POHÁDKA O BARBAROVI s ponaučením

Bylo Nebylo

Byl jednou jeden BARBAR HUR HUR

Měl rád věci který se snadno vyslovovali a dobře zněli a tak si začal říkat Fru Fru protože to znělo ze všeho nejlíp a rád slyšel když ho tak oslovali nebo o něm mluvili.

Fru Fru byl hrozně zvjedavej BARBAR HUR HUR (HUR HUR říkal taky děsně rád ... když teda zrovna neříkal Fru Fru)

Do všeho strkal nos a snažil se přijít všemu na kloub a vždycky když přemejšlel nad něčim jak to vlastně je drbal se na hlavě a protože se drbal často vydrbal si úplnou lisinu. Byl to takovej barbar kterej vám do všeho vlez. Tuhle byl u Římanů na návštěvě a když šel si odskočit za jejich chýši slyšel z jejich špajzu divný zvuky a když tam nakouk uviděl takový malý hodně chlupatý zvířátko. I vzpoměl si jak se na něj římani tvářili děsně nevrle a dali mu k pohoštění jenom ňáký listí usoudil z toho že se asi mají hodně špatně že už nemají pomalu co jíst a ani maso si nemůžou dovolit a tak se rozhod jim udělat radost když už se ta podivná potvora tak hloupě chytila do jejich spíže.

Vzal to zvíře za ocas a táhnul ho k hrnci v kterym se vařil olej.

Mrsknul ho tam i s chlupama protože věděl že když je bída tak se sní všechno chlypy nechlupy – hlad je prostě hlad.

Zvíře se ho cestou pokoušelo pokousat a vydávalo zvuky Vrrrrr WRAHÚÚÚM HAF  a když mizelo v kotli s olejem ozavlo se jenom Kvííííík a pak už bylo slyšet jenom bublání oleje.

Když přinesl hotový pokrm ke stolu hostitelka omdlela se slovy „můj Punťa“ na rtech a její muž okmžitě tasil meč a jal se pronásledovat FruFrua.

Ten pochopil že je zle a zmizel.

A jaké z toho plyne ponaučení ?

Ten kdo si myslí že to bude něco jako neschovávejte jídlo před BARBARY stejně vám ho sežerou a nebo konat dobré skutky můžete jen když máte dostatek informací je úplně vedle.