RODERICK SLAVÍK - KRAJINA SRDCE...

Autorem tohoto příspěvku, který byl uveřejněn v měsíčníku \"Lovosický dnešek\" č. 12 je Roderick Slavík - poutník Českého středohoří, který tuto krajinu popularizuje. Nejen fotografiemi, ale i slovy, která mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla je zařadit. Posuďte sami....

RODERICK SLAVÍK - KRAJINA SRDCE...

Její odraz se vždycky objeví náhle a nečekaně, ať přijíždíme z jihu, od Prahy, nebo z jihozápadu od Loun či severozápadu od Krušných hor. Člověku vždycky zatrne obdivem a dojetím - krajina tak dramatická i snivá současně, nikdy se toho pohledu nelze nasytit. Stále se musíme vracet do tohoto kraje, který je věčnou, bohatou inspirací umělců.

Středohoří - top jsou houfy osamocených kopců, samé individuality. Jen v centrální části se nahromadily tolik, že vytvořily kompaktní masiv. Ten je ale proražen a rozdělen řekou, Labem, v České bráně, jejíž latinský název - Porta Bohemica - nám vůbec nezní cize. Tento pás bábovek, kuželů a kopek nemá žádné omračující rozměry - je široký asi dvacet kilometrů, dlouhý sedmdesát pět a výšky jednotlivých kopců se pohybují v průměru okolo pěti set metrů. Přesto je nám milejší než Himaláje...

Krása středohorské krajiny nespočívá v nějaké monumentalitě, ale v líbezné hravosti a originalitě v českých zemích naprosto nevídané. Téměř každý z kopců má kolem sebe dostatek prostoru, aby mohl ukázat štíhlé úbočí, tam oblý vrchol, někde lesní porost či ovocný sad na úbočí, stepní stráně nebo černé skály pod temenem.

Téměř každý, jako tajuplný Bořeň, královna středohoří Milešovka, mohutný masiv Hradišťan, nebo památný Radobýl - každá ze zdejších hor má svou magmatickou minulost. České středohoří je složeno ze samých sopečných kopců, jimž na jihu dávají prostor k vyniknutí roviny podél Labe a Ohře.

České středohoří je také zemí slovanských mýtů a legend, je bájnou zemí Ljutomericů, Lemúzů a Lučanů, rodištěm Přemysla Oráče. Jeho mýtický potomek Neklan, prý "bázlivější, nežli zajíc", přece jen zvítězil nad luckým knížetem Vladislavem, když do boje na Turském poli vyslal statečného vojevůdce Tyra. Když pak Přemyslovci sjednotili kmeny na území Čech, tak právě v naší krajině stavěli svá stará přemyslovská hradiště. Také po celý středověk vyrůstaly na mnoha kopcích jako na piedestalech rytířské hrady a královské pevnosti. Jejich zříceniny a pověsti o nich se tak připojily k dlouhému příběhu hor a lidí, pobývajících v této podivuhodné zemi od dávných věků.

Můžeme proto směle mluvit o Českém středohoří jako o krajině mýtů.

---