Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…

Zhuleně a ppoommaalluu ;o)=~

Byla sobota ráno a bylo pěkně, tak si řekl, že si udělá menší výlet. Vstal z postele, oblékl si rytířskou uniformu a vešel do stáje, kde zrovna potkal podkoního.


„Osedlej mi koně, jedu na výlet.“


„Nemůžu, váš kůň ještě spí, pane.“


„Tak ho vzbuď. Za pět minut ať je všechno hotovo.“


„Ale… víte že váš kůň nemá rád když musí vstávat takhle brzo ráno…“, oponoval podkoní.


„Za pět minut jsem zpátky.“, vynesl poslední slovo rytíř a šel do kuchyně, kde snědl misku kukuřičných lupínků. Podkoní mezitím, ač nerad, protože měl koně moc rád a nechtěl je trápit, vzbudil rytířova modrého hřebce Kýblíka. Kýblík zívnul, zaklel a s nechutí vstal ze svého kavalce.


„Promiň že tě budím, ale musím. Rytíř Prdník si chce vyjet…“


„To je dobrý, mám docela rád tyhle ranní projížďky.“


„Můžeš se prosím postavit tady doprostřed, ať tě můžu osedlat?“


„Půjdu se vyčůrat, za chvilku se vrátím, pak mě můžeš osedlat, jo?“


„Jo, dobře, ale tlač, za chvilku chce vyrazit…“


Kýblík vyšel ze stáje, postavil se ke stromu a začal močit. Rytíř se zatím vrátil ze snídaně.


„Už je všechno hotovo?“


„Ještě ne, Kýblík se šel vyčůrat, za chvilku je zpátky.“


„Chytrý koník. Půjdu udělat to samé. Až se vrátí tak mě zavolej.“, a odešel na toaletu. Když byl v nejlepším, zapípal mu mobilní telefon. „Vse je pripraveno, muzete vyrazit :) Podkoni“, přečetl si rytíř SMS a usmál se. Toaletním pergamenem udělal to, co ho učila maminka, spláchnul, umyl si ruce a sešel do stáje, kde už na něj čekal jeho věrný Kýblík v plné parádě.


„Dobré ráno, Kýblíku! Jakpak jsi se vyspal?“


„Docela dobře. Jenom mi pořád kolem hlavy bzučely mouchy. Měl byste říct panu králi ať nechá dát do oken sítě.“


„Dobře, pak mu to vyřídím. Můžeme vyrazit?“ Nasedl na koně a vyrazili. Zajeli až za hranice území krále Rosti, k sousedům, ale nevšimli si toho.


„Jé, louka, pane rytíři, zaskotačíme si?“, zeptal se prosebně Kýblík.


„Ale beze všeho!“, odvětil mu radostně rytíř Prdník. Slezl z koně a jali se skotačit. Poté si oba udýcháni lehli do trávy. Kýblík si utrhnul kytičku a začal ji cucat, zatímco rytíř vytáhl pytlík marihuany a ubalil jointa. Zahulili a oba se začali obrovsky smát. Hlavně Kýblík, ten se vyloženě řehtal.


„Kýblíku, přišel jsem na zajímavou teorii.“, svěřil se rytíř. „Zjistil jsem, že Zeměkoule vlastně vůbec není kulatá a Gagarin si může tvrdit jak chce, že viděl na vlastní oči že je. Je placatá. Z horní strany je naše království a vůbec všechno, z druhé strany je časoprostorová zkratka na opačný konec světa.“








„S vaší teorií si dovoluji souhlasit pouze částečně, pane rytíři. Myslím si, že Zeměkoule je opravdu deska, jenže plave na moři a kdo si nedá pozor a spadne do něj, se může úplně klidně utopit.“, vyložil se smíchem svoji teorii Kýblík.


„Víš co, Kýblíku? Pojedeme se tam podívat!“, vznesl odvážný návrh rytíř.


„To je, pane rytíři, moc dobrý nápad!“, odvětil rozjařeně Kýblík. „Ale až za chvilku. Vždyť já jsem tak skouřenej, že se nemůžu hnout, natož chodit!“, a oba propukli v téměř hysterický záchvat smíchu a leželi dál.




Pokračování...

---