V rákosovém obýváku před hliněnou telkou

Týjo! Ta poslední sloka tomu dává úplně jiné smysl. Je to fakt fest podnětná výpověď! Super!

A mimo (kategorie) to rozhodně není, už jen proto, že to má MYŠLENKU, která poukazuje na zásadní problém .. . . .

N_P teda, děkuju !

fajn pointa...i ten celej začátek hezkej dalo by se toho využít i jinak

dík moc.. a jak třeba?

nevím takový fajn úvod...věci který všichni lidi znaj...

líbí se mi to a to napsané z 20.2.2005 je taky výborné

jo ... uvědomnění toho sice naše problémy nevyřeší, ale zdají se menší

sakra - uvědomění patří ... člověk nemá psát tak brzo po probuzení ...

húúúúúú ... tyvole ... todle z 20.2. budu trávít tejden .....

no jo, ale ode mě to nejni ale je to silný jako prase au...

já vím ... Ginsberga trochu znám ... ale takhle tady pod tím vším a takhle v kupě bez mezer to působí ňák ještě silnějc ...

člověk je rád že žije

Miliony dětí k obloze vzhlíží Nadmutá břicha, oči se klíží Chatrče z bambus z písku a brázd Na Jessore Road není ani kde srát Milióny otců v deštivé bouři Milióny matek v bolestném hoři Milióny bratrů má v bídě žít Milióny sester nemá kam jít Na milión stařen ze světa schází Na milión starců je v pláči doprovází Milióny dědků sklíčených bez domova Milióny babek šílených beze slova Milióny dcer kráčejících bahnem Milióny dětí omývá povodeň Milióny dívek zvrací & sténá Pro milióny rodin samota beznadějná Jessore Road v jednasedmdesátém roce Milióny duší, nad hlavou kalné slunce Milióny přes Bangladéš do Kalkaty jdou Na milión mrtvých už to má za sebou Po J. R. jede taxikář Září Hubený vůl náklady sváží skrz záplavy deště přes mokrá pole Okolo chatrčí s škraloupy hnoje Promoklá procesí Rodiny jdou a jdou zakrslí mlčící chlapci s velkou hlavou Lebky & němá oči v zuboženém stavu Hladoví černí andělé v lidském hávu Uplakaná matka u svých synů klečí Mají hubené nohy pokroucené křečí Ruce o almužnu zoufale prosí Jsou tu pět měsíců hladoví a bosí Na podlaze rohož a prázdná miska Na jejich podíl se vlastní otec chystá Slzy se derou do matčiných očí bolestí matka Maya trojčí Dvě děti kryté stínem dlaní Mlčky na mneciví bez přestání Příděl rýže čočky jednou týdně a sušené mléko pro nemluvně Bez jídl, peněz, práce pro muže Rýže tak čtyři dny může vydržet Pak další tři dny se hlady trmácí Potom se nacpou a všechno vyzvrací Na J. R. lkala matka u mých nohou "Prosím vás pane" volala bengálštinou Průkaz totožnosti odhodila na zem Její starej marně čeká před úřadem Hrál jesm si s dítětem Kolem stoupá voda Žaludky prázdné Hlad v nich krutě hlodá Vyndal jsem z chlecníku poslední zbytky Nevinné děcko a prokletí smrtky Tisíce chlapců dva poldy obklopilo Hlučící dav na který nic nezbylo Hvízdání & dlouhé bambusové hole Prostranctví se mění v bitevní pole Rozbitá linie Fronta se blíží Vyzáblý pěšák se bludištěm plíží Dva bratři tančí vpřed blátivou scénou Za nimi se vzteklí stážnící ženou Na jednom místě je srocení dětí Smích, hlava na hlavě & křik vzduchem letí Proč ochotně čekají? Na jaký lék? Protože v tom Domě dávají chléb Muž vychází ze dveří & slova hled Tisícihlavý dav a šum se zvadá Radosti? modlidbou? "Dnes již není chléb" Na tisíc hrdel hned propukne v jek Ženou se domů kde čekají hlady na ně Na posly s chlebem od vlády Chléb dneska není! & do dřepu se skání Bolaví nemocní sračka je prohání V tisících kostlivců hlodá podvýživa Úplavice náhle vyprazdňuje střeva Ošetřovatelka mává kartou Diagnóza: tyfus a léky nejsou Tábory uprchlíků Lazaret z chatrčí Nazí kojenci se matkám v klínech krčí Týden starý revmatický zrak dětí Otrava krve Gastroenteritida končí smrtí Rikšu jsem viděl na Jessore Road v září Jediný tábor Padesát tisíc tváří Zatopené řady bambusových chat Rodiny v dešti, plné stoky & hlad Auta odříznutá, jídlo zůstalo zpět Andělský stroji z USA prosím přileť hned Velvyslanec Bunker, kde je, kdo to ví? Jeho Heliosy střílí na děti? Kde jsou helikoptéry, americká pomoc? Pašují drogy z Bangkoku celý den celou noc Co vojenské letectvo, americká elita? Shazují bomby na Laos, jinam teď nelítá A co prezidentovi Zlatí hoši, kde jsou? Miliardová flotila Kam je vlny nesou? Přináší sem potravu a na nemoci lék? Nebo vezou do Vietnamu napalm a zármutek? Kde jsou naše slzy? Kdo opláče žal? Kam půjdo tyto rodiny? Co bude s nimi dál? Z Jessore Road do snu děti utíkají Kde budou spát když tátové umírají? Kdo sežene rýži? Kdo se bude starat? Kdo přinese chleba do páchnoucích doupat? Miliónům dětí osamělých v dešti! Miliónům dětí plačících bolestí! Ať hlásají jazyky světa tu bídu Ať Láskou zní neznámé hlasy lidu Zvony ať probudí lidstvo z bezvědomí Ať v americkém mozku ozve se svědomí Kolik už sešlo ze světa synů? A co ty dcery podobné stínům? Duše máme pusté Co jsme to jen zač? Muzika vyhrává, chce přehlušit pláč - Křik v bahně pod střechou ve stoce odpadu Noc v mokré díře, v dešti a ve smradu Zástupy u studny - to je svět! A děti? V náručí matek jdou hladové vstříc smrti Je pryč už všechno co sám jsem udělal? Jsem básník Slunce? Ptám se co bude dál Nechat je bez pomoci a přidat do kroku? Věnovat se lásce a vlastnímu rozkroku? Jen o svoje města a auta máme starost? A o kšefty s Marsem? Kdy budem mít dost? Kolik miliónů je v New Yorku tou dobou usazených u stolů a cpe se vepřovou? Kolik miliónů piva se vylilo do Matky oceánů? Co by za to bylo? Doutníky, benzín a asfalt - auto snů Hnusný svět hasnoucích hvězdných paprsků - Povzdechem ze svého nitra vyžeň válku Ochutnej slzy ve svém vlastním lidském zraku Měj soucit s fantomy co vidíš v televizi Milióny jich samsarou prochází v krizi Kolik ještě miliónů dětí umře než vyslyšíš naše matky, velký Bože? Kolik dobrých otců zaplatí svou daň než pyšné armády skolní k zemi zbraň? Kolik duší provází Maya v neštěstí? Kolik oklamaných dětí zůstane na dešti? Kolik ztracených rodin má mdlý zrak? Kolik babek se proměnilo v přízrak? Kolik milenců nemělo ještě nikdy chléb? Kolik stařen s dírou v hlavě má ve tváři škleb? Kolik našich sester už hnije pod zemí? Kolik dědků než to skončí hrůzou oněmí? Kolik otců ještě bude v kledbě žít? Kolik synů musí do prázdnoty jít? Kolik dcer bez jídla týdny hladoví? Kolik chromých strýců přijde o nohy? Milióny nemluvňat v bolesti Milióny matek v neštěstí Milióny bratrů nemá klid Milióny dětí neví kam jít

