčky, méně starostí, kde vše to zase uschne.

Stále se jí díval do očí, ale duchem se dostával jaksi mimo hru. Vůbec poprvé si uvědomil, že po celou dobu milování hraje hudba. Robbie Williams byl její oblíbenec a píseň s názvem Sexed Up patřila k těm, které strávil i on. Chvíli zapochyboval, jestli více myslí na něho či na zpěváka. Ne, určitě na něho, vždyť se na něj pořád dívá, stále mu opakuje, jak má krásné oči a těch přezdívek co mu dala. Samozřejmě lichotivých.

Vlastně by chtěl být. Proč by neměl být? Proč by to celé dělal? No, jasně byla spousta důvodů, ale co by to bylo za sex, kdyby se nakonec neudělal. Čím více myslel na to, že by se už konečně mohl udělat, tím více se mu vrchol vzdaloval.

Escapology dohrála.  Přestala se hýbat, jako by se lekla.

„To byla poslední písnička. Medvídku, bude ti vadit, když si vyměním cédečko?“

„Jasně, že ne,“ pronesl Hynek s úsměvem.

Samozřejmě, že mu to vadilo, ale měl jiné starosti. Udržet erekci tu minutu, po kterou se bude Naďa  přehrabovat v hromadě přepálených nosičů, to byl jeho aktuální úkol. Snažil se z paměti vymámit nějaké sprosté obrázky, ale poslední dobou neholdoval médiím zobrazujícím nahá těla. Byl nadmíru uspokojován těly reálnými. Naďa byla naštěstí ohleduplná, tudíž rychlá. Sice trochu zgumovatěl, ale ona si s tím zdatně poradila. Než zazněly první tóny z dalšího alba, byla už zase na něm.

„To jsou nejlepší ploužáky od Guns´n ´Roses,“ pronesla více pro sebe než pro Hynka a začala se opět kroutit – do rytmu.

Hynek  ztrácel trpělivost. Za půl hodiny měl být v práci, sprchu už vynechá, jen si použité části těla umyje v umyvadle.

„Už to nejde. Jsem nějakej předrženej,“ pronesl dívaje se jí do očí.

Zahlédl  záblesk v její zornici. Nechápavý. „To s tebou neumím, co?“ vzala vinu na sebe.

„Ale umíš. Jenom to chce ke konci trochu vygradovat.“

„Jak vygradovat?“

„Jako zrychlit!“

Sklouzla z něj (Don´t cry, znělo z reproduktorů).

Nechtěl chvatně odcházet. Teda chtěl, spíše potřeboval chvatně odejít, ale nesnášel to. Před pěti minutami v jejím náručí, teď už na ulici mezi anonymními ksichty, to fakt nesnášel. Zapálil si cigaretu, stejně měl časovou rezervu, vždy si ji nechával. Sednul si do křesla, hned vedle krabice s cedéčky. Některé interprety neznal (půl generace věkového rozdílu už bylo prostě znát). Obaly těch, co znal, si pročítal podrobněji.

***************************