Výlet do Břevnova

     Tak jsme se sešli u brány kláštera v Břevnově Jitka, Blanka, Růženka, Vesuvanka., Jana R., Petr, já  a pak ještě další tři lidičky, které jsme neznal.

    Nejprve jsme se po vzájemné dohodě vydali přímo do kláštera. Byl zrovna otevřený, a tak jsme s radostí vkročili do této chlouby českého baroka. Ještě více nás potěšilo, že zde zrovna moc šikovný průvodce mluvil o jeho historii. Tak nás ten jeho výklad zaujal, že jsme naslouchali se zatajeným dechem. Já se snažil přitom ještě fotit a na poznámku vedoucí naší výpravy Jitky: “Tady se nesmí, Milane, fotit,“ jsem pravil: „ Takhle je to aspoň větší dobrodružství, Jitko.“ Jen se usmála. Tak jsme se tedy zásluhou toho průvodce dozvěděli plno zajímavých věcí. Například, že klášter byl založen roku 993 Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Dnešní barokní podoba kláštera vznikla v letech 1708- 1745, a to zásluhou Kryštofa Dienzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Klášter patří k ukázkám českého vrcholného barokního stavitelství.

    Obrazy v klášteře namaloval mistr Petr Brandl. Dozvěděli jsme se, že jeho dílo mělo velice kolísavou úroveň. Což nám průvodce demonstroval  na dvou obrazech visících naproti sobě. Na jednom mistrovském díle je sv.Vojtěch a na druhém „odbytém“ díle pak ukřižovaný Kristus s Pannou Marií. Průvodce nám tvrdil, že namalovaná Panna Marie je v jakémsi divném záklonu a ve tváři má prý velice málo inteligentní výraz. Mistr se prý totiž velice rád dobře moc napil a druhý den jej pak ruka se štětcem moc neposlouchala. Sám se později v dopise omluvil „vedení“ kláštera, za toto nepovedené dílo. Mistr Brandl nakonec zemřel přímo v hospodě u poháru piva!!!

    Ale dále k historii kláštera. Překrásné fresky na klenbách stropu vymaloval Jan Jakub Steinfels a kostelní varhany pak postavil r. 1725 Tobiáš Meisner. Sochy benediktinských světců jsou od Matouše Václava Jäckela.

  Na konci prohlídky nás pak nenápadně průvodce upozornil, že jeho skupina se poněkud více rozrostla, a že tato prohlídka je placená, a sice je nutné zaplatit 30,-Kč. Po rozmluvě s naší vedoucí Jitkou však nakonec nedostal nic!!! Prostě Jitka je šikovná.

        Před klášterem se pak s námi rozloučila Vesuvanka a Jana R. a my ostatní dále pokračovali do klášterní zahrady s letohrádkem Vojteška. Také jsme se prošli nádherně podzimní kaštanovou alejí, kde jsem výletníky zvěčnil na fotografiích s typicky podzimní náladou.

     Po osvěžující procházce zahradou jsme se vydali na blízký hřbitov.Jeho návštěva spadala do rámce našeho dušičkového výletu. Naše zastávka na hřbitově byla poměrně krátká. Přeci jen počasí se znatelně zhoršilo, a tak naše výletní skupina na můj návrh se urychleně přesunula do blízké restaurace. šli jsme tam kolem plochodrážního stadionu Markéta. Jen tak mimoděk jsem prohodil, že jsem tu jednu dobu závodil za místní plochodrážní klub spolu s panem Tomíčkem. Bylo mi to uvěřeno. Což jsem nečekal, tak jsem s radostí ihned pohotově dodal pár svých „závodních“ zkušeností. A na otázku, jak dlouho jsem závodil, zněla má odpověď: „Než mi došel benzín.“ Poté mě některá děvčata „napadla“, že si z nich dělám legraci. Přitom já su tak hodný a plachý.

    Hospoda v Břevnově  byla, jak jsme se shodli, pěkně vymalovaná i fotografie visely na stěnách. Kolem nich se strhla diskuse. Blanka totiž tvrdila, že všechny fotografie jsou špatně zaostřené. Růženka zas říkala, že to tak nevidí. Já byl radši neutrální a  řekl jsem že to vidím  tak půl na půl. Pak jsme si tedy každý něco malého objednal. Jitka spíše velkého, a sice mexickou tortillu.

     Při konzumaci té velké placky se však moc příjemně netvářila. Říkala, že je nějaká příliš kořeněná. Pak nás upozornila na dírku ve stěně. Tvrdila, že tam bude asi WC, i když si není úplně jistá, protože se tam bojí podívat, jestli je tomu tak doopravdy. Tak mě přesvědčila, že už jsem za stěnou slyšel splachovadlo a cítil nepříjemný zápach, což potvrdila jak Blanka, tak Jitka. Růženka tvrdila, že ona má rýmu a že nic necítí, Petr nás neposlouchal.

   Za chvíli přišla ke stolu číšnice a Blanka jí upozornila, že WC za tou stěnou je věc nepříjemná. Číšnice nás však vyvedla ne z hospody, ale z omylu slovy: „Za tou stěnou rozhodně není WC, ale je tam kuchyně a ten hluk pak způsobuje klimatizace v ní.“ Tak takový omyl se může stát.

    Po chvilce strávené v restauraci se nás pět zbylých statečných vydalo na zastávku tramvaje. Tedˇ už totiž poměrně intenzivně pršelo. Jitka s ochotou jí přímo vrozenou popadla Blanku s vozíkem a rychle jsme se vydali k zastávce. Tak jsme tedy dorazili na zastávku mé a Růženky (tady si nejsem úplně jistý) oblíbené 18. Za jízdy Jitka nabídla Blance odvoz do Boleslavi. Je to jo holt naše hodná dušička!!!

    Na Národní jsme se rozešli a náš výlet rozpustili. Vystoupili Jitka, Blanka a Petr a já s Růženkou pokračoval na Pražského povstání.

    Tak tedy skončil náš velice zajímavý a někdy až dobrodružný dušičkový výlet s Communiem. Podobným dalším výletům zdar, zdar, zdar a nashledanou 20. listopadu při výletu do Boleslavi!!!