Smrádek, ale (morální) teploučko!

Duševní hygiena. A vůbec nemusí být hygienická. Občas je vhodnější obalit svou duši řádnou izolační vrstvou ze škodolibosti, poťouchlosti a tak vůbec. Nechat to uvnitř zahnívat, neboť proces hniloby produkuje teploučko. Umění duševní hygieny v nejvlastnějším smyslu znamená umět necítit vznikající smrádek, naopak si ono teplíčko vychutnávat.

   Mé praktické příklady jednotlivých dílčích strategií se povětšinou týkají školy. On se jí totiž dost výrazně dotýkal také celý můj dosavadní život. Přesto myslím, že ony taktiky by mohly něco dát i mnohým vetchým kmetům.

  Tak třeba: jak na blbce? Nazýváte-li někoho vnitřně blbcem, dle svého přesvědčení stojíte ve všech ohledech nebetyčně nad ním. Tedy byste měli být schopni ho veřejně zesměšnit. Ale pozor – právě to se nedoporučuje. A pokud ano, neměl by na vás padnout ni stín podezření. Na to musíte od lesa, například já s oblibou rozprostírám své škodolibé sítě mystifikace. Jsem na sebe hrdý a to je správný výsledek, nikoli světská sláva. Není možné se stát slavným mystifikátorem, pak už vám prostě nikdo neuvěří, zato můžete být velmi spokojeným mystifikátorem.

   Slyšeli jste někdy o česko-slovenském hraničním přechodu Chvalnice-Biely hrob? Asi ne, stvořili jsme ho včera s jedním zasvěceným kamarádem v době hektických příprav na test ze zeměpisu střední Evropy. Bleskově rozšířen. Otázka o hraničních přechodech pohříchu nakonec nepadla, ale hřeje mě potměšilé vědomí, že nyní asi patnáct lidí pokládá fiktivní přechod v Chvalnicích za dokonalou realitu. Uznávám, to bylo trošku nefér a ne tak úplně cíleno na blbce, ale snad vás obměkčím dalším případem: Psal jsem písemku z biologie, po levici dívku krásnou a ... no, ne toutéž měrou chytrou. Gratuluji si dodnes za nápad napsat zcela přirozeně mezi zástupce ptáků „papouška sněžného“. Já ho stačil škrtnout včas, milá opisovačka ale už ne...

   Pak je jiná sorta – ne blbci, ale nadšenci. To jsou začasté současně učitelé, tím elegantnější je forma boje proti nim. Uchopte předmět zájmu nadšence a smeťte dotyčného vlnou svého předstíraného šestkrát většího zaujetí pro totéž. Chcete-li si to skutečně vychutnat, teoreticky svůj zájem podpořte. Horlila vaše paní profesorka češtiny po tři vyučovací hodiny s výkladem Máchova Máje? Dýchl-li na vás démon zvrácenosti, naučte se Máj nazpaměť. Následně ji v každou vhodnou chvíli deptejte s některým „neuvěřitelně sedícím, odpovídajícím“ veršem hodícím se pro danou příležitost. Nemáte-li ji skutečně rádi výrazně, praktikujte to po celé dva roky, než se v češtině dohrabete od obrozenců k maturitě.

   Má poslední strategie má svůj původ také ve školních zdech, ale úspěšně jsem ji rozvinul do všepoužitelnosti. Víte, co je to „morální jednička“? V mém současném pojetí je to vlastně kopanec do tváře logiky, podpásovka morálce samotné. Morální jedničku totiž dáváte sami sobě, a to kdykoli uznáte za vhodné. Když dostanete potřebu sám sebe náležitě pochválit, bez obav si ji dejte, úžasně to zvedne náladu. Můžete si ji udělit za cokoli, kdykoli, a krásně to zahřeje. Třeba já si dávám obyčejně aspoň čtyři morální jedničky denně.