Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠance
Autor
synáček
Kde jindy slunce má své místo
tam mrakům
ocel
možno závidět
a z katedrály přeplněné lží
je jisto
že se pravdu nedovím
a
nepochopím
svět
Ten dnešní
je
jak vyždímaná světice
snad kdysi
čistotná a krásná
dnes však již téměř bez krve
(na nohou zablácené střevíce)
je malicherná
pro spoustu maličkostí zlobí se
a její srdce
zebe
Jednou jsem
(bylo to při zatmění slunce)
na chvíli
spatřil její tvář
a také její ruce
(šaty jak hadr na onuce)
a v jejích očích
pláč
Tehdy jsem poznal
že třeba vzchopit se a bojovat
a
měnit
hlavně sebe
Po obloze zas nová stáda koní hnát
své hrady z písku
(navždy)
dětem dát
a sílu k tomu
čerpat ze země
i z nebe