Kentustory

  Kentus sedí před nádražní budovou a čeká na drobné z kapes dobrých lidí. Najednou přijde muž v obleku a kentus na něj s nadějí v očích pohlédne.

Muž:           Dobré odpoledne, vy jste Bartoloměj Kemr?

Kentus:       Myslim že jo, ale úplně stoprocentně ti to neřeknu. 

                    Občanku jsem asi před rokem vyměnil za flašku tuzemáku

                    s okenou...

Muž:           To mě nezajímá. Jestlipak jste už zaplatil poplatek

                    za televizi, co?

Kentus:       Hele, jestli si ze mě chceš dělat prdel, tak rovnou jdi.

                    Odrazuješ mi zákazníky!

  Muž vytáhne z kapsy saka jakýsi průkaz a podává ho kentusovi.

Muž:           Jsem výběrčí poplatků za používání televizoru.

Kentus:       Ty vole, já televizi viděl naposledy v osumdesátym

                    sedmym. A ještě k tomu černobílou!

Muž:           Copak vy nevíte, že podle nového zákona o poplatcích za

                    televizní přijímače, paragraf 283, odstavec 67 a, je

                    povinnen uhradit poplatek i člověk, který přijímač nevlastní

                    a nepoužívá?

Kentus:       Ne

Muž:           Vy nesledujete zprávy?

Kentus:       Nemám televizi...

Muž:           A to nečtete ani noviny?

Kentus:       Před tejdnem jsem jedny našel v kontejneru hned vedle

                    docela zachovalý šunkový bagety se žampiónovou

                    pomazánkou. Psali tam, že Hanu Zagorovou znásilnil v

                    parku gorilí samec s motorovou pilou poté, co ho její

                    manžel dráždil kleštěmi na přirození...

Muž:           Obávám se, že šlo o nějaký bulvární plátek. ale zpět k věci!

                    Dlužíte státu 360 korun.

Kentus:       A kde je mám asi vzít?

Muž:           To mě nezajímá, třeba si někde půjčte.

Kentus:        Kurva chlape! Kdyby mi ještě někdo půjčil, tak tady

                     nesedím s kelímkem!

Muž:            Kolikpak v něm už máte? Ukažte to sem!

Kentus:         Děláš si prdel? Mrznu tu od rána! Za co budu večer

                      chlastat?

Muž:             To je vaše věc. Spočítejte to!

  Kentus neochotně začne počítat mince a muž na něho přísně hledí.

Kentus:         263 kaček...

Muž:             Tak to budu muset počkat, dokud nevyžebráte zbytek...

Kentus:         To nemáš trochu slitování s chudákem?

Muž:             Soucit je sice pěkná věc, ale zákon je zákon...

  V tom okamžiku proběhne kolem našich přátel králíček a kentus pohotově reaguje. Chytne ho za uši, z kapsy vyndá lovecký nůž a přiloží ho králíčkovi ke krku.

Kentus:        Jestli okamžitě nevodprejskneš, tak to tenhle hajzl schytá!

Muž:            Děláte si legraci? To je na kriminál!

Kentus:        Já ho vážně oddělám! Přece nechceš, aby chcípali

                     nevinní?!

Králíček:      Nezabíjej mě, jsem kouzelný králíček!

Muž:           Cha! A teď ho nemůžete zabít! Je kouzelný! Čím mi

                    hodláte vyhrožovat teď?

Kentus:        Nezajímá mě, že je kouzelnej. Klidně ho na fleku

                     podříznu!

Králíček:      Nedělej to sakra! když mě pustíš, splním ti přání!

Kentus:        Kecáš!

Muž:            Nekecá, vždyť je kouzelnej!

Králíček:      Ten chlápek ví, o čem mluví...

  Kentus usilovně přemýšlí a mne si svá víčka mastnými a páchnoucími prsty. 

Kentus:        Tak fajn, přál bych si dvě stovky!

  Králíček vytáhne ze svého kožíšku dvousetkorunu a podá ji kentusovi. Kentus pustí králíčka, a ten běží pryč. Uběhne však sotva pár metrů a jeho křehkým tělíčkem proletí lovecký nůž. Králíček na místě vykrvácí.

Kentus:         Přímej zásah!

Muž:             To od vás bylo nepěkné.

Kentus:         Říkal jsem ti, že ho oddělám...

Muž:             Víte co? Prostě na to zapomenem, vy mi dáte ty peníze a

                      já půjdu.

Kentus:         Ale to už by mi zbyla jen stovka!

Muž:             Buďte rád! Před chvílí jste neměl ani na poplatek! Kromě

                      toho jste si ty stovky mohl přát klidně tři...

  Kentus otráveně podá muži 360 korun . Muž spokojeně odchází. Ujde však sotva pár metrů a do jeho prasečího obtloustlého těla vjede hladce lovecký nůž. Kentus přistoupí k muži, vezme si jeho peněženku a jde si hned koupit vodku. Myslí na to, jak skvěle se mu podařilo vžít do role kentuse, vytáhne vysílačku a naladí policejní frekvenci.

Kentus:          Slyšíte mě základno? Tady agent 527 v přestrojení.

                       Právě jsem se pokusil zatknout toho falešného

                       výberčího televizních poplatků. Zaútočil na mě, proto

                       jsem ho byl nucen zneškodnit.

Základna:       Ale Franto, to není možný! Před chvílí jsme ho zavřeli! Už

                       se i přiznal. Koho si to zase zabil?! Já tě přerazím!

Kentus:          Promiň tati, já se strašně moc snažil! Nechtěl jsem tě

                       zase zklamat!

Základna:      Není možné, abych byl tvůj otec! Kdo ví, jaký smradlavý

                      žabák to tvou matku obskákal pitomče!

  Když se spojení přeruší, agent 527 v přestrojení si otevře flašku vodky a začíná popíjet. vrtá mu hlavou, jak je možné, že každý jeho případ skončí stejně...