hodně :)

máš ráda rejnoky? a světlušky? ;) /vybral jsem kořínkama z rákosí ty nejlepší stébla pro Tvoji snídani ;)/ tak já teda valím za chvíli tam do té vaší velikánské snad se neztratím a třeba se potkáme v největšim rybníku-akvárku aniž bychom to věděli očima ;) budu nejmenší rákos níček :)

to je dobrý, všem artům se líbí :)

Ash=> rej-noky docela...a světlušky i světlonoše moc:) hmm to si ráno pochutnám, ty ze mě ještě uděláš vegetariána:) vítám tě v praze:) určitě tu nejsi poprvý...ani naposled jdu ti říct do větru z balkonu ahoj (to němý, rybí) snad dorazí se smogem až k tvýmu netopýřímu uchu, přes tu hudbu kola aut cinkot tramvají šumění vltavy...~~~~~~~ 41_art_42 děkuju, ať je vás, kolik chce:)

slunce jak oloupaný pomeranč... já jsem jenom mřenka, příliš malá ryba v moři žraloků... a schovávám se mezi sasanky - tudíž jsem mořská a o rozmazlování stromem si můžu tak nechat zdát...:) ale je to pěkná představa. ochó, pátek je, to je pěkný, ale je takovej nanicovatej... aspoň, že je deštivo, to se mi líbí. promiňte, dneska nedokážu nic normálního napsat, dneska ne... zatim nashledanou nejhodnější strome

