Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePropadání k ránu
05. 10. 2000
7
0
5411
Autor
hermit
Nemohu a přece z té lásky jaksi musím
- o nevyslovené pravdě je totiž radno mlčet
Potom zůstane celá
Jen něco ve mně ještě zpívá
Že tobě bych ty schody lámat měl
Nemohu a přece z té lásky jaksi musím
- o nevyslovené pravdě je totiž radno mlčet
Potom zůstane celá
Jen něco ve mně ještě zpívá
Že tobě bych ty schody lámat měl
krásná, a tak málo tipovaná. lidi jsou hloupý :-)))
žel, je to příliš romantické a příliš nepůvodní, i když jsem tomu tenkrát hodně věřil
lidi to právěže asi poznají :-)
věřit lidem! :-))
ale dík
:-)
juuu, no tak vidíš, tohle bych do Tebe neřekla... Ty schody mi nesedí, asi přesně nevím, co znamená "lámat schody" a nějak se mi pod tím nevybaví žádný obraz ;o(
A jestli je tohle MALINKÉ vyznání? Myslím, že je hoooodně velké! :o)*
"- o nevyslovené pravdě je totiž radno mlčet
Potom zůstane celá "
hmmmmm.... :)))
nemohu a přece musím...***** ...lámat ty schody....z lásky ☼
pokud má něco zůstat celé je to vždy nevyslovitelné...
Víme to a přeci mluvíme...přeci se snažíme vyjádřit... jsem blázni! krásní blázni:o)! na ticho bude čas až budem mrtví:o)))