Geišo?

Geišo?

rozkvétáš z plenek motýlů

tak křehká

na koho čekáš?

s klínem tepla a světla

zarytým do beder

hledíš do tmy

stařenka Isuči

volá Tě zpátky k hostům

jsi její nejlepší

Jsi zase to zarputilé děvčátko

- malá maikó -

které se na zápraží

pralo o hlásky

a slabiky písní

s únorovým větrem

pobodané sousoší

v domění, že znovu ožije

teď rozmotané

   (zlobí se Isuči?)

jako struny šamisenu

napjaté k zemi k prasknutí

naladilas pro hru

skládáš ruce na prsou

prohlížíš

jehlice s nahými hroty

nestydy

vrazit chceš je

do osik

    (ráno je dáš skácet pro jejich hluchotu)

do rákosu

    (rozběhnout se s rukama rozpaženýma)

chvěješ se

a i ten první sníh jen tupě chumelí...

kdyby přece přišel oběsíš ho na svém obi