dostalas mě...a fest ;) to si nezasloužim, Frajdejko /asi mi bude lítat nocí hlavou nádhernej bílej netopýr a kroužit otazníčky jakože která báseň to může být na tom papíře/ :) su takovej divnej pták bez hnízda plachtim světem a ty mý pokusy o báseň jsou takovym klováním zobákem do úžasnýho vzduchu kolem miluju že můžu dýchat a opíjet se dešťovejma kapkama sněhem a tát na úplně nejmenší ejšentriky :) když sou blízko plamínky ale zas když si člověk uvědomí tuhle Tvoji báseň je smutno dík že je vzduch dík že jsi

uaíí...:) ty seš nemožnej (jako neuvěřitelnej myslim:) to je přece ono...často sama jdu a říkám si, jak se mám skvěle, a jak je šechno kolem hezký, jak je hezký, že slunce svítí(nebo nesvítí), jaký mám štěstí, a ... no vlastně bych tu tak neohrabaně přežvejkala, cos napsal ty:)) hrozně krásně to popsal Saroyan, v podvídce o tom holiči.. jdu to najít.... tady je to: Svět. Božínku, to je krása, být někde naživu.(...) Být někde na světě je podivný, zázračný pocit. Být naživu, moci se volně pohybovat časem i prostorem, jitrem, polednem, večerem; dýchat a jíst a smát se a mluvit a spát a růst. Vidět, slyšet, hmatat. Být někde, na určitém místě. Na světě... a tvou báseň... přesně, je to ta o netopýru..ta nekratší:)) ale ne, mám jich schovanejch víc...na zlý časy:) z písmáka jich mám hodně, od různejch lidí, pak si je jednou za čas pročítám při svíčkách a rádiu a dusí mě melankólie...nu což.:) buď štastnej.. (jak nejvíc ti to okolnosti dovolí a ještě víc:))

a ještě...klováš velice povedeně, až tak, že to často nechápu, ale to není chyba na tvé (vzdušné) straně...

tož to jsi mě dostala podruhý nejen s tou nemožností přetížitelnou na všecky strany ale já su fakt na některý věci snad nejnemožnějši :) ono to vlastně není k smíchu ani ;) já si toho strašně vážim že to klování do vzduchu občas některý ouška zaslechnou a najdou si v tom něco pro sebe já bych chtěl být kalendář trhací po dnech každý den bych měl pro někoho obrázek, básničku, pohlazení, aby to v tom vzduchu zavonělo úsměvem a pátky bych Ti rezervoval ;) měl bych volnej bílej list na který bys něco nakreslila a pak by si to dycky někdo utrhl a měl z toho radost :) být naživu stojí to i za tu melancholii při svíčkách vždyť i ta se dá proměnit v úsměv jsem Ti vděčný protože pomáháš darovat dýchání smysl

ale nene...všichni se mi vyhýbaj pohledem (až na netopýry:) občas mám šílenou chuť dělat velký věci, abych pomáhala rozlepit oči, ale pak si řeknu, že je to marný... jejkote, dyť i z tadytoho vyhřeznutí tvejch myšlenek by se dalo brát jako báseň, ta jaký copak (nepotřebuje nějaký meta-fóry, tak je aspoň srozumitelnější všem), už jenom proto, že si to jdu vytisknout:) ty dostáváš mě, ale já to ne přiznat. a jakej obrázek by byl na dnešek? (snad , že jsou trhací a hezky voní? nebo , aby člověk nachvilku zpomalil, nebo snad , protože poznali lásku?) (pardon, když mě strašně baví dávat obrázky:))

dostala jsi mě potřetí :) teď už přesně vím, proč by podle toho našeho kalendáře měl být pátek prvním dnem v týdnu ;) ty srdíčkovaný želvy jsou rozkošný! to by se všichni těšili na pátky eště víc než teď! ty obrázky jsou tak strašně nádherný všecky...já bych to ňák zkombinoval, hmm? ;) - tulipány bych vrátil do tý plamínkově oranžový země na druhým obrázku, a takovej ten, co je srdíčko, ten bych dal co nejblíž ke slunci - těm umazleným koťatům bych ustlal pelíšek na krunýři tý větší osrdíčkovaný želvy a lidi by si ten obrázek nechali dycky na celej týden páč by v něm bylo úplně všechno co je na životě krásný! netopýři vidí ušima a daleko citlivějc než většina lidí vidí beru Tě do svýho světa zvířátek na kterejch mi nejvíc záleží protože vidí strašně citlivě su děsně uřvaný cosik cryin'creep měkoun obecný

