Teď když uvidím ztracenou rukavičku, tak už si vždycky vzpomenu na tu Tvou...
Tahle rukavička byla pro holčičku, která se narodila mrtvá, předčasně...
Díky, žes tu byla
Opravdu máš tu rukavičku? Víš, že já mám taky rukavičky, na maličké ručičky, které dneska už jsou veliké, takže by se jim do těch rukaviček vešly tak dva prstíčky a to ještě ne celé. A už to je taky přes dvacet let... takže ne všechny rukavičky jsou smutné. Jednou třeba budu mít zase nějaké malé ručičky a budu jim povídat, že právě tyhle rukavičky, co jim oblékám, nosil jejich tatínek... :-)
jedno dílo máš lepší než druhý:-)
Sainte_Berenique: Říkáš to moc hezky... děkuji...
Krása bez dechu a každé slůvko dokonalé, zase přerostl jsi a volně splynul s vesmírem! T :o)
vezmu ti hlavu do dlaní
a zakloním ji k nebi
podívej kdo se dívá
na jedné ručce
rukavička chybí
a když ti od sluníčka
oči nezaslzí
ona se neusmívá
neplakat do bolesti vrací
neříkej není živá
při každé vzpomínce
otevři oči dešti
uvidíš že se s láskou
k tobě dívá....
synáčku....pohladila bych do bolavých míst, kdybych to dokázala....
****
synácku, tohle je krásné...bylo mi moc smutno, kdyz jsem cetla o té rukavicce, asi jsi neco moc bolestného zazil......místo pohlazení tvé dusicky dávám alespon TIP, ale to nestací.....kéz by zahnal tu bolest, kterou cítís ...
...ach...tak smutné... *T
Petře, to je tak krásné a smutné. Úplně jsem ten příběh prožívala, napsal jsi to tak sugestivně... Každá věta ke mně promlouvá a do pláče mi je, když čtu ... a taky rukavičku, do níž už třiadvacet let mi chybí ručička....
Nevím jak a čím potěšit toho člověka, kterého potkalo tolik bolesti, že už nemůže ani plakat, je zbaven zemské tíže... Posílám mu alesoň sluníčko..
a Tobě veliký TIP
....
sytý syn syrový sychravý
asi tak
je to tak krásné. a smutné.. člověku zamrazí u srdce za každým slovek.. tolik citu v jednom člověku.. jakpak to asi může unést???
tichoulince.. tipnu..
vesuvanka: Milá Janinko, nejedná se o konkrétního člověka... ale o konkrétní svět... ze kterého se mnoha dírkami ztrácí láska... a společnost na to reaguje zcela typicky… a po svém: snižováním věkové hranice odpovědnosti dětí... Myslím si, že správnější by bylo hledat ty dírky...
Jen jediná věc je tam autentická: takovou rukavičku skutečně doma mám... už třiadvacet let… Díky za milá slova… i za Tip…
Perchta: Inu... jaký je svět... takový je i synáček... Díky, žes tu byla... i za Tip děkuji...
Eilil: Děkuji, Lilie... stejně tiše...děkuji...
Zdenda: Díky, žes tu byl... a vůbec se ti nedivím... vždyť kapičky vyschlé rosy může milovat leda tak blázen...
Jestli jsem poslal Avi dvakrát... tak se moc omlouvám... mám totiž dojem, že jsem ho neposlal vůbec...
aha, jo
zvlášť to snižování se mi taky nelíbí
ale láska je, je totiž magnetická, ta neuteče
Perchta: Máš pravdu láska je... mluvím tedy o srdcích... v nichž není... nebo z nichž uniká... a je-li magnetická... tím hůř pro ni... stačí přece jeden magnet obrátit... a je dokonce odpuzována...
Pozor na ten zbytečný patos, vím, že ho umíš geniálně začlenit do formy, synáčku - tady Ti někde ždibíček uniká a vyznívá trochu prázdně ...
Nicméně pořád napsáno velmi působivě *
Již mnohá srdce zkameněla... jiná rozpadla se v prach
okolo postele mi dali mříže... aby mě neopustil strach
*
Písmák