Posera

Stál tam a čuměl. Nesnáším chlápky, co takhle čuměj. Co tu má co očumovat? Ať si jde zevlovat jinam, chrapoun jeden. Tak říkám Tomovi: "Hele, jak na nás čumí!"
"No a? Ńákej dement, nebo co. Ser naňho."
"Uchylák je to. Vsaď se. Rajcuje ho, jak se líbáme."
"Tak ho nech, když mu to dělá dobře. Asi ňákej chudák."
"Ale když já před ním nemůžu - když na nás tak civí."
"No tak půjdem jinam, no."
"A co když pude za náma? A proč bychom měli chodit pryč my? Mně se tady náhodou líbí - teda líbilo by se, nebejt toho zevlouna."
"Tak co chceš teda dělat?"
"Chci abys šel a řek mu, ať na nás nečumí."
"Ale prosím tě. To je blbý, nezdá se ti? Třeba vůbec nečumí na nás. Třeba jenom tak kouká naším směrem."
"Ty seš ale posera. To sem si teda vo tobě nemyslela."
"Teda já vůbec… co si myslíš… náhodou…. Akorát mi to přijde takový blbý…"
"Tak jestli nejseš posera, tak di a řekni mu ať nečumí."
"To je uhozený…"
"Seš posera!"
"No tak já teda du."

"Dobrý den, pane, já…"
"Dobrý den. To máme ale dneska hezký den, že?"
"Ano to, máme, víte, já…"
"Přišel jste mi říct, abych na vás nečuměl, že?"
"Ehm, no, já… teda… vlastně… abych byl upřímný… vlastně ano."
"Chápu. Plně vás chápu. Ale váš nápad to nebyl, že?"
"Nóóó… jak to… ehm… proč… ?"
"Přece se podívám, a vidím, ne? To všechno ta vaše holka. Určitě na vás vybalila něco v tom smyslu, že jestli sem nepůjdete a nevytmavíte mi to, jste pěkný posera."
"No teda… jak to můžete…"
"Tím se netrapte. Chcete něco vědět?"
"A co?"
"Jste posera!"

... a v tom okamžiku byl Tomáš osvícen...