nebo spíš nejsem nic jenom ty zvířátka mi dávaj ten smysl dýchat

ale no... jsi strom. a to je nejvíc (cosik je pro mě stejně záhadný slovo) trojka je magický číslo...prej.. tak už toho dostávání nechám. já stejně radši dávám, než dostávám..:) na tom obrázku zkusim zapracovat. ten bude tak optimistickej, až mi z něj bude blbě:) ale bude dávat krásno, snad... já jsem sama takový zvířátko... naivní a hloupý ... nebo spíš takovej člověko-lidskej hybrid věčně mimo realitu(z člověka mám všechny zlý vlastnosti, který ovšem zvířata nemaj...) něco jako tohle: jenom svět samotnej dává smysl jenom svět samotnej ho ztrácí ...na dobrou noc (už jdu spát- s otevřenejma očima... jsem totiž ryby, astrologicky)

to sluníčko je zvláštní jakoby chtělo někam vyrazit dolů k nám blíž ;) teďka někdy taky přijdou na řadu berani :) já su zas astrologicky střelenej a ryby jsou úžasný tvorové ten bdělý spánek budu ševelit listím nad řekou až mně zas teda narostou ;) a budu Ti mávat a kořínkama vyberu z rákosí ty nejlepší stébla pro Tvoji snídani co že jsi za rybku? ;) dobrou noc tedy a zítra bude pátek!

tak tohle snad nejde líp napsat! ...aby člověk nezapomněl... ***

díky ashi...od tebe si to fakt vážim.. o zapomínání bych už radši mluvila až po šedesátce:) (aby člověk opravdu nezapomněl... ale v tvym případě mám pro rezervu vytisklou jednu tvou báseň ha..:))

děkuju já mám osobní podezření sebe na obouosobnost jednotělní, ale to jsem nepatří...

*dobře! to je přesně ono, mají se lidi mnohem hůř než my tady a nějak mám podezření na dvoumozkovitost jednohlavní:(

Ne Nigerie, ale Niger. Asi to tak bude, s tim narozenim, ale mě to je líto... i když se neumim odhodlat k nějaký pomoci.. já myslim, že jsme na tom líp asi my.. i když by mi nevadilo bejt křovákem, nic neznat a nepotřebovat.. i když co já vim, jaký křováci vlastně jsou.. možná, že už jdou taky po penězích.. (jako já). 'o tom by se dalo polemizovat' každodržkopádně díky za kritiku&zamyšlení..

jo, ty máš vlastně potíže s tím pomáháním... všichni potřebují nějakou pomoc a jediný, kdo jim může skutečně pomoct, jsou oni sami pak tu je pomoc hladovějícím, nemocným a těm jaksi pomoci můžeme jen pokud na to máme prostředky či odhodlání pustit se do humanitárních akcí je to komplikovanější asi:))

nigerských? Jako Nigerie? To červený já všechno mám a jsem. Holt se někdo narodí na špatnym místě a ty z dobrýho místa na něj ani nepomyslí. Je to sice upozorňující dílo, sympatický, ale já stále nevim, kdo je na tom líp. Jestli my s hotdogem a nebo oni s hlínou... Tip

pointu to má moc hezkou, ale mě moc nesedí zpracování... a je to všechno absurdní, ale je to tak. už nad tím tak moc nepřemýšlím, i když jsem taky měla takový období. měj se fajn

juchuchů. a je to tady. a já nepíšu kritiku a dlouhou kritiku, ať se ten poměr zlepší :) manšestrový klaho ty sou náhodou fajn :)) ne ne, ono je to fakt děsný, protože někdo si to třeba ani neuvědomí, ty třeba jo, a já někdy taky, jenže v podstatě ty manšestráky stejně chci a sem stejně frustrovaná tim, že nemám chápavýho partnera. a přitom vim, že miliony na kost vychrtlejch lidí umíraj na aids někde v africe a nebo maj hlad a... a je mi to líto. je mi líto těch lidí, al ehlavně je mi líto, že jsem takovej tupej sobec :( POSTAVÍME ŠKOLA DĚTEM V ETIOPII, JO? :)) a k dílu... dnes mi přijde ještě lepší než minule, sedne mi do nálady a prost ěta POINTA je ... juch :) má to moc pěknou a dobře zachycenou myšlenku a mně s eto prostě líbí, nerozdíl od kritik, který dneska píšu, ale to je fuk... *

