Bárka

pupin: jsem ráda, že líbilo :_))

bárka sama o sobě je nádherný slovo - báseň neméně TTT

hm...práve že u mňa je doma všade už od útleho detstva...ja som bola vždy sangvinik...ale teraz om už domiešaná a veľmi výrazný melancholik...takže občas je to cítiť...

Usmáty_autor: doma je tam, kde se cítíš dobře, takže je na tobě, kde si uděláš doma. není to tak jednoduché, můj syn je introvert, vím, o čem mluvíš, znám to. Já se dobře adaptuji všude, jedna z mála mých výhod, co jsem dostala do života, taky si rozumím s lidmi všech věkových kategorií, jen s těmi ne, co jsou evidentně zlí, i nad těmi se však zamýšlím, proč to tak je, jak tomu nazírání negativnímu na svět přišli, jsou to vesměs lidé nešťastní, tak se svým způsobem mstí, většinou svoji zlobu napřáhnout nesprávným směrem, měli by tu zlobu přetransformovat k něčemu pozitivnímu, i to lze, mám to vyzkoušené. Měj se fajn, buď doma všude, tam, kde to jen trochu lze.Musíš na tom trochu zapracovat, mně to trvalo dost dlouho :_))

ja mám tie obdobie, keď sa tak cítim všade...ale príde obdobie, keď vidím, že doma to nie je doma, že na intráku (koleji) to nie je doma, že v Bratislave to nie je doma...kde je doma?

Usmáty_autor: to přejde, s věkem :-)), budeš se cítit všude doma :-))-to bych ti přála

ja viem, ale občas sa cítim stratená...všade:´(

Usmáty_autor: domov máš sama uvnitř sebe, tam se můžeš kdykoliv schovat, ztišit se a naslouchat tomu, co vlastně chceš, co je pro tebe dobré :-))

aj ja chcem domov, ale teraz neviem, kde domov mám...kde? odpovieš mi ty?

Souhlasím s „Noem jedničkou“... Ta básnička je dokonale krásná právě tím koncem... nevidím to vůbec jako polopatistický výklad něčeho, co vyplývá již z předešlého... právě naopak! Je to dramatický zlom... je to zhroucení... které to pocitově vrhá někam úplně jinam... do dětství... Často se stane, že dvacetiletý "chlap" jako hora se rozpláče jako malé dítě... když dojde (skutečně) na lámání chleba... protože uvnitř (v podpalubí) tím dítětem ještě stále totiž je... Jsou to velmi dramatické okamžiky... přicházející z čistého nebe... a pro mnoho lidí dost překvapivé... Přesně o tom ta básnička (dle mého soudu) je... T****

synáček: Lépe bych to, co jsem napsala, neobhájila. Je to přesně tak, jak jsi uvedl. Za pochopení děkuji, i za T.

heh zajímavá diskuska pod dejmetomu "jednodušší" básní:-)

Někdy jsou debaty mnohem zajímavější, než dílko samotné, už jsem si toho taky všimla. Dík za navštívení

Inu nemyslel jsem to nijak pejorativně:) Básnička je poměrně jednoduchá a strohá... i já sám mám takovou nějakou. u tohodle téma není kam moc kormidlovat a člověk spadne do opakování již použitých myšlenek, i proto tě pišta vyzýval k rozvedení toho nápadu co je super a neobvyklý...asi .))

Nedorozumění,JiKo, co mi Pišta napsa, toho si cením a beru víc než jen na vědomí. Ale vážně, mne některé debaty pod dílky baví, nic jiného jsem tím vyjádřit nechtěla - věř mi.

Nedorozumění,JiKo, co mi Pišta napsa, toho si cením a beru víc než jen na vědomí. Ale vážně, mne některé debaty pod dílky baví, nic jiného jsem říct nechtěla. Nejsem netýkavka, jedna z mých nemmoha snaddobrých vlastností.

Krásná báseň, velice obrazná, moc mě oslovila, je mi to tak blízké, čas od času podobně teskní i moje duše... Tak si jen můžeme přát, aby t bárka doplula, tam kam má... TIP

Bože! Větřík boky osahávající, a zůstane tak nevyužit!!! Zasloužíš zastřelit za nevyužití výborného nápadu....:(

vesuvanka: děkuji za tvé souznění, Tip potěšil Pišta Hufnágl: Zásah!!!!!!!!!!! Já to cítím tak, že když jsem ten nápad nerozvinula, o to více prostoru jsem dala fantazii čtenáře, co ty na to?

