Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaposled
19. 03. 2004
13
0
6597
Autor
KayTee
Zastav se
Ještě na chvíli
Pohleď do mých očí
Naposled
Chci vidět Tvůj smích
Pak můžeš jít
Tou cestou dál
Černou tmou
Vím
Umíráš
Nemáš sil
Stejně troufám si
Prosit Tě
Naposled
Otevři oči
Věnuj mi úsměv
A nechám Tě odejít
Ale pamatuj
asi ze dvou třetin ( z úvodu ) se v celku dala, ten smutek a tak .. pak už ale jen takový patetický povídání - dost škoda :-/
Ufff ... dostala mne, taková civilní, žádná metafora, nic vyumělkovaného, není to psáno na efekt, zato upřimně ... nějak se ale u mne trefila kam měla. *t
Zamračený_mnich
12. 04. 2004
Taky já nezapomenu!! Pardon, trochu som sa nechal uniesť a zareagoval som po česky! Táto báseň mi vyvolala živú spomienku na môjho otca, ktorého som pred pár rokmi stratil a vyznievalo to asi presne ako v Tvojej básni. TIP***
:-)
jsou zahradníci
ani neví
že zasadili lásky květ
nemají zdání
a nečekají za ten svět
než vyraší
pak nejde ho už zpátky dát
je zralý, smělý
jenom krásou vzplát
však půda, která
žít mu dává
chce polít, hrabat, okopat
a z polibků
kterých se nedostává
nemůže žít - do jara snad...........sonet t*