Heleťce mladádámo, sopci sme všicky! Jseš skoro tak sebekritická jako já, a to se mi vůbec, ale vůbec nelíbí! Ještě mě nakonec předčíš a vezmeš mi tak moje jediný privilegium! Kristovanohopanebožepanenkomáriananebesíchcobudemedělat? Manšestrový kalhoty do roboty byla nenápadná narážka na Saroyana, protože jsme si o tý povídce ten den povídali s Petrem a já jí mám moc ráda a kdyby se Williamovi nestal ten incident s manšestrovými kalhotami, nestal by se z něj možná takový filosof. A já chci stejně manšestrovou sukni! :O) (<= vidíš můj rozpláclej nos?? :O)) S tou školou se mi to vážně moc zamlouvá, vezmem si spoustu cihel a betón a jedny dveře a deset oken a tucet vajec a kopu lavic a habaděj židlí a dělání dělání všechny smutky zahání.. Jenom nevim, kdo by pak ty děti učil!! a děkuju moc, jsem ráda že někdo přemejšlí podobně jako já, i když bych možná neměla.

no, ano, přemýšlet jakýmkoli způsobem není vůbec dobrá věc :) dnes jsem byla grilovat :)

já taky ... a často ... ale tady se mi nějak ten poměr nezdál, no ... :-)

guy: ale já to taky dělávám, že si něco přečtu a neokritizuju... beat: Díky moc, vážně. /a já stejně nekouřim:))

Jde o to, co si kdo představuje pod pojmem úúžasnýý ... možná, že někomu přijde úžasný něco, čemu nerozuměl ani autor, když to psal mírně sjetej, ale tak, že ještě rozeznal písmenka ... ale nechci to nějak rozvíjet, abych nevypadal jako kor moc velkej ignorant na poezii ... :-) ale tady tomu může rozumět každej, kdo umí česky a moc by ho neubylo, kdyby dvě tři slova k tomu klepl ... jakože jo nebo tak ... ale možná jako že mlčení je souhlas, no ... :-)

otrávenej jsem například z toho, že si to tu přečetlo do týhle chvíle 37 lidí a jenom tři z nich k tomu něco řekli, ačkoliv by podle mě k tomu měl říct něco nejmíň každej druhej ... anebo aspoň každej třetí ... :-)

Prosimtě... teda já nezapírám, že mi to lichotí:o)), ale myslim si, že to zas tak úúžasnýý neni... tohle neni důvod pro to, abys byl otrávenej, to bych na tom nesla podíl viny..

už jsem to četl před víkendem a nestihl jsem se vyjádřit ... myslel jsem, že to bude za tu dobu mít víc ohlasů - dyť je to dobrý ... kurňa, lidi jsou asi nějaký hodně votrávený nebo co ... asi jo, soudím podle sebe ... :-)

Wu: technická poznámka, stačí kliknout na tlačítko "dát jako tip" v záhlaví díla. Jde to, jen je to méně pohodlné.

guy:)) no děkuju, vážně:) A z čeho jseš ty votrávenej? (-otrávený jsou totiž skoro všichni- každej si příčinu mít špatnou náladu najde... -ale neplatí u všech, tim jsem se tě samozřejmě nechtěla nijak dotknout). Noe1: to jsem ani já nevěděla..:)

Děkuju strašně moc, tohle mě napadlo když jsem ležela kolem druhý ráno v posteli a nemohla usnout, myslim, že v poslední době to pociťuje víc lidí, ale ono se to tak trochu stává (bohužel) módní záležitostí a tak to ty lidi neberou moc vážně.. ale nevim, tak to vidim já... děkuju. A ohledně těch tipů- to jsem nevěděla, ale nevim, jestli to změnim, mě to stačí slovně..:o)

Myslel jsem tím, že tu dokonalou pointu tak trošku prozradí předem.

Jo, to máš asi pravdu, ale já, když jsem to dopsala, jsem hrozně dlouhou dobu bloumala nad tím, jak tu věc mám pojmenovat.. a pak jsem si sedla za počítač a napsala tohle- první věc, co mě k tomu napadla.. bohužel ho ale nezměním a to ze 2 důvodů- jsem příliš líná na to, abych ho změnila, ale hlavně nevim na co...Takže tenhle název je mu asi souzen na věky:o) a děkuju

Ježííííííš, to je dobře vypointovaný. Velikej *t Škoda jen že název je návodnej. Ale já si to vlastně uvědomil až po dočtení.

Děkuju moc :o)) Jen otázečku- co to je 'návodnej??'