Fantazii čtenáře ubíjíš čepicí, resp. posledními třemi řádky, které jsou skutečně hrozné. To já na to. :)

Pišta Hufnágl: Je teda fakt, že ty poslední verše cítími i já jako nejslabší z celého dílka. Ale co naplat, jsou to moje děti a jako správná matka nemohu své děti vidět jako hrozné, to po mně nechtěj. Díky za kritiku, je to dobré, když je o něčem, ne jen-dobrá s T, líbí * a pod. I když i těch si cením, svědčí o tom, že mne někdo čte a to potěší. Já ale taky nezvládám zatím hlubší kritiky , snad časem, chystám se na to. Tvé věci se mi moc líbí, nemám k nim co dodat. Měj se dobře a zase mne někdy navštiv.

:)))

Pišta: ty poslední řádky skutečně nejsou hrozné. To se ti jen jeví. Pro mne naopak dávají celému dílku smysl, co by bylo bez nich? Najivňoučký popis loďky. *t

já se přidávám na stranu hanopisců tří posledních řádků... jsou tam fakt krutě hloupý - zbytečný... ale osahávání boků je zase libový!!! Doporučoval bych nepsat naráz, ale čekat na dvě tři myšlenky a ty teprve dát dohromady...

Noe: Uvozeno tím "jsem osamělá" to dává myslím dostatečný prostor pro interpretaci toho "popisu loďky", jak tomu říkáš. Je to skoro impresionismus, tenhle "popis". Konec je dle mého polopatistický, čili hloupatý.

Pišta: úvod dává prostor pro interpretaci ... ale nezužuje dostatečně. Jednoznačnost na konci mne vůbec neruší, hloupočká mi nepřipadá. Pohled proti pohledu ;-) Reagoval jsem na tvoji "objektivitu" subjektivní interpretace. :-)))))

*

nicknick: Děkuji za kritiku, já ale čekala ne na dvě či tři myšlenky, ale hlavou se mi jich procválao víc než dvacet a nic moc, nevystihovala ani jedna z nich to, co chtěl básník říci, takže jsem tam dala asi třetí myšlenku v pořadí . V žádném případě jsem to neodflákla, jak mi snad naznačuješ mezi řádky. Asi se moje myšlení ubírá jinýma cestičkama, než to tvoje, což je príma, že jsme každej tak jinej a to je pro mne dobrodrůžo a zajímavý, to beru. Nějdy mne zase navštiv, já se možná polepším. Nezanevři na moje dílka, nejsou všechna ze stejného soudku, třeba se najde i něco pro tebe. Pišta Hufnágl: musím se trochu bránit, tak tedy: protože nejsi s největší pravděpobností žena, nemohu po tobě chtít, abys pochopil co jsem tím koncem říct. Nebydlíš v mé hlavě, což kvituji s povděkem. Moc by mne zajímalo, kdybys mi napsal, co si myslíš, že jsem tím koncem chtěla říct. Udělej si na mě prosím čas, jo? Záleží mi na tvém úsudku. Můžeš třeba zprávu, jo? Noe1: díky za obranu a pochopení, četla jsem už něco od tebe, podobná krevní skupina, takže chápu, že mne chápeš.

Markel: neboj:)

Nebojím, jsem fikaná

smutná Markel.... do vlásku květinu na oči políbení mateřsky přivinu a smutek už tu není...:-)) tip

Craerassy: díky za návštěvu, tip a náruč tvou, mateřsky otevřenou. Smutek odletěl, záviděl mi tu květinku ve vlasech

smutky přebolí, Markel...usměj se a zaženeš každičký z nich....ráda jsem tu byla..:-)

Noe: Ty aby sis nerejpnul... :))

Dobrá, Markelo (markeli?). "V podpalubí / duše pláče..../.....chce domů". Interpretuji-li první verše (velmi zkráceně) ve smyslu udivenosti básnířky nad tím, co všechno jí vnější svět připravuje za "bouře", postupným rozkrýváním textu můžu se k faktu, že jí daný stav zas až tak příjemný není, dostat sám. Představa touhy po návratu do (hypotetického) bezpečí mi z prvních pěti řádků vyplývá jaksi samozřejmě. A logicky mě pak rozladí, když je mi totéž, co jsem si vydedukoval, naservírováno ještě jednou, a daleko zjevněji. Tolik můj názor. Druhá možnost je, že jsem totálně mimo... :))

Pišta: nejsi až tak úplně mimo mísu. Možná se na věc budeš dívat trochu jinak, když ti ozřejmím, co mně k napsání té básně inspirovalo: Byla jsem na podzim v Brně, pak v noci s přáteli cesta domů, na rohu restaurace stála mladičká snadprostitutka, kouřila, tvářila se vyzývavě a zároveň byla tak nějak znechucená, smutná.....

No, ale vždyť to je totéž. Jestli jde o stylizaci, nebo autobiografii, to je podružné.

Pišta: Nechám si to projít hlavou. Díky

Markel: Abys nedopadla jako Kurt Cobain... :)))

Dobrou noc a zítra , až uvařím polívku a to další...nashledanou. Toho Kurta neznám, proč bych měla, on na mě taky kašle. Ještě pět minutek budu na drátě, musím něco opravit, však víš.