Kam všude pronikalo psí vytí

Všichni psi už dávno spali, až na jednoho, jehož temné a procítěné a pronikavé WAAUUU se neslo městem, ztichlým až k smrti, skákalo přes černé trávníky, motalo se po zebrách, cpalo se do kanálů a plašilo mladý párek krys, trhalo pečlivě vybudované pavoučí sítě, rozhrnovalo noční můry cinkající o kandelábry, šustilo rozházenými igelitovými sáčky, břinkalo o novotou vonící auto značky UHA 54-47 a jen tak tak nespustilo alarm, zarachtalo v zábradlích balkónů odpočívajících paneláků a odlouplo několik šupinek rzi, rozdrnčelo tmavá okna, zakouslo se do uší spáčů a snažilo se proniknout skrz, až se někteří museli obracet, chrčet ze sna, vzdychat a kroutit se, ovšem jiným to bylo jedno, byli unavení, celý den se honili, od rána do večera, nezastavili se ani na vteřinu, ani kafe si nemohli uvařit a tak není divu, že s nimi nějaké psí WAAUUU ani nehne, a proto se WAAUUU odráží, od jedné stěny s obrazem bohorodičky nebo od jiné s obrazem Madonny nebo od úplně jiné s krajinkou, drcne do police knížek a pohladí hřbety, foukne do listů spící difmbachii, zježí srst kočce, zčechrá záclony a protáhne se škvírou okna ven do tmavé noci, stoupá nahoru a nahoru, nese se a pak někde v půli cesty k měsíci se ztrácí, mizí a rozplývá se do tmy, psík už své WAAUUU neslyší, nadechuje se a posílá další, mnohem delší a procítěnější a pronikavější WAAAAUUUUUU, dost silné na to, aby dolétlo až k Měsíci, a skutečně, po chvilce už je skoro tam, ale na poslední chvilku prudce zahnulo a vydalo se až k Marsu, tak se cítilo silné, což ovsem psík dole neví, myslí si, že WAAAAUUUUUU je už na Měsíci a tak se spokojen zvedá a odchází snít o křepelkách.