Vidíš, jak je vše relativní. Možná, až se za pár let někde náhodou potkáte, "neuvidíš" ani Ty ji, ani ona Tebe. Prostě se minete. Ale zůstane ve vás vzpomínka na setkání, které popisuješ. U Tebe reálnější a intenzivnější, u ní asi někde v dušičce...ale bude tam. Byl vedle ní citlivý člověk v těžké chvíli, to je dar na celý život.
:-)) děkuji za milá písmenka
Ono, tohle je už stejně starý příběh...holčinka už je pryč..má novou rodinu a já ji už zřejmě nikdy neuvidím
Je to měsíc, co jsem napsal "nevím". Za tu dobu jsem toho hodně prožil, ale odpověď jsem nenašel. Snad příště.
Dobře, žes to napsala. ... Nemůže? To opravdu nevím... Díky.
tip
Uff ...co rict jineho abych neopakoval...bude potrebovat hodne lasky... jako kazde ditko...
Moc pěkný! Kdysi za mnou chodila jedna slepá paní s nemocným srdcem. Jednou jsem jí na přivítanou řekl: "Dlouho jsme se neviděli". Já vůl! Vzala to s humorem. "Já jsem vás neviděla nikdy, doktore..." Moc jsem se pak snažil vypustit ze svého slovníku výrazy jako "uvidíme jak to dopadne" nebo "na viděnou". Myslím, že by se stejně nezlobila. Nechtěla aby jí někdo litoval... A ani slepota jí nepřipravila o dobrou náladu, kterou kolem sebe šířila.
TIP
nemusíš dítěti nic vysvětlovat,dítě je malý anděl a pozná kdy je ráno a pokud budeš jen Ty sama chtít tak i ta holčička pozná barvy a ucítí je jen dotekem tohle je za velký típek i za tu cestu co tě čeká
KayTee> Neboj - jsme se slušně domluvili stranou, abysme Ti tady nedělali nepořádek :-)
Jé..nehádejte se mi tady...každý má svůj názor
kdepak, to mi bysme nee a nee nehádali
Petře Pane, jsou věci, které se mají číst a vážit srdcem. Tohle je jedna z nich. Má velkou váhu pro svou lásku.
Jako dílo to může být horší a plné patosu, ale jsou chvíle, kdy se na to nehledí. Je o to něčím životě. A sakra těžkém. Jen jsme se měli zamyslet a něco si uvědomit.
Vím, že jsi chtěl napsat kritiku a autorka k tomu sama vybízí, ale prostě někdy se to nedělá. Pak bych si já vidoucí připadala slepá.
angel1> Ani nevím, jestli chci ještě pořád říct to, co jsem chtěl říct prve. Bejt opravdu upřímne a... Přesně jsem věděl že se tady najde někdo, kdo se bude rozčilovat.
Nevím, jak jseš na tom Ty s poznáváním lidí a životních situací - ale - věř mi, že jsou i stejně více i méně hořčí okamžiky než držet v náruči nevidomé dítko - jsou na světě sakra horší věci. Jsou horší věci třeba i v bytovce o dvě ulice dál a Ty tady fňukáš nad hodně umělym textem někde na písmákovi - nepřipadáš si hloupě? Vážit srdcem - vím, co myslíš, ale - snaž se chápat, co Ti chci říct *
Připomnělo mi to jednu historku, kterou jsem kdysi slyšel, údajně pravdivou. Otec cholerik prý usekl malému synkovi "všetečné" ruce sekerou. Po nějaké době se kluk zeptal: "Tatínku, a kdy mi narostou nové ručičky?" Otec se oběsil.
A proč mu je useknul? Se šťoural v nose, co?
...mně rodiče naštěstí vyhrožovali jen pepřem na prsty...
Občas realita překoná i mou hranici představivosti...
Detaily jsem neslyšel, nevím. Zřejmě sahal, kam neměl.
Aerotik: kdyby se neoběsil on, oběsila bych ho sama!
Co chceš na tohle slyšet?
Jako dílko to stojí za starou belu - je to patos a patos - strašně uměle podaný - fujky - nelíbí.
Pokud Ti jde o obsah - ano - tak to je a tak to bylo a tak to bude. Člověk si uvědomí, jak je vlastně šťastnej, že je a zároveň že je to k ničemu, pro ty, kteří to nemají - je to těžký - ale - tohle dílko tomu neodpovídá
Ztráta zraku považuji asi za to nejhorší, co může člověka potkat....Žádný smysl nemůže vynahradit krásy barev a světla... Dokázat se s tím smířit, to je asi to nejtěžší... Najít sílu a vůli začínat znovu a úplně jinak...
Může právě tato holčička pochopit, že její slunce bude navždy bílá hůl?
Nemůže.
Moc krásně a citlivě napsané. I já Ti děkuji za lásku, kterou rozdáváš ...
a veliký TIP i pro Tebe
Děkuji vám moc všem, jsem ráda, že jste to četli.
děkuju, ráda jsem četla ...
nádherné zamyšlení...
dojalo..a to hodně...
obrovský t*
m.
díky moc ...
...i k tomu jí musí někdo ukázat cestu...
viz. Mohoney.
Kdybych oslepl, nechtěl bych být litován.
Ze ztráty zraku jsem měl vždycky hrůzu. Naštěstí na jedno oko vidím (na druhé jen trošičku).
Přicházím do styku se zrakově postiženými, jeden z mých nejlepších studentů je zcela slepý a přesto pro mne dokáže vést cvičení.
Kay, díky za Tvé krásné srdce plné lásky k těm děckám.
nejde o to pochopit, jde o to přijmout; je i na Tobě, jestli to bude to dítě vnímat jako neřešitelnou katastrofu, anebo jestli se s tím smíří a naučí se s tím žít.. největší katastrofou pro postiženého je, když ho okolí nedokáže brát jako normálního člověka, když ho jen neustále někdo lituje..
www.sons.cz - Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých; je tam spousta zajímavých informací a
www.ranapece.cz - Společnost pro ranou péči; při zrakovém postižení je nutný speciální přístup k dítěti, aby mohlo rozvíjet své schopnosti..
www.okamzik.cz - Sdružení na podporu nejen nevidomých
brožura
Za zeptání nic nedáte aneb jak vidím svět, když nevidím Pavly Francové
Katy...bolí tvé otázky i tvá